Jaké zkušenosti vám dalo dvouleté působení v Radě hlavního města Prahy coby náměstkyně primátorky? A jak byste je chtěla nyní zúročit v Senátu?

Za ty dva roky jsem měla možnost podílet se na řešení mnoha podstatných problémů v hlavním městě Praze. Naše metropole je nejenom hlavním městem, ale je také krajem a při realizaci velkých investic se Praha ne vždy dokáže obejít bez pomoci státu. Velkým překvapením a možná mohu říci, že i zklamáním, pro mne bylo zjištění, že naše hlavní město je na národní úrovni popelkou a to zejména v oblasti investic státu. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla kandidovat do Senátu. Chci hájit zájmy našeho krásného města, aby se mohlo rozvíjet, aby zde lidé rádi bydleli a vychovávali své děti. Mám-li být konkrétní – budu prosazovat aspoň zachování stávajícího podílu Prahy na vybraných daních jako obce a jeho „zrovnoprávnění“ v rámci rozpočtového určení daní pro kraje, požadovat zachování kompetencí Prahy v oblasti stavebního zákona a jak již jsem uvedla výše, chci bojovat za zvýšení investic státu do infrastruktury hlavního města.

Také mě trápí nedostatečné finanční krytí ze státu na obce a kraje přeneseného výkonu státní správy, na což by měl odpovídajícím způsobem reagovat zákon o státním rozpočtu apod.

Nakolik se liší realita od vašich původních představ o práci v politice?

Do komunální politiky jsem přišla z akademické sféry. A to je zcela odlišný svět, i když oba mají jedno společné, a to je práce s lidmi. Škola má svůj přesný řád, rozvrh, přednášky, konzultační hodiny a pravidla... Jsem zvyklá se své práci věnovat skutečně s plným nasazením. Přesto mě z počátku velmi překvapilo, jak náročná, a to nejen časově, je pozice náměstkyně primátorky.