Česká republika je jedinou zemí EU, která aktuálně navyšuje své zadlužení v poměru k hrubému domácímu produktu, všechny ostatní členské země ho v loňském 3. čtvrtletí snižovaly. Ve dvou po sobě následujících čtvrtletích výkon tuzemské ekonomiky klesl a Česko se tak ponořilo do recese. Co lze za těchto okolností ke stavu domácí ekonomiky za poslední rok říci?

Vedeme si jako země docela obstojně. Vzhledem k tomu, že se euroamerická civilizace už tři roky zmítá v chaosu, který si do značné míry organizuje a ordinuje sama (viz hysterie kolem covidu, kolem teorie globálního oteplování a souběžné harakiri skrze Green Deal, až po Západem vymodlenou válku na Ukrajině), považuji výsledky naší ekonomiky v roce 2022 za překvapivě dobré. Porovnávat údaje mezi zeměmi za jednotlivá čtvrtletí – a pak se z toho případně stresovat – je vcelku zbytečné, a to zvlášť teď, kdy ekonomický cyklus byl a je narušován různými externími vlivy, jakými byly – mezinárodně nesynchronizované – covidové uzávěry nebo teroristické útoky na plynovody Nord Stream, které měly odlišné dopady na různé evropské země. Mezinárodní porovnávání makroekonomických veličin má zvláště v tomto období význam v delším časovém úseku. Tedy alespoň roku.

Řekl jste, že si jako země vedeme docela obstojně. Co je tedy namístě ocenit?

Česko má spolu se Švýcarskem nejnižší nezaměstnanost v celé Evropě, a to přesto, že z Ukrajiny loni přišlo dalších možná čtyři sta tisíc lidí a z nich přes sto tisíc chodí do práce, tedy zaujímá další pracovní místa. I vzhledem k tomu, že se každý rok prodlužuje věk odchodu do důchodu, můžeme s jistotou konstatovat, že na území České republiky je zaměstnáno s odstupem nejvíce lidí v historii. Výjimečně nízká nezaměstnanost v tržním prostředí je dost silný argument pro pozitivní vhled. Nebuďme skromní. Kdo ve světě to má? A dále: Hrubý domácí produkt (HDP), tedy souhrn nově vytvořených hodnot (finální číslo zatím nemáme), byl loni kolem plus 2,5 %, což za daných okolností považuji skoro za zázrak. V celkovém výkonu ekonomiky, přes velké výpadky automotive sektoru nebo třeba turistických služeb jsme dokonce překročili – dosud rekordní – rok 2019. Jiná věc je, že vysoká inflace posunuje vytvořené bohatství do zahraničí (za drahé suroviny a energie) a také z rukou střádalů do rukou vlády, která si může natisknout peněz, kolik potřebuje.

Tak to už jsme u negativních jevů. Co z nich je nejméně příjemné?

Ekonomika se pomalu sune směrem „děla místo másla“, takže makroekonomická čísla a zisky bank a některých dalších odvětví letí nahoru a lidé z toho moc nemají. Nakonec se takto můžeme propracovat do stejné mizérie jako za obou světových válek, kdy výroba trhala rekordy, ovšem byla to výroba pro armádu a přes inflaci si vláda brala bohatství pod svou kontrolu a vojenské priority. Co se týče zadlužení českého státu, ten je kumulativně na úrovni cca 44 % ročního HDP. To je rovněž jedno z vůbec nejnižších čísel v Evropě. Připomeňme, že v Německu je to přes 80 %, v USA a Francii kolem 110 %, v Itálii cca 170 % a v Japonsku dokonce přes 250 % ročního HDP. Pokud bychom měli svůj stát mít zadlužený jako to slavné Německo, museli bychom v současných vysokých schodcích – při průměrném ekonomickém růstu – pokračovat tak asi dvacet let, abychom jejich současné úrovně zadlužení dosáhli. O těch dalších zmiňovaných zemích ani nemluvím…

Zadlužování, i když jsme před jeho vývojem varováni z tuzemska i ze zahraničí, tedy nepovažujete za až takovou hrozbou, jak od různých expertů slýcháme?

Pokud se týče aktuálních ročních cifer našeho zadlužování, nelíbí se mi, ale v mezinárodním kontextu nejde vůbec o žádnou divočinu. Nejhoršími státními hospodáři na světě jsou teď už řadu let USA a Velká Británie, tedy naše slavné vzory, které jsou vždy připraveny kohokoli kritizovat, lidskými právy počínaje a státním hospodařením konče. Jejich dnešní reálie jsou ovšem v obou naznačených směrech docela žalostné. Když zůstaneme u ekonomiky: oba tyto zmíněné státy trpí nebezpečným dlouhodobým dvojím deficitem (státního rozpočtu a běžného účtu platební bilance) – předloni to bylo dokonce cca 15 % deficitu státního rozpočtu vůči HDP. To je 3x více než Česko a mnohé další země. Pokud bychom se ekonomicky chovali jako americká nebo britská vláda, tak nás snad vyloučí i z OSN. Ale anglosasové si mnoho starostí nedělají, rozdávají rady, poučují a tisknou peníze, kterými financují velkou část dovozů a samozřejmě i velkou část svého státního provozu. Počínaje důchody a konče zbrojením. Tento jejich osvědčený model funguje a bude fungovat tak dlouho, dokud ostatní národy jejich natištěným (a rozmělňovaným ) penězům budou věřit a budou jim za ně posílat zboží.

Takže slova předsedy ODS Petra Fialy a šéfa Pirátů Ivana Bartoše, že se kvůli zadlužování řítíme do krachu, byla v září předminulého roku jen takovým předvolebním plácáním? Jak byste realitu zadlužování zhodnotil a shrnul vy?

Suma sumárum: Neměli bychom se my Češi sami fackovat – z kontextu vytrženými – čísly účelově vytahovanými v předvolební kampani. V posledních deseti letech jsme v HDP dle parity kupní síly předčili Portugalsko a Řecko, dorovnali jsme Španělsko a Itálii a dotahujeme se i na země západní Evropy. Kdo není slepý, tak to vidí. A když zároveň v přímém přenosu můžeme sledovat mezinárodní úpadek třeba Slovenska, kde v desátých létech s eurem zaznamenali pokles ekonomické úrovně oproti průměru /EU=100/ ze 79% na procent 72, kdežto my ve stejné době vzestup z 82 % na procent 92, tak vidíme, že tato konvergence vůbec není samozřejmá.