Česká republika je jedinou zemí EU, která aktuálně navyšuje své zadlužení v poměru k hrubému domácímu produktu, všechny ostatní členské země ho v loňském 3. čtvrtletí snižovaly. Ve dvou po sobě následujících čtvrtletích výkon tuzemské ekonomiky klesl a Česko se tak ponořilo do recese. Co lze za těchto okolností ke stavu domácí ekonomiky za poslední rok říci?
Vedeme si jako země docela obstojně. Vzhledem k tomu, že se euroamerická civilizace už tři roky zmítá v chaosu, který si do značné míry organizuje a ordinuje sama (viz hysterie kolem covidu, kolem teorie globálního oteplování a souběžné harakiri skrze Green Deal, až po Západem vymodlenou válku na Ukrajině), považuji výsledky naší ekonomiky v roce 2022 za překvapivě dobré. Porovnávat údaje mezi zeměmi za jednotlivá čtvrtletí – a pak se z toho případně stresovat – je vcelku zbytečné, a to zvlášť teď, kdy ekonomický cyklus byl a je narušován různými externími vlivy, jakými byly – mezinárodně nesynchronizované – covidové uzávěry nebo teroristické útoky na plynovody Nord Stream, které měly odlišné dopady na různé evropské země. Mezinárodní porovnávání makroekonomických veličin má zvláště v tomto období význam v delším časovém úseku. Tedy alespoň roku.
Řekl jste, že si jako země vedeme docela obstojně. Co je tedy namístě ocenit?
Česko má spolu se Švýcarskem nejnižší nezaměstnanost v celé Evropě, a to přesto, že z Ukrajiny loni přišlo dalších možná čtyři sta tisíc lidí a z nich přes sto tisíc chodí do práce, tedy zaujímá další pracovní místa. I vzhledem k tomu, že se každý rok prodlužuje věk odchodu do důchodu, můžeme s jistotou konstatovat, že na území České republiky je zaměstnáno s odstupem nejvíce lidí v historii. Výjimečně nízká nezaměstnanost v tržním prostředí je dost silný argument pro pozitivní vhled. Nebuďme skromní. Kdo ve světě to má? A dále: Hrubý domácí produkt (HDP), tedy souhrn nově vytvořených hodnot (finální číslo zatím nemáme), byl loni kolem plus 2,5 %, což za daných okolností považuji skoro za zázrak. V celkovém výkonu ekonomiky, přes velké výpadky automotive sektoru nebo třeba turistických služeb jsme dokonce překročili – dosud rekordní – rok 2019. Jiná věc je, že vysoká inflace posunuje vytvořené bohatství do zahraničí (za drahé suroviny a energie) a také z rukou střádalů do rukou vlády, která si může natisknout peněz, kolik potřebuje.
Tak to už jsme u negativních jevů. Co z nich je nejméně příjemné?
Ekonomika se pomalu sune směrem „děla místo másla“, takže makroekonomická čísla a zisky bank a některých dalších odvětví letí nahoru a lidé z toho moc nemají. Nakonec se takto můžeme propracovat do stejné mizérie jako za obou světových válek, kdy výroba trhala rekordy, ovšem byla to výroba pro armádu a přes inflaci si vláda brala bohatství pod svou kontrolu a vojenské priority. Co se týče zadlužení českého státu, ten je kumulativně na úrovni cca 44 % ročního HDP. To je rovněž jedno z vůbec nejnižších čísel v Evropě. Připomeňme, že v Německu je to přes 80 %, v USA a Francii kolem 110 %, v Itálii cca 170 % a v Japonsku dokonce přes 250 % ročního HDP. Pokud bychom měli svůj stát mít zadlužený jako to slavné Německo, museli bychom v současných vysokých schodcích – při průměrném ekonomickém růstu – pokračovat tak asi dvacet let, abychom jejich současné úrovně zadlužení dosáhli. O těch dalších zmiňovaných zemích ani nemluvím…
Psali jsme:
Zadlužování, i když jsme před jeho vývojem varováni z tuzemska i ze zahraničí, tedy nepovažujete za až takovou hrozbou, jak od různých expertů slýcháme?
Pokud se týče aktuálních ročních cifer našeho zadlužování, nelíbí se mi, ale v mezinárodním kontextu nejde vůbec o žádnou divočinu. Nejhoršími státními hospodáři na světě jsou teď už řadu let USA a Velká Británie, tedy naše slavné vzory, které jsou vždy připraveny kohokoli kritizovat, lidskými právy počínaje a státním hospodařením konče. Jejich dnešní reálie jsou ovšem v obou naznačených směrech docela žalostné. Když zůstaneme u ekonomiky: oba tyto zmíněné státy trpí nebezpečným dlouhodobým dvojím deficitem (státního rozpočtu a běžného účtu platební bilance) – předloni to bylo dokonce cca 15 % deficitu státního rozpočtu vůči HDP. To je 3x více než Česko a mnohé další země. Pokud bychom se ekonomicky chovali jako americká nebo britská vláda, tak nás snad vyloučí i z OSN. Ale anglosasové si mnoho starostí nedělají, rozdávají rady, poučují a tisknou peníze, kterými financují velkou část dovozů a samozřejmě i velkou část svého státního provozu. Počínaje důchody a konče zbrojením. Tento jejich osvědčený model funguje a bude fungovat tak dlouho, dokud ostatní národy jejich natištěným (a rozmělňovaným ) penězům budou věřit a budou jim za ně posílat zboží.
Takže slova předsedy ODS Petra Fialy a šéfa Pirátů Ivana Bartoše, že se kvůli zadlužování řítíme do krachu, byla v září předminulého roku jen takovým předvolebním plácáním? Jak byste realitu zadlužování zhodnotil a shrnul vy?
Suma sumárum: Neměli bychom se my Češi sami fackovat – z kontextu vytrženými – čísly účelově vytahovanými v předvolební kampani. V posledních deseti letech jsme v HDP dle parity kupní síly předčili Portugalsko a Řecko, dorovnali jsme Španělsko a Itálii a dotahujeme se i na země západní Evropy. Kdo není slepý, tak to vidí. A když zároveň v přímém přenosu můžeme sledovat mezinárodní úpadek třeba Slovenska, kde v desátých létech s eurem zaznamenali pokles ekonomické úrovně oproti průměru /EU=100/ ze 79% na procent 72, kdežto my ve stejné době vzestup z 82 % na procent 92, tak vidíme, že tato konvergence vůbec není samozřejmá.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Momentálním strašákem je inflace, která za minulý rok přesáhla 15 procent. Ministerstvo financí v prognóze z loňského listopadu počítalo pro rok 2023 s inflací ve výši 9,5 %. V minulém týdnu zveřejnilo svoji novou prognózu a podle ní má inflace celoročně činit 10,4 procenta. Jak dlouho zůstane inflace dvouciferná? Na čem to závisí? A co lze číst za názory, že cílování na dvouprocentní inflaci, které se začalo po celém vyspělém světě šířit z Nového Zélandu před více než 30 lety, se už dále neshoduje s tím, jak se vyvíjejí aktuální trendy na poli ekonomiky?
Že inflace v tomto i v dalším roce bude klesat, je hodně pravděpodobné. O kolik to nakonec bude, je však loterie. Co víme o dalším průběhu války? Až ta válka skončí, bude pokračovat ta studená, horší než za Brežněva, kdy plyn a ropa přes všechny řeči do západní Evropy trubkami jenom svištěly? Přejdeme ze závislosti jedné do závislosti jiné, třeba na Kataru a na Německu? Já doufám, že tak pitomá naše vláda nakonec nebude a budeme dlouhodobě diverzifikovat dovozy ze všech možných stran.
Dále: Co víme o dalším vývoji Green Dealu? Smete ho všeobecná lidová nespokojenost? Bude korekce a hlavně kdy? A jak se bude vyvíjet obchod Západu s jihovýchodní Asií, který dlouhá desetiletí tlačil ceny v Evropě, Americe a Japonsku dolů? Hodně neznámých, přesto jsem nakloněn věřit momentálním krátkodobým prognózám různých českých i mezinárodních institucí. Zároveň si myslím (viz zmíněné otevřené otázky), že vyšší inflace už nám tady v nějaké formě v příštích letech zůstane. Tedy nikoli návrat ke dvěma procentům v roce 2024, nýbrž dlouhodobý růst spotřebitelských cen okolo čtyř, pěti procent. Nové terminály a tankery budou stát strašné peníze, za zaplevelení Evropy elektroauty budeme rovněž krvavě platit a nakonec – dílna světa Čína rychle bohatne, stoupají tam reálné mzdy i kurs juanu, takže cena jimi vyráběného zboží bude pro nás rovněž stoupat. A případný přesun výroby zpátky bude drahý ještě víc.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Nynější vládní strany ještě před volbami v říjnu 2021 slibovaly, že seškrtají rozpočet a budou hospodařit se schodkem 250 miliard. Sice ho seškrtaly na 280, ale pak ho zase navýšily na 375, aby ve skutečnosti dosáhl 360,4 miliard korun Je to nesplnění předvolebního slibu dáno válkou na Ukrajině a s ní souvisejícím turbulentním trhem s energiemi?
Já bych řekl, že je to celkem jedno. Vláda může skočit na brzdu jako v letech 2010-13, ale jak víme, toto tehdejší kalouskovské šetřící třeštění nic zemi nepřineslo. Jsem rád, že Babišova vláda třeba rozjela investice do dopravní infrastruktury a že ani tahle vláda pětikoalice to znovu nebrzdí. To je určitě dobrý krok. A pragmatický posun ODS. Šetřit se má na výdajích zbytečných, třeba do nákupu – pro většinu obyvatelstva nepotřebných – covid vakcín, na financování studia desítek tisíc studentů v humanitních oborech, kteří pak marně hledají uplatnění a v třiadvaceti letech vlastně nic neumějí, do dotací politických neziskovek, do předražených zbraňových systémů typu americké stíhačky F 35, do různých cenzorských represivních institucí, a tak podobně.
Když budeme nyní schodek státního rozpočtu snižovat pozvolna, jak se konec konců na Ministerstvu financí plánuje, přinese to lepší výsledky v prosperitě, i v té míře kumulovaného zadlužení, než kdybychom zase skočili na brzdu – s tím má západní svět špatné zkušenosti už od neslavného roku 1929. Koneckonců jde o to, aby lidé byli produktivně zaměstnáni, a nikoli aby se přehrabovali v hromadách shnilých brambor. Peníze, byť vytištěné a tedy deficitní, jsou lepší, než peníze žádné. Taková je světová historická zkušenost.
Petr Pavel krátce po svém zvolení prezidentem prohlásil v rozhovoru pro televizi Nova, že pro Česko jsou nezbytné reformy penzí a daní, přičemž přibližování obou reforem bere jako součást svého plánu ve funkci. Podle něj by daňový systém měli přezkoumat odborníci a měli by připravit nové nastavení, které by mělo dostatečný přínos pro státní pokladnu a co nejméně zatěžovalo ekonomiku a občany. Co lze z tohoto vyjádření vyčíst?
Nic. Fakt nic. Já chci doufat, že pan prezident Pavel se bude soustředit na to, aby byl českým prezidentem, a nikoli druhým americkým velvyslancem. Bude totiž skládat slib zde na Hradě, a to před českými zákonodárci a českým občanům.
Miloš Vystrčil
S tím druhým americkým velvyslancem jste mě překvapil. Koho jsme si vlastně zvolili na Hrad? Novým českým prezidentem bude kariérní voják a funkcionář režimu, o němž máme zákon, že byl protiprávní. Podle jedněch převlékl kabát, podle jiných včetně premiéra Petra Fialy se ke své minulosti postavil čelem. Které hodnocení sedí líp?
My jsme ve druhém kole těchto prezidentských voleb v tomto směru jaksi neměli moc na výběr. Proto jsem k těmto volbám ani nemohl jít. Když už ale na Hradě péčí občanů, lobbistů a hlavně kulturní fronty máme pana generála, měli bychom mu dát šanci. Nezačal moc dobře, bude v úřadu asi obklopen podivnými zjevy, politickými podnikateli, dokonce kolaboranty, ale třeba to nakonec ustojí a budeme ho mít jako Češi docela rádi. Naděje umírá poslední. Ale je to naděje docela malá. On je pan Pavel úplný antipod naší generace, vyrostlé v sedmdesátých a osmdesátých letech na naprosté nechuti ke komunistickému režimu. Myslím, že má z té doby nejhorší myslitelnou kariéru a ještě k tomu to byl sovětčík, kolaborant, který nevytáhl paty z toho toxického prostředí a dokonce i obě své ženy si nebyl schopen najít jinde než v kasárnách, první v armádním obchodě a druhou jako učitelku marxismu leninismu.
Diplomat a bývalý velvyslanec Petr Drulák v reakci na Pavlův telefonát s prezidentkou Tchaj-wanu konstatoval, že to může přinést další komplikace v česko-čínských vztazích a že je namístě se ptát, kde je vlastně český zájem. A on že v tom vidí jednoznačný americký zájem. Dá se budoucí hlavě státu tento krok vyčítat?
Pokud jsem dobře četl, panu Pavlovi ze své iniciativy telefonovala a gratulovala tchajwanská prezidentka. Udělal dobře, že jí telefon zvedl a poděkoval. Jiná věc je, že si hned poté neodpustil nálepkování pevninské Číny coby našeho nepřítele. To byl těžký přešlap. Jsou země, které nám v historii mnohokrát a hluboce uškodily. Čína k nim nepatří. Krom toho, zdaleka největším obchodním partnerem Tchaj-wanu, tedy také země Číňanů, je … pevninská Čína. A zdá se mi, že o rozdrbání dalšího koutu světa nestojí Číňané ani z jedné této strany, nýbrž zase právě Spojení státy. Jako skoro vždy: Rozděl a panuj. A inkasuj.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Částečně rozdělená je Ukrajina, kterou už téměř rok sužuje válka. Čekal byste nějaký posun a třeba i nějakou aktivitu Petra Pavla v tomto směru?
Nechme se překvapit. To překvapení by mohlo být leda pozitivní.
Může být tak silně proamerické nastavení všech čtyř našich nejvyšších ústavních činitelů – Pavla, Vystrčila, Pekarové Adamové, Fialy – komplikací ve vztazích v rámci Evropské unie?
Máme takovou vládu, jakou si zasloužíme. Měli bychom chtít, tedy aspoň ti normální z nás, aby naši nejvyšší ústavní činitelé byli pročeští. To je minimální požadavek. A zároveň, aby tu pročeskou politiku uplatňovali i vlídným vztahem k co největšímu počtu zemí. Nikoli aby štěkali jako ratlík, co dopředu odhaduje, jak se pánovi zavděčí. Myslím, že dokonce ani Protektorátní vláda jako celek to nedělala, i když fungovala pod mnohem větším existenčním tlakem. Tak uvidíme, co bude teď. Jestli naše „svoboda“ bude zase „poznaná nutnost“.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
Aion
