Kalousek: Jakub Michálek coby David Rath. 40 procent pro Piráty? Příběh s Paroubkem

21.01.2021 4:44

ROZHOVOR Jestliže chceme korigovat nereálné nápady Pirátů, musíme je připoutat k vládní odpovědnosti. Pokud budou po příštích volbách v opozici, budou mít v roce 2025 volební výsledek 40 procent, soudí končící poslanec Miroslav Kalousek. Ten v rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz přirovnal jednoho z lídrů Pirátů, Jakuba Michálka, k exhejtmanu Davidu Rathovi. Kalousek rovněž potvrdil, že si zakazuje aspirovat na ministerské křeslo. Zatímco Kalousek ve Sněmovně končí, čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg podle něj mandát poslance dokončí.

Kalousek: Jakub Michálek coby David Rath. 40 procent pro Piráty? Příběh s Paroubkem
Foto: Hans Štembera
Popisek: Miroslav Kalousek

Pane Kalousku, při skládání mandátu jste říkal, že každého, kdo seděl ve sněmovním sále, rád pozdravíte. Platí to i pro Andreje Babiše?
 
Platí. Já jsem skutečně nikdy ty vztahy v politice nevnímal osobně. A Andreji Babišovi přeji hodně zdraví, radosti ze života, vždycky dávám příklad se svým bratrem, který je zhruba stejně starý jako Andrej Babiš a kterého mám strašně rád, ale kdyby on stál v čele vlády a choval se úplně stejně jako Andrej Babiš, tak bych mluvil úplně stejně, přestože ho mám rád. To není osobní vztah, to je vztah k tomu, jak má být uspořádána tahle země a jak se máme chovat ke svým pravomocem a kompetencím. Opravdu to není osobní. Vždycky říkám, že nenávist je emoce, která vás vyčerpává ještě o něco víc než láska. Ta láska vás vyčerpává hodně, vyčerpávat se nenávistí nemá žádný smysl. Takže to je emoce, kterou si vůbec nepřipouštím.

 
Nikdy jsem nepochopil to video ze zákulisí Václava Moravce, kde sedíte s Babišem a tykáte si. Jak jste k tomu tykání přišli?
Já si na to historicky už asi nevzpomenu. Při nějaké příležitosti, taky už si nevzpomenu, kdy jsem si začal tykat s Milošem Zemanem. A je to komické, s lidmi, o nichž jsem opravdu přesvědčen, že rozkládají systém právního státu a demokracie v téhle zemi, což jsou zejména pánové Zeman a Babiš, si tykám, a s člověkem, který je pro mě morálním vzorem, což je Karel Schwarzenberg, si vykám. A to uvádím ani ne tak pro zajímavost, jako pro demonstraci, že tykání a vykání neříká vůbec nic o mezilidských vztazích a mezilidské úctě.
 

Pokud jsme u Karla Schwarzenberga, setrvá do konce volebního období jako poslanec? 
Určitě, je pro to celá řada dobrých důvodů.
 
Kterých? 
Za prvé, jeho rozhled je namístě, za druhé by po něm nenastoupil do Poslanecké sněmovny úspěšný starosta TOP 09. 
 
Když jsme u té historie, nedávno jsem se díval na program TOP 09 z roku 2010. A jsou tady takové body jako snížení všech sociálních dávek o deset procent, žádná valorizace důchodů na jeden rok, snížení objemu mezd vyplácených ze státního rozpočtu o deset procent, zrušení porodného a pohřebného. Kdybyste program na rok 2021 psal vy, byly by tam i tyhle body?
 
Kdybych program na rok 2021 psal já, nejsem si jistý, jestli by tam byly i tyhle body. Ale v tom rozpočtovém dopadu by tam byly mnohem tvrdší body, protože jiná cesta není. Víte, jakákoliv vláda – doufám, že demokratická, doufám, že koalice, které věřím a budu ji volit, zvítězí – ale ať to dopadne jakkoliv, tak jakákoliv vláda po těchto volbách se bude muset vypořádat se dvěma naprosto základními problémy, které se dotýkají života každého občana. A tím prvním je efektivita vládních institucí. 
 
Covidová krize nám odkryla jejich absolutní neschopnost a nekompetenci. Já netvrdím, že za nás to byla nějaká hitparáda, ale přesto se v krizi ukázalo, že to nějak funguje. Za těch sedm let vlády sociální demokracie a hnutí ANO byly instituce personálně zdevastovány takovým způsobem, že to dnešní porovnání je porovnání rezavé koloběžky s meziplanetární raketou, a to znovu zdůrazňuji, že za nás to žádná hitparáda nebyla. A dnes je to ve stavu, kdy v těch dobrých časech úřady jsou ještě schopné možná někdy předstírat, že dokážou nepřekážet. Ale v těch těžkých časech, kdy vládní instituce musejí okamžitě akceschopně, efektivně, v řádu hodin pomoct občanovi, se ukázalo, že toho naprosto nejsou schopné. Je to totální rozklad. A to si myslím, že je úkol číslo jedna, vrátit lidem důvěru v akceschopnost vládních institucí, že si je neplatí zbytečně, že si je platí proto, aby jim dokázaly pomoct. A to je úkol, zdůrazňuji, číslo jedna. 
 
Úkol číslo dvě, neméně důležitý, se týká také života každého z nás, a to je stav veřejných rozpočtů, které osoby jako Babiš, Schillerová či Havlíček za sedm let dostaly do situace, kdy ty rozpočty jsou – nechci používat slovo rozvrat nebo bankrot – ve stavu, kdy jsou prostě dlouhodobě neudržitelné. A ta dlouhodobá neudržitelnost má jeden jednoduchý dopad na život každého z nás. A to je relativně důstojný důchod –  můžeme se bavit o tom, kolik to je v poměru k průměrné mzdě –, ale hlavně kvalitní a dostupná zdravotní péče. A v tom prvním případě já se smířím s tím, že můj náhradový poměr vůči průměrné mzdě nebude 40 procent, ale 25 procent, že ten důchod nebude důstojný, ale přežiju, protože si na zahradě vypěstuji brambory, budu chovat králíky, načerno si budu pálit slivovici. To se dá vždycky nějak udělat. 
Ale tu kvalitní a dostupnou zdravotní péči si na zahradě nevypěstuji. A rozpočtová politika, kterou praktikuje tahle vláda, ohrožuje zdraví a zdravotní péči každého z nás. To je ta druhá výzva vlády, kterou bude muset udělat. To znamená: akceschopnost státních institucí a udržitelnost veřejných financí, penzijního zdravotního pojištění jsou dva hlavní úkoly pro jakoukoliv vládu po těchto volbách a bylo by naprosto směšné se hádat o to, jestli bude více křesťanská, nebo více liberální, to jsou jemné detaily. Všichni demokraté, kterým záleží na budoucnosti v téhle zemi, se budou muset dát dohromady, aby napravili tu Babišovu spoušť. A to jsou hlavní výzvy, kterým musíme čelit.
 
Víte, pane Kalousku, dlouhodobé výhledy jsou důležité, ale momentální politická podpora je také pro výkon politiky důležitá. Nebyla chyba třeba při Nečasově vládě 2010–2013, že všechny mimořádně ošklivé, nepopulární kroky přišly najednou? Nebylo to ubíjející pro ty lidi? 
Co je ta chyba? Vy jste tady citoval z našeho programu v roce 2010 mimořádně nepopulární a mimořádně třaskavé formulace. Na základě toho programu jsme dostali sedmnáct procent ve volbách. Byla to naše chyba, že jsme to tam napsali, nebo chyba voličů, že to nečetli? 
 
 
Ale čísla podpory vlády byla během jejího fungování nízká.
Tak vždycky, když musíte přistoupit k úsporným opatřením, platí jedna zásada. Když obecně mluvíte o tom, že se musí šetřit, všichni vás podporují. Nikdo nepopře, že se musí šetřit. Samozřejmě že všichni souhlasí s tím, že se musí šetřit. V okamžiku, kdy ta opatření aplikujete a ona dopadnou na konkrétní osoby, každá ta konkrétní osoba, včetně těch, které se deklarují jako pravicové, říká: cože, na mně že se také musí šetřit? No na mně ne. Šetřit se musí na těch druhých, mně se musí přidat. A tam nastává ten rozpor mezi podporou programu, který jste citoval, a jeho reálnou aplikací. To jsme si zažili. Jiná věc je, až dojde k rozporu s tím dnes realizovaným programem a s penězi, které budou k dispozici, protože to, co dělá tahle vláda, může vést k jedinému konci. Že všichni budou mít na všechno nárok, na vysoký důchod, na lékařskou péči zdarma, na vzdělání zdarma, všichni na to budeme mít nárok, akorát to nebudeme mít, protože na to nebudou peníze. 
 
Pokud jde o Nečasovu vládu,  jak skončila, víme všichni. Vy jste dával v roce 2019 dvojrozhovor s Karlem Schwarzenbergem, kde jste řekl, že si uvědomujete spoluzodpovědnost za to, jakým způsobem Jana Nagyová-Nečasová „spoluvládla“ v Nečasově vládě. Co udělat pro to, aby to v příští vládě taky tak nedopadlo? 
Víte, odpovědnost je něco jiného než vina. My jsme to s Karlem Schwarzenbergem nevěděli. Ale těžko můžeme říct, že jsme nebyli členy té vlády. Samozřejmě že divadlo, které tady rozehráli pánové Zeman, Ištvan a Šlachta, bylo obludné a nemělo nic společného s právním státem. To na straně jedné. Na straně druhé jsem nikdy nepochyboval o tom, že to, co se dělo na Úřadu vlády v době Petra Nečase, a to, jakým způsobem tam vládla Jana Nagyová, v každém slušném státě za pád vlády stojí. To jistě. Ale ne s takovým korupčním cirkusem, jaký předvedli pánové Zeman, Šlachta a Ištvan. 
 
No a jak dosáhnout toho, že se to nebude opakovat? Máte dvě možnosti. Buď budete dopředu kontrolovat hormony budoucího premiéra, což je dosti obtížné, nebo budete trvat na tom, že ti, kteří budou zvoleni, musejí mít své etické mantinely, které jsou pro ně nepřekročitelné. Což si myslím, že dosažitelné je, a myslím si, že například současná koalice spolu takové kandidáty nabízí. 
 
 
Také jste řekl, že vzhledem k oné spoluzodpovědnosti, kterou cítíte, nemáte právo být v jakékoliv příští vládě a zapovídáte si být v jakékoliv příští vládě. Platí to? 
Byl jsem ve vládě, kdy se na Úřadu vlády dělo něco, co nepatří do civilizované země. Do žádné. Já jsem to na mou duši nevěděl. Necítím vinu. Tím méně to věděl Karel Schwarzenberg. Ale v okamžiku, kdy jsem to říkal, jsem se domníval, že každý, kdo v té vládě byl, by si takový závazek měl dát. Já jsem si ten závazek dal, myslím ho vážně a je věcí všech ostatních členů další vlády, jak oni to cítí vážně.
 
Když už jsme mluvili o Andreji Babišovi, co podle vás po Andreji Babišovi zůstane? Zůstane po něm hnutí ANO?
Hnutí ANO je politická divize podnikatelského subjektu, jehož jádrem je Agrofert. Andrej Babiš šel do politiky z jediného důvodu – aby mu nezkrachoval Agrofert a aby ho nezavřeli. Z tohohle hlediska je jedním z nejúspěšnějších politiků v historii celé Evropy, protože za doby jeho vládnutí zbohatl dvakrát a skutečně ho nezavřeli. Dokonce policie ve Vsetíně dnes nevyšetřuje, kdo otrávil Bečvu, ale kdo o tom nevhodně mluví do médií. To je z hlediska jeho zájmu nepopiratelně obrovský úspěch. Z hlediska právního státu, kde všichni občané mají mít pocit, že státní instituce to pískají všem stejně férově, je to největší rozklad, jaký je tady od roku 1990. 
 
 
Opozici, jíž je TOP 09 součástí, se vyčítá slabost a neschopnost. Je současná sněmovní opozice slabá a neschopná?
 
K tomu mohu zcela otevřeně říct, co si myslím, protože jako opoziční poslanec bych to nikdy nemohl říct, to by vypadalo jako alibismus. A teď poprvé se opozice zastávám jako řadový občan, který už není poslanec, a říkám: že slabost opozice je dána rozdělením karet na mediální scéně v České republice, která nemá precedens. Předseda vlády vlastní čtyřicet procent mediálního trhu. S druhými čtyřicet procenty je dohodnutý. Existuje jenom několik velmi málo svobodných kanálů, kterými  opozice může pronikat. Ta přesila, na kterou nemůže opozice mít vliv, ta přesila na mediálním trhu je tak strašlivá, že opozice nemůže být v té komunikaci silná. Což si většina mediálního trhu uvědomuje, že je to její odpovědnost, ale aby se té odpovědnosti alibisticky zbavila, tak říká, že opozice je slabá.
 
Říkám: není to vina opozice, opozice je stejně silná a slabá jako kdekoliv jinde. Je to situace rozdělení majetkových vlivů na mediálním trhu, který u nás nemá precedens. A ti, kteří se na tom podílejí, jsou si své odpovědnosti vědomi a svádějí to na slabost opozice. Tak to je první odpověď na první otázku. 
 
Nicméně v poslední době se začal výrazně mediálně profilovat jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS). Není to tak, že on tuto „blokádu“ dokáže prorazit? 
 
To je zásadní nedorozumění. Martin Kuba dělá skvěle svoji práci, já mu velmi fandím už jenom proto, že je to můj hejtman, já jsem trvalým bydlištěm v jižních Čechách, mám tam maminku, ale Martin Kuba není žádná opozice. Martin Kuba je hejtman. Jemu podléhá aparát krajského úřadu, on má k dispozici rozpočet krajského úřadu, on má k dispozici všechny výkonné pravomoci vládnoucího hejtmana. Vůči němu jsou tam v opozici úplně jiné subjekty. Takže je logické, že z pozice výkonných pravomocí, které má k dispozici, se mu politika dělá snáze než Petru Fialovi, který žádné takové pravomoci nemá a je opozičním politikem Poslanecké sněmovny. 
 
O Miloši Zemanovi jste loni řekl, že je už jen karikaturou bývalého Zemana, která mluví z cesty, a že kdysi měl Zeman váš respekt. Kdy ho ztratil?
Můj respekt měl dlouho. Známe se třicet let a Miloš Zeman dnes patří k těm, kterých si dnes nevážím, ale se kterými si historicky tykám. Známe se od roku 1990 a většinou jsme byli názoroví oponenti, ale vždy tam byl nějaký vzájemný respekt, což se mezi názorovými oponenty nevylučuje. Definitivně ten respekt ztratil v roce 2013, kdy popřel zásady systému zastupitelské demokracie v České republice. O složení vlády rozhodují volby do Poslanecké sněmovny a sněmovní většina. Jestli má někdo většinu 101 hlasů a více, ten rozhoduje o tom, kdo bude vládnout. O tom rozhodli voliči ve volbách do Sněmovny. 
 
Miloš Zeman si svévolně tuhle ústavní zásadu vyložil po svém, a přestože mu Miroslava Němcová předložila 101 hlasů poslanců, kteří si ji přáli za premiérku, ustanovil vládu svých kamarádů, kterou si nikdo nepřál, která žádnou podporu ve Sněmovně neměla a nezískala. Přesto vládla, a to pokládám za ústavní puč, kterým se vysmál zásadám zastupitelské demokracie a ústavy, vysmál se o to víc, že lidé, kteří se tomu propůjčili, potom odměnil. Premiér této vlády se pak stal guvernérem ČNB. Všechno to byla neústavní zvůle. Formálně písmenům ústavy to vyhovovalo, ale skutečnému smyslu ústavy, tomu slušnému chování a korektnímu výkladu, to odporovalo. Tomu se tenkrát Miloš Zeman a jeho kamarádi vzepřeli a vysmáli. Od té doby si jich nemůžu vážit.
 
Také jste tvrdil, že Miloš Zeman má brilantní mozek, ale že brilantní mozek měl i Al Capone. Má prezident Zeman něco společného s Al Caponem? 
Ten brilantní mozek, který podlehl představě, že na něj nikdo nemá, ale i na ten nejbrilantnější mozek vždycky někdo má. Liší se od sebe v zásadě jedním způsobem. Al Capone byl nepochybně strašně na prachy, to Miloš Zeman nikdy nebyl. Jedna věc se mu nedá upřít, že on sám osobně nikdy nebyl hamižný. Jeho touha po moci ale byla tak strašná, že se nechal podporovat neskutečně hamižnými lidmi.
 
Máte na mysli konkrétní jména? 
Mám na mysli spoustu konkrétních jmen, ale musím být za každou cenu osobní, teď, když už jsem soukromá osoba?
 
Nemusíte.
No vidíte.
 
Martin Schmarcz, bývalý speechwriter Mirka Topolánka, teď opakovaně říká, že po sněmovních volbách, bude-li na to 120 hlasů, by se Sněmovna měla úspěšně připojit k impeachmentu Miloše Zemana. Podpořil byste odstranění Miloše Zemana tímto způsobem?
Jak jistě víte, já v těchto volbách kandidovat nebudu. Takže tahle otázka mi nepatří. To za prvé. Za druhé: před chvílí jsem vám řekl a trvám na tom, že nejpozději od roku 2013 Miloš Zeman škodí České republice, rozkládá ústavní a demokratický pořádek. Bez ohledu na to, že si ho vážím za spoustu kroků a práce, kterou udělal předtím. Nikdo z nás není černobílý. V každém z nás se nějak pere anděl s ďáblem. Po roce 2013 v Miloši Zemanovi vyhrálo to zlé a už to tam zůstalo. Vzhledem k tomu, že jeho mandát končí v březnu 2023, bych byl asi velmi zdrženlivý riskovat totální rozdělení země kvůli jednomu roku mandátu nemohoucího starce
 
Dobře. V úterý jste vyčítal Světlaně Witowské, že se příliš zabývá minulostí…
Nevyčítal. Já chápu, že když někdo po 22 letech oznámí konec poslaneckého mandátu – zdůrazňuji, že to není konec v politice, že to je konec poslaneckého mandátu –, většina novinářů má sklon k bilancování. A řekněte nám, jak to bylo v tom roce 1998. To je možná zajímavé v memoárech, ale já myslím, že jsme dnes v tak kritické situaci a tak strašně potřebujeme řešit budoucnost, že bychom se, byť při příležitosti odchodu letitého poslance, měli věnovat budoucnosti, a ne jak to bylo v roce 1999. Na to budeme mít čas třeba za pár let.
 
Tvrdil jste, že pokud by po příštích volbách vznikla vláda některého z partnerů koalice SPOLU s Andrejem Babišem, bylo by to selhání a vítězství lidí, kteří v politice hledají „obživu a chléb“. V opačném případě budete ale nuceni být v koalici s Piráty, kde bude i Jakub Michálek, jemuž jste sdělil, že pokud se on dostane k moci, vy opustíte zemi.
Tak já pevně doufám, že Piráti budou mít tolik sebereflexe, že člověka typu Jakuba Michálka nepustí do nějaké významné exekutivní role, která má represivní charakter, ať už je to ministr vnitra nebo ministr spravedlnosti. Já vám při téhle příležitosti, teď nevím, jestli to tam dáte, nebo nedáte, řeknu jednu vzpomínku. Klidně to tam můžete dát, klidně to můžete vystřihnout. 
 
Řeknu vzpomínku, kdy mi byl opravdu sympatický Jiří Paroubek, jakkoliv to nebylo příliš často. V dávných dobách spolu ještě uměly kooperovat koalice a opozice aspoň v některých základních věcech. Já byl ministr financí a Jiří Paroubek byl lídr opoziční strany. Lídr opoziční strany navštívil nějakou vesnici, kde škola měla skutečně havarijní okna. A děti měly problém se učit, protože ta okna nefungovala. A protože on byl sice opoziční, ale významný politik, přislíbil, že s tím něco udělá. Navštívil mě jako ministra financí, popsal mi tu situaci, já jsem zadal úkol, tam skutečně zjistili havárii, takže díky intervenci Jiřího Paroubka byl ten problém dán do pořádku ve prospěch těch dětí v té vesnici. 
 
Nebyl to žádný lobbing ve prospěch nějaké soukromé firmy. Takhle to kdysi fungovalo mezi opozicí a koalicí. A i Bohuslav Sobotka se takhle uměl chovat ke mně, když byl ministr financí. To nebylo něco neobvyklého, to byl standard. 
 
 
A Jiří Paroubek mi za to přišel poděkovat, říkal: „Co pro vás za to můžu udělat?“ A já jsem říkal: „Nic, vždyť to bylo pro ty děti, co byste pro mě dělal? Jednu drobnost byste snad pro mě, pane předsedo, udělat mohl.“ A tenkrát se proslýchalo – sociální demokracie měla vyhrát volby –, že David Rath má velkou ambici stát se ministrem vnitra. A já jsem říkal: „Kdybyste snad náhodou, nedejbože, měli vyhrát volby, a kdybyste, nedejbože, z toho Ratha chtěl udělat ministra vnitra, tak buďte tak laskav a řekněte mi to dva dny předtím, abych si stačil sbalit a přejet do Rozvadova.“ 
A v tu chvíli tam Paroubek zcela spontánně a zcela upřímně vykřikl: ,,Davida? Vy jste se zbláznil. Jen přes mou mrtvolu! Ten by nás tady zavřel všechny.“
 
Jak to dopadlo, všichni víme. Já typy Davida Ratha spatřuji i v Jakubu Michálkovi a doufám, že Ivan Bartoš má stejnou reflexi, jakou měl tenkrát Jiří Paroubek. Takže já se nebojím až tak Pirátů ve vládě. Hovořil jsem o Jakubu Michálkovi, a to myslím vážně.
Jakub Michálek je skutečně člověk, který jak já si představuji historicky Dzeržinského, Jagodu či Urválka, tak si myslím, že ti se vtělili do Jakuba Michálka. A pevně doufám, že si to uvědomují i Piráti. Tak to byla jen taková odbočka. 
 
Současně platí, že se zaplaťpánbůh zintegrovaly dva bloky. Jeden je středopravý, koalice SPOLU, kterou budu volit a které přeji volební vítězství, a pak je tady levicově progresivní blok Pirátů a Starostů, kde můžu mít tisíce výhrad proti programu, tisíce výhrad proti řadě lidí, ale nepodezírám je s výjimkou Jakuba Michálka z opovrhování demokratickými procesy. A jestli chceme vrátit tuhle zemi k demokratické vládě, ani jeden z těchto dvou bloků si nesmí dovolit zradu na svých voličích, že to nezkusí spolu. Jakkoli je to těžké, ale že se spustí, ať už s hnutím ANO nebo s SPD nebo s KSČM, protože by ohrozili to nejdůležitější. Zbytky důvěry demokratů v České republice v demokratickou vládu.
 
 
Něco vám přečtu. Jedním z možných komplexních řešení sociálních otázek je základní příjem. Jedná se o model přerozdělování prostředků, ve kterém každý občan nezávisle na své ekonomické situaci či jiných podmínkách získává rovný základní příjem zajišťující důstojný život. Základní příjem zmírňuje strach z nezaměstnanosti, z nemožnosti zajistit sobě a své rodině nejzákladnější životní potřeby.“ Je to z dlouhodobého programu Pirátů.
Ano, na to vám odpovím, že jsem schopen jim dokázat, že myšlenka základního příjmu je, připouštím, přitažlivá, ale zcela se vymyká možnostem ekonomiky České republiky a udržitelnosti jejích veřejných rozpočtů. Je prostě nemožná a vedla by k jejich rozvratu. A koaliční vlády jsou od toho, aby si jednotlivé koaliční strany navzájem své největší pitomosti vymluvily.
 
Kde se podle vás  v západní civilizaci tahle myšlenka vůbec vzala?
To je myšlenka, které se věnují i nositelé Nobelovy ceny, to je myšlenka, o které se nedá říct, že je úplně od základu zavrženíhodná. Je postavená asi na stejné filozofii, jako když ministryně Maláčová s paní rektorkou Nerudovou dělaly penzijní reformu. Tam je obrovský kus poctivé práce. Na výdajové straně té jejich penzijní reformy jsou skutečně prvky spravedlnosti, prvky vzájemné relace, tam je spousta přitažlivých momentů. Akorát nám chybí odpověď na jednu základní otázku, kde na to vezmeme. Tak nějak podobně vypadá ta myšlenka základního příjmu. To vůbec není špatná myšlenka, akorát chybí odpověď, kde na to vezmeme. 
 
Já říkám: minimálně po dobu mého života se tím v České republice nemusíme zabývat, protože na to nikde nevezmeme. A i kdyby můj život se měl opakovat, dál budu mít námitky proti tomu, že to je velký morální hazard, že by lidé neměli být motivováni k tomu, aby volili mezi tím, že se musí tvrdě živit, a mezi tím, že se na to vykašlou a budou volit nepodmíněný základní příjem. To je věc, které říkám morální riziko. 
 
Měl bych spoustu dalších výhrad, ale to jsou výhrady nad čarou, kterou se zatím nemusíme zabývat, protože následujících padesát let na něco takového my mít nebudeme. A když na to nemáte, je to stejné, jako když budeme malovat, že si postavíme vilu s bazénem a s golfovým hřištěm. No byla by krásná, ale asi ji mít nikdy nebudeme, protože na ni nemáme.
 
Proponenti myšlenky nepodmíněného základního příjmu mají představu, že ekonomika se změní tak, že většina těch, kteří manuálně pracují, nebudou mít kde pracovat…
Já nikomu neberu jejich nereálné představy. Piráti mají celou řadu nereálných představ a myslím, že velká část z nich si uvědomuje, že jsou nereálné, a jen z nich nechtějí upustit, protože mají pocit, že je to voličsky přitažlivé. Pokud budou přivázáni alespoň k části vládní odpovědnosti, tak to budou muset přiznat nahlas. 
 
Takže jsou dvě možnosti. Buď se tady po volbách udělá mesaliance s hnutím ANO – lhostejno, zda  s Babišem, nebo bez Babiše –, což bude drtivá většina demokratů brát jako zradu na demokracii. A taková vláda, která vznikne krokem, který bude hodnocen demokraty jako zrada na demokracii, se bude potýkat s obrovskými problémy, o kterých jsem hovořil, tudíž nemůže být populární, a výsledkem bude čtyřicet procent preferencí Pirátů, kteří budou v opozici. Čtyřicet procent výsledku Pirátů v dalších sněmovních volbách, v roce 2025 nejpozději. 
Jestliže je někdo politik, který chce mít vizi a který nepřemýšlí jenom do nejbližších voleb, musí si uvědomit, že v tuhle chvíli nezbývá nic jiného než tohle pirátské blouznění svázat částí vládní odpovědnosti. Aby si spoustu věcí uvědomili Piráti, aby si spoustu věcí uvědomili jejich voliči. Pokud je necháme blouznit další čtyři roky, jejich síla se ztrojnásobí a pak na to všichni strašně doplatí.
 
Abychom šli ke konci, včera jste celý den opakoval, že nad žádnými jinými volbami nepřemýšlíte, řekl jste to ve dvou televizích. Pavlu Šafrovi jste, když se ptal na prezidentské volby, řekl: možná o tom přemýšlet začnu. Tak já se ptám, za jakých okolností byste o tom přemýšlet začal?
Tak ne, on se neptal na prezidentské. On se ptal na jakékoliv jiné, a to se týká jakýchkoliv jiných. Jak známo, letošním rokem počínaje budeme mít následujících devět let každým rokem nějaké volby. A já opravdu to, co mám poctivě promyšlené, podrobně promyšlené s přesvědčením, že moje rozhodnutí jsou správná, jsou tyto volby do Poslanecké sněmovny. Na základě tohoto přemýšlení jsem oznámil v létě, že nebudu kandidovat, a včera jsem oznámil, včera jsem se vzdal poslaneckého mandátu. Na základě podrobně promyšlených úvah o volbách do Sněmovny v roce 2021. 
 
Co by se muselo stát… 
O všech ostatních volbách jsem do dnešního dne nepřemýšlel, čímž netvrdím, že o nich přemýšlet nezačnu. Ale protože jsem o nich do dnešního dne nepřemýšlel, tak s vámi nebudu o nich přemýšlet ani nahlas v tomhle rozhovoru. Jenom říkám: možná o nich začnu přemýšlet.
 
Tak já vás s tím nebudu trápit. Úplně na konec: ne že bych vás chtěl srovnávat s Vladimírem Mečiarem, chraňbůh. Ale když Mečiar odcházel, tak odcházel v silné emoci, dokonce zpíval…
To by nebylo fér vůči vašim čtenářům, zvlášť pokud byste si mě natočil… já zpívám jenom v sebeobraně…
 
… ale taková poslední tečka, rozloučení s tímto domem, myšleno Sněmovnou, s voliči…
Mečiar odcházel v silné emoci. Která si myslím, že k tomu odcházení nepatří. Já když jsem přemýšlel o své rezignaci, tak netvrdím, že jsem si přitom ty emoce neprodělával. Prodělával, a velmi silné. Vás nenutím, abyste se zítra loučil se svojí prací, ale kdybyste se o tom rozhodoval, věřte, že by s vámi emoce cloumaly. Pak úplně stejné stavy jsem prožíval já, když jsem se rozhodoval, že budu rezignovat na svůj poslanecký mandát. A ty jsem si prožil doma, s těmi jsem nikoho neobtěžoval. Když už jsem byl rozhodnutý, šel jsem to oznámit bez emocí. A jsem rád, že tomu tak bylo, a i díky tomu si myslím, že to rozloučení bylo docela důstojné. 
 
Dobře, tak já vám děkuji. Mnoho štěstí přeji.
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jaroslav Polanský

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nejíst maso, nelétat letadly, snižovat emise? Všechno špatně. Víte, kdo to vymýšlí... Světově uznávaný vědec srazil Brusel i Gretu

19:20 Nejíst maso, nelétat letadly, snižovat emise? Všechno špatně. Víte, kdo to vymýšlí... Světově uznávaný vědec srazil Brusel i Gretu

Povodně, krupobití, tornáda – to všechno je příroda a bezpočtukrát to na naší planetě bylo a také bu…