Jak jste vnímal protesty proti jednání G20 v Hamburku a to, že jednání nikam nevedla, zato v ulicích probíhaly dost vypjaté protesty?

Dovolím si malou okliku. V šedesátých letech byla na půdě právnické fakulty v Praze učebna, kde se odehrávala předvojenská výchova studentů přírodních věd a práv. Její součástí byla maketa krajiny s maketami tanků. Kolem byly židle a z nich se dalo v bezpečí fantazírovat o bitvách a vítězstvích.

Takové pískoviště by měli mít papalášové z G20. Mám tím na mysli lidi typu poručíka Duba (postava z románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška). Jako on se ohánějí tím, že jsou v obraze, protože o všem přece již před válkou diskutovali s hejtmany a jinými pitomci. A stejně jako on jsou za svoje (zlo)činy nepostižitelní. Je těžké mít v oblibě Duby, kteří se chovají tak, jako by svět byl jejich pískoviště. Jsou odděleni od reality. Lidé, národy, státy a možná celý svět je pod jejich rozlišovací schopností.

Ulice, tedy protestující, jsou od mocných neprodyšně odděleni policií a armádou, vodními děly a obušky a vůbec vším potřebným pro činnost, které se říká "crowd control", neboli zvládnutí davu. Je velmi pravděpodobné, že takzvaná "protiteroristická" opatření, tedy ještě více policie, kamer na ulicích, špiclování sociálních sítí a internetu jsou jen přípravou na dobu, kdy, jak pravil Villon, "vlky z lesů požene hlad".

ČT24 se také zabývala protesty proti G20. Moderátor Dolanský se snažil odvést pozornost od klišé, že šlo o výtržnosti radikálů, oportunistů a opilců, ale diskutující se ani vzdáleně nedotkli toho, co vlastně mladou generaci tíží. Za zaznamenání stojí pohled, který naznačuje, že mnozí místní občané s protestujícími sympatizovali.