Kandidát do Senátu Havelka: Reorganizace policie je mimořádný skandál

Reorganizace policie byla počátkem srpna odstartována. Na to, že kvůli jejímu schválení málem padla vláda, zdá se, že nyní je tak trochu ticho po pěšině. Sledujete jako bývalý policejní ředitel tuto kauzu? A jaké pocity ve vás vyvolává?

Samozřejmě, že tuto kauzu sleduji. Jako bývalý policista bych to prostě ani nemohl nesledovat. Než se s vámi podělím o své pocity z ní, tak musím především připomenout, že již delší dobu nepůsobím ve struktuře Policie ČR a můj názor na tuto reorganizaci vychází ze zkušeností, které jsem během více než třicetileté praxe u policie získal, a z informací od stále ještě aktivních policistů, se kterými se stýkám a kterým plně důvěřuji. Na druhou stranu s obrovskou rezervou beru všechny ty komentáře, které se ve věci reorganizace policie objevují ve sdělovacích prostředcích.

Všechno to, co se v současné době děje (včetně zřízení parlamentní vyšetřovací komise) kolem sloučení ÚOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu) a ÚOKFK (Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality) v jeden „superútvar“, je mimořádný skandál. Skandál, ve kterém hraje hlavní roli nejužší vedení policie a ministr vnitra, ale nemalý podíl mají i členové vlády a další politici, kteří tuto kauzu zpolitizovali a evidentně zařadili na program volební kampaně svých stran a hnutí pro podzimní krajské a senátní volby.

Když se mě ptáte, jaké pocity ve mně tato kauza vyvolává, tak musím začít konstatováním, že ÚOOZ měl prokazatelné výsledky, stačí si některé případy pouze připomenout. Teď mám na mysli např. prokázané machinace s dotacemi u ROP Severozápad, kauzu lihové mafie nebo akci VIDKUN. I nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v televizním pořadu Otázky Václava Moravce hodnotil práci ÚOOZ jako vynikající a současně sdělil, že v případě jeho zrušení odmítá nést zodpovědnost za kvalitu trestního řízení. Prezident Miloš Zeman při návštěvě Jihočeského kraje vyjádřil své pochybnosti o správnosti tehdy ještě pouze plánovaného sloučení těchto dvou celorepublikových útvarů policie. Logicky se nabízí otázka: Co Tomáši Tuhému a jeho náměstku Zdeňku Laubemu na práci ÚOOZ vadí? Nebo činnost ÚOOZ vadí někomu jinému a Tuhý s Laubem jsou pouhými vykonavateli vůle mocnějších? Položme si tedy další otázku. Komu činnost ÚOOZ vadí?

Vadí lobbistům, korupčníkům a na ně napojeným politikům. Tedy všem těm, kteří nedostávali informace o akcích chystaných detektivy ÚOOZ, neměli k dispozici informace získané z odposlechů a následného průběhu vyšetřování. A nejvíc jim vadí, že detektivové ÚOOZ dodržují literu zákona a to, že jediným pánem nad nimi z hlediska trestního řízení je dozorující státní zástupce a ne policejní prezident nebo jeho náměstek. Nic víc a nic míň. V této kauze se nabízí mnoho dalších otázek a možných variant odpovědí, ale v jednom mám zcela jasno. Ať tato kauza dopadne jakkoliv, ať bude výstup vyšetřovací komise jakýkoliv, už teď je jasné, že tak pracně budovaná prestiž policie i její vlastní vinou zase zeslábne. Od policie odejde pár pro svou práci zapálených a schopných odborníků, zůstane několik neschopných či všehoschopných, kteří budou ochotni na zakázku v případě potřeby uskutečnit další reorganizaci bez ohledu na veřejný zájem.

Jsou podle vás policisté v Česku dostatečně připraveni na teroristický útok? Případně, co nejvíce chybí české policii?

Znovu připomínám, že v současné době se na práci policie dívám a její činnost sleduji pouze zvenčí, tedy mimo policejní strukturu. Nedokážu v tuto chvíli dostatečně objektivně zhodnotit úroveň připravenosti policie na případný teroristický útok. Samozřejmě vím, že policie se i na možnost případného teroristického útoku intenzivně připravuje. Ale bylo by velmi naivní se domnívat, že dokáže všem teroristickým útokům předejít nebo jim zabránit. Ano, policie má ve spolupráci s dalšími bezpečnostními složkami a zpravodajskými službami celou řadu možností jak získat potřebné informace, ale útoku osamělého atentátníka dost dobře předejít nelze. Zvlášť v době, kdy do Evropy přišly bez dostatečného prověření statisíce migrantů. Kolik je mezi uprchlíky fanatiků, kteří se mohou uchýlit k terorismu, násilným a sexuálně motivovaným trestným činům, nikdo neví. Nikdo mi nevyvrátí názor, že tito fanatici své postoje a hodnotové kategorie nezmění, v tom mě ostatně utvrdily i teroristické útoky v Paříži, Bruselu, Nice a ostudné události o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem, ve Švédsku a dalších zemích.

Jsem toho názoru, že příčiny migrační vlny, která se valí do Evropy a nikdo nedokáže odhadnout, kdy se dotkne i nás, se musí řešit tam, kde vznikly. Je skandální, že představitelé EU místo toho, aby zajistili střežení vnějších hranic Unie, tak pod hrozbou různých sankcí nutí členské země k přijetí konkrétního počtu uprchlíků. To je prostě nepřijatelné a odsouzeníhodné. Pokud Unie není ochotná chránit své hranice, tak musíme zabezpečit naše hranice sami a důsledně dbát o bezpečnost vlastních občanů tak, jako to dělají např. Rakousko nebo Maďarsko.

Dnes vlastníte v Liberci bezpečnostní agenturu BEDES. Prozradíte nám, v jakých konkrétních případech si vás lidé nejvíce najímají?

Máte pravdu. V roce 2005 jsem jako fyzická osoba získal živnostenské oprávnění k provozování bezpečnostní agentury a mou stěžejní činností je provoz pultu centralizované ochrany. Tedy ochrana majetku fyzických a právnických osob prostřednictvím technických prostředků.

Jak byste hodnotil úroveň bezpečnostních služeb u nás? Ukazuje se totiž, že řada teroristů cestuje do západních zemí právě přes Česko, protože jej pro svou cestu považují za bezpečný přechod.

Ve sdělovacích prostředcích jsem samozřejmě zaznamenal informace o Česku jako tranzitní zemi teroristů při jejich cestách do západní Evropy. Myslím, že i premiér Sobotka s odvoláním na zpravodajské služby tuto informaci potvrdil a já nemám žádný racionální důvod tomu nevěřit. Zrovna tak si ale myslím, že teroristé ke svým cestám na západ využívají i jiné trasy než přes Česko. Je logické, že trasy svých cest budou střídat, aby minimalizovali možnost svého prozrazení. Nemyslím si však, že by cesty přes Česko nějak přímo souvisely s úrovní našich bezpečnostních složek. Zcela jistě však souvisí s uzavíráním hranic jiných členských států Unie. Vybere si džihádista pohybující se ve vlně uprchlíků cestu na západ přes stát, který na zelené hranici postavil ploty a na přechodech uprchlíky důsledně kontroluje a prověřuje jejich totožnost? No samozřejmě, že zvolí pro něho bezpečnější trasu přes stát, který svou hranici takto nestřeží a pohybu cizinců věnuje pozornost, až když jsou na jeho území.

Proč, s jakými cíli, jste se nyní rozhodl kandidovat do Senátu Parlamentu ČR?

Mám rád svou zemi, Českou republiku. Zde jsem se narodil, zde žiji, na svou zemi a její historii jsem hrdý, a na této zemi mi záleží. Neumím si představit, že bych žil někde jinde. Počínání představitelů současné vládní koalice, ale i počínání vlád předešlých, mě však ani zdaleka nepřesvědčuje o tom, že by mysleli na prosperitu České republiky a blaho jejích občanů, alespoň tak jako já. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl kandidovat do Senátu, je tedy politika současné vládní koalice. Její představitelé mnohdy lidem neříkají pravdu k těm nejpalčivějším problémům dnešní doby. Stát v žádném případě nesmí svým občanům zatajovat objektivní skutečnosti, natož lhát. Občané si přece zaslouží slyšet pravdu například o rozdělení republiky, o pozadí tzv. privatizace, o skutečné situaci na Ukrajině, o církevních restitucích nebo o příčinách a vinících migrační vlny, která se valí do Evropy.

Proč by vám měli dát voliči přednost?

Jako policista jsem se vždy snažil rozhodovat nestranně a spravedlivě, nikdy jsem se nenechal nikým ovlivnit a vždy se rozhodoval podle svého svědomí. Více než třicet let jsem se staral o bezpečnost občanů svěřeného regionu a jako senátor bych měl možnost v této práci pokračovat jinými, a to podle mě mnohem účinnějšími prostředky. Měl bych totiž možnost iniciovat a podílet se na prosazení takových legislativních změn, které budou lépe chránit slušné lidi před kriminalitou, korupcí a jiným protiprávním jednáním. A to je další, neméně vážný důvod, proč jsem se rozhodl do horní komory Parlamentu kandidovat. Uvědomuji si, že nemám zkušenosti z „velké“ politiky, protože práce v kontrolním výboru Úřadu městské části ve Vratislavicích nad Nisou mi ani takovou zkušenost nenabídla. Na druhou stranu to považuji za určitou výhodu. Nemohu být zatížen žádným politickým skandálem, ani být obviňován z politické korupce.

Co považujete za největší problémy regionu a máte jasno v tom, jak je řešit?

Problémy mého volebního obvodu bych rozdělil na dvě části. Jednak jsou to ty tzv. celostátní, které se neprojevují jen v našem regionu, ale zcela jistě i v ostatních volebních obvodech – je to bezpečnost občanů a jejich majetku, a to nejen v souvislosti s hrozbami souvisejícími s migrační vlnou. Ale jde rovněž o potlačování běžné každodenní kriminality. S bezpečností těsně souvisí problémy s vymahatelností práva. Lidem oprávněně požadujícím zásah státu nejsou nic platné proklamace o tom, jak stát má chránit a přitom nechrání, jak to či ono z těch či oněch důvodů nefunguje. My nemůžeme dost dobře spravedlivě požadovat po poškozeném, aby strpěl pokračující újmu, přihlížel násilí, bezdůvodnému obohacování či jinému protiprávnímu jednání jen proto, že řádně nefunguje něco, co je úplně mimo jeho sféru vlivu. Přitom případná dodatečná náhrada škody z protiprávního jednání narušitele zákona je více než problematická až iluzorní. Je nepřijatelné a ze strany státu vysoce nemorální, aby občan, domáhající se svých práv soudní cestou, čekal mnohdy celé roky, než jeho případ „přijde na řadu“ a začne být projednáván. I proto se chci zasadit o zefektivnění vymahatelnosti práva, třeba i potřebnou úpravou, která zrychlí a zjednoduší soudní řízení nebo úpravou soudních poplatků. Spravedlnost a zodpovědnost, právo a bezpečnost, ale především jejich efektivita je to, co bych chtěl nejvíce prosazovat jako člen Senátu.

Druhou část představují problémy těsně související s mým volebním obvodem a těch je opravdu hodně. Uvedu alespoň některé. Za prvé nesouhlasím se záměrem naší vlády vydat Polsku pozemky ve Frýdlantském výběžku, což může výrazně poškodit naše zde hospodařící zemědělce, kteří je mají pronajaté, berou na ně dotace a jsou na nich závislí. Navíc ještě stále platí ústavní zákon č. 62/1958 Sb., který deklaruje, že jde o konečné vytyčení státních hranic s Polskem. Za druhé je důležité vést jednání s polskou stranou ve věci záměru rozšíření těžby v dolech v Bogatyni. Cílem jednání je prosadit provedení geologického průzkumu v této lokalitě, protože zde nelze vyloučit riziko ztráty podzemních vod v přilehlých obcích na našem území. Za třetí musíme usilovat o to, aby nebyla zrušena nemocnice ve Frýdlantu, jediné zdravotnické zařízení tohoto druhu v oblasti, kde vlivem jejího předání do soukromých rukou dochází k postupnému rušení některých odborných pracovišť (viz interní ambulance), protože prioritou majitelů je zisk místo poskytování kvalitní lékařské péče. Dalších, řekněme regionálních problémů, které je třeba řešit, je ještě řada. Zmíním jen nedostatečnou dopravní obslužnost v místech s nadprůměrnou nezaměstnaností (např. Nové Město pod Smrkem), odkud je velmi obtížné cestovat za prací do Liberce. Mohl bych poukázat i na problém s osvícením skleníků na polské straně, kde podle některých zdrojů intenzita osvětlení přesahuje intenzitu světla, kterou v noci vydává stotisícové město Liberec.

Máte na závěr nějaký vzkaz pro občany?

Ano, jeden vzkaz bych měl. Pojďte prosím k volbám. Jenom vy totiž rozhodujete o tom, kdo vás bude v Senátu zastupovat a kdo bude hájit vaše zájmy. Ujišťuji Vás, že já chci být vaším senátorem – senátorem, za kterého se náš liberecký region nebude stydět.