Pane doktore, Německem otřásla demonstrace muslimů, kteří vyzývali k nastolení chalífátu, čili náboženské vlády islámu. Máme v Evropě opravdu vážný problém v tom smyslu, že určité skupiny obyvatel nejsou loajální k naší kultuře a k našemu zřízení?

Přiznávám, že mne islám jako náboženství, právní systém a tradice zajímají od školních let. Byl součástí mých studií na FF UK. Chodil jsem na přednášky významných českých orientalistů. Felixe Tauera, Ivana Hrbka, Karla Petráčka aj. Studoval jsem v době, kdy už byl velkou autoritou mezi studenty Luboš Kropáček, a kdy islámská studia byla součástí mnou vystudované indonesistiky. S úžasem dnes sleduji, jak je islám zneužíván jako militantní ideologie, jejímž cílem má být rozpoutávání válek mezi národy a státy, dosahování materiálního bohatství a hmotného prospěchu jedněch na úkor druhých.

Není to samozřejmě nic nového. Evropské kruciáty a reconquista (křížové výpravy a znovudobývání Pyrenejského poloostrova) se odehrávaly sice před staletími, ale v historické paměti „skupin obyvatel“ a ve vyžadované loajalitě k nějaké kultuře a civilizaci zanechaly nepřehlédnutelné stopy. Expanze turecké Otomanské říše, “Vznešeného státu Osmanů“ (1299-1922/23), se dotýkala nábožensky neklidné a věčně „unášené“ střední Evropy. Jiřík z Poděbrad chtěl proti turecké expanzi sjednotit „křesťanské panovníky“, Václav Budovec z Budova napsal o ní svůj Anti al-koran a rodina Schwarzenbergů dodnes zdobí některé své majetky symbolem hlavy seldžuckého Turka.

Přesto je ale povrchní „islamizace myšlení“ o Západu i Východu snadno zneužitelná i dnes třeba politicky. Stačí několik překladů textů z dnes tak populární angličtiny, ozdobených jmény několika z tisíců jmen akademických dobrodruhů, a zloba, nenávist a fanatismus jsou laciným argumentem, kterým se dá odůvodnit loupežné tažení za bohatstvím.

Dodnes mi není jasné, zda pověstné výroky Angely Merkel o změně charakteristických germánských rysů čistokrevných Němců nebo tehdy ještě jen zdánlivé výhrůžky Borise Jelcina Evropě, že Rusové jsou obrannou hrází Evropy před masovou migrací z Východu, byly jen naivní nebo vychytralé. Ale na slova obou těchto jen zdánlivých popletů došlo. Ano, vámi zmiňovaný problém dnes v Evropě máme, ale podle mého názoru je to proto, že jsou v Evropě politické nátlakové skupiny, který jej zde mít chtějí.

Když ještě v Iráku a v Sýrii bujel Islámský stát, kolovala mapa Evropy, Asie a Afriky s vyznačeným územím, kde by se „chalífát“ měl nacházet. A byla v tom i podstatná část Evropy. Zneklidňují vás podobné představy?

Také pojmenování obce muslimů (chalífát) od doby svého vzniku, od roku 632 křesťanského letopočtu, přes jeho zničení v Bagdádu, obnovení a konečně definitívní tureckou desakralizací (1924), jsou léty neustálých změn hranic, vojenských tažení a bitev, které se střední Evropy dotýkají až do současnosti. Turci před Vídní a Mozartův turecký pochod, Turci, kterým hraje na svoje dudy Strakonický dudák, Čapkova chřadnoucí princezna Solimanská, to jsou jen střípky, na které bychom nemuseli zapomínat, když se rozčilujeme nad aktuálními konflikty a nedorozuměními mezi „námi Evropany“ a těmi druhými.

Problém je samozřejmě jen v tom, že „Islámský stát“ je umělý hybrid použitelný k jakémukoliv zahájení vojenských operací a vymodelovaný na mapách a stolech neomylných absolventů vysokých, někdy jen vyšších, vojenských škol. A jak zpívají klasici, a jeho baba Jaga radí, … král, že musí kata míti, aby se lid bál, jen bláznovi dovoliti, aby se mu smál… a proto) od té doby panoval – kat, blázen a král.

Na pravé části politického spektra začíná být těsno. Dle průzkumu agentury Median klesly preference SPD a prostor zaplňuje PRO Jindřicha Rajchla. Hrozí, že „nula od nuly pojde“ a tento segment v součtu bude mít stejně?

Ani nad daty této agentury se nemusíme vzrušovat. Vlastně ona a jí podobné výzkumné nátlakové skupiny opatrně hlídají, aby se celkové součty nelišily od Rychetského „ideálního modelu“ – pětikoalice, opozice a pod-pětiprocentně hodnocení ostatní. Že si politické strany neuvědomují, že pětikoaliční blok dovoluje třeba jen do TV studií a před jejich „katy a blázny“ uvelebit pět vládních borců proti dvěma (a ti se pak ještě nepřátelsky dohadují) je věcí politické umělé ne-inteligence.

A věc komentující politologičtí kazatelé snadno odůvodní, kdo odkud kam se přesunul. Ivan Vyskočil senior by řekl – vždyť přece létat je tak snadné. Hlavně jde přece o to, aby se již dnes všichni starali, jak to dopadne, a nikoliv o to, kdo a jak bude sčítat hlasy.

Hnutí ANO se rozhodlo neúčastnit se jednání o důchodové reformě, kterou chystá vláda. Prezident Pavel si ANO „vychutnal“. Vychází z toho opoziční hnutí jako nekonstruktivní?

Nekonstruktivní, to ani opozice vyjednávající důchodovou reformu nemusí brát tragicky. Pokud ovšem nevěří, že pan prezident je důležitým moderátorem diskuse mezi vládou a opozicí, a hlavně, že má k celému problému co říct.