Jak vnímáte roli papeže Františka kolem synodu, který se týkal postavení rodiny v dnešní společnosti a svatého přijímání rozvedených, či jeho vstřícnost k aktivním homosexuálům? A jak vnímáte jeho apoštolskou exhortaci Amoris Laetitia (Radost lásky)? Není ohrožena snadnější rozlukou manželství a případným svatým přijímáním rozvedených svátost manželství a svátost eucharistie?
Františkovo vystupování v této roli, adhortace Amoris Laetitia, a zejména jeho vyjádření v letadle při návratu z ostrova Lesbos jasně ukázaly, na čí straně papež stojí: Na straně těch, kteří požadují, aby rozvedeným žijícím v nelegitimních svazcích bylo podáváno svaté přijímání, aniž by se oni museli – tak jako dosud – zavázat žít „jako bratr a sestra“. Adhortaci označil vynikající italský katolický historik Roberto De Mattei za „katastrofu“. Plně s ním souhlasím.
Jak vnímáte, že je nakloněn ke svatému přijímání luteránů přítomných na katolické mši?
Obávám se, že bude ještě hůř, a to v souvislosti s blížícím se jubileem Lutherova vystoupení.
Někteří tradiční katolíci papeže kritizují, že vyhledává falešnou popularitu tohoto světa a dává na odiv svou skromnost. Sklízí tak obdiv u nepřátel církve, libertinů a tak dále. Co o tom soudíte? Trochu si vybavuji Rady zkušeného ďábla od C.S. Lewise, kde ďábel Tasemník radí Zmarchrobovi, aby u člověka vyvolal „pyšnost na jeho pokoru...“
Kristus jasně řekl: „Běda, když vás budou všichni lidé chválit.“ Víc snad k tomu netřeba. Ale nechci soudit, možná jsou motivy papeže Františka jiné, do jeho duše a srdce nevidím. Tím samozřejmě nezpochybňuji své kategorické odmítnutí jeho linie v katolické církvi. A necítím se povolán posuzovat, jestli František je opravdu „pyšný na svoji pokoru“ – jak jsem řekl, do jeho nitra nevidím.
Co říkáte na jeho „desatero“, kde fakticky vyzval („Neobracejte na víru.“), že katolíci se nemají snažit své bližní přesvědčit, aby se obrátili ke katolické víře? Také řekl: „Jdeš přesvědčit druhého, aby se stal katolíkem? O to mi nejde! Jdi se s ním setkat, protože je to tvůj bratr! To stačí. Jdi mu pomoci, zbytek udělá za tebe Ježíš a Duch svatý.“
Objektivně je to alibismus jako hrom. Aplikace těchto papežových slov znamená, že mám druhému pouze pomáhat a o víře se s ním vůbec nebavit. Ono je to tak pohodlnější, nenadělám si totiž nepřátele a nebudu považován za blbce a fanatika – svoji zbabělost schovám za Ježíše a Ducha Svatého, aby oni udělali za mne to, co já jsem povinen ve světle Pánovy výzvy: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“
Jenže to odporuje katolickému katechismu, který i v pokoncilní církvi pořád platí. V něm je vypočítáno vedle 7 skutků tělesného milosrdenství i 7 skutků duchovního milosrdenství, mezi nimiž stojí na prvních místech „poučovat nevědomé, radit pochybujícím, napomínat hříšníky“. Takže mám-li se rozhodnout, jestli poslechnu katechismus, nebo papeže Františka, tak volím rozhodně první variantu, neboť ta je součástí neměnné nauky církve, kdežto František uvedenými výroky se od ní odchyluje.
Psali jsme:
Média zveřejnila, že František řekl zástupci Světové evangelikální aliance WEA: „Nemám zájem na konverzi evangelikálů ke katolicismu. Chci, aby lidi hledali Ježíše ve své komunitě. Je tolik doktrinálních věcí, na kterých se nikdy neshodneme. Neplýtvejme na to časem. Radši ukazujme Ježíšovu lásku.“ Pravdivost této zprávy nepopřel ani papež, ani Vatikán...
V tom případě potom odmítněme misionáře a misie a distancujme se od katolických mučedníků z rukou protestantů, u nás například od sv. Jana Sarkandera nebo od tisíců katolických mučedníků husitské éry, husity lze totiž považovat za předchůdce protestantů.
Papež František prohlásil, že by uvítal mimozemské formy života v náručí katolické církve, pokud by k ní byly ochotny konvertovat. Co míníte o tomto?
Nebudu komentovat, jen připomenu, že existence mimozemských forem života nebyla dosud ani v nejmenším prokázána.
„Jednoho dne se se svými zvířaty znovu setkáme na věčnosti Krista. Ráj je otevřen pro všechna boží stvoření,“ ujistil prý papež smutného hocha, jak informovala například ČT. Co o této věci říká učení církve?
Zvířata nemají nesmrtelnou lidskou duši, to katolická církev učí od prvopočátku. Nelze však vyloučit, že při posledním soudu, kdy bude celý svět i s přírodou proměněn, mohou být nějakým způsobem oživena i těla zvířat, aby sloužila člověku v novém životě na nové zemi. Určité náznaky jsou tady patrny u svatého Pavla v 8. kapitole listu Římanům. Ale je to jen hypotéza, které církev nezakazuje věřit. Rozhodně však je podle katolického katechismu vyloučena u zvířat nesmrtelnost duše. To by potom muselo existovat zvířecí nebe a zvířecí peklo, což je nesmysl, neboť zvířata nemají svobodnou vůli a rozlišovací schopnosti pro to, co je dobré a co zlé. Výrok papeže je tedy zmatený.
Psali jsme:
Při papežově pozvání k modlitbě za mír ve vatikánských zahradách muslimský imám v jeho přítomnosti vzýval Alláha, „aby pomáhal v boji proti nevěřícím“. Co říkáte této věci?
Je to ovoce nejen Františkova, ale celkového postoje „dialogu s jinými náboženstvími“, jemuž Římskokatolická církev propadla po II. vatikánském koncilu.
Papež František také řekl: „Církev si nikdy nestála tak dobře jako nyní.“ Je tomu tak?
Má snad František na mysli neustálý úbytek věřících geometrickou řadou v západoevropských a amerických chrámech, které se v důsledku toho musejí prodávat? Teď čtu, že v donedávna katolickém Bruselu se prodává téměř třetina kostelů. Má snad na mysli ten věroučný zmatek, kdy katolík de facto neví, co je a co není učením církve? Má snad na mysli teology, kteří dokonce zpochybňují i samotné zázraky Ježíše Krista? To musí papež František vysvětlit.
Psali jsme:
V působišti papeže, v Latinské Americe, je zaznamenám obrovský odliv od katolické církve a přesun věřících k letničním hnutím. Nese na tom odpovědnost?
Určitě ano, když si nechal ještě jako buenosaireský arcibiskup udělit požehnání od letničního pastora, jak jsem viděl na videu. Nebylo by však spravedlivé klást toto za vinu pouze jemu, řada latinskoamerických hierarchů ještě dávno předtím dělala totéž, jiní zase byli v zajetí marxismem inspirované „teologie osvobození“, která nedokázala lidi duchovně naplnit, proto odcházeli k letničním.
Jak obecně hodnotíte papeže Františka. Je pro církev přínosem, nebo pohromou?
To druhé. Všechno se ale může změnit, jestli on se obrátí. Za to se denně modlím.
PhDr. Radomír Malý vystudoval Filozofickou fakultu dnešní Masarykovy univerzity. Poté pracoval jako historik v Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži, v roce 1972 byl z politických důvodů propuštěn a byl nucen pracovat mimo svůj obor. Aktivně se účastnil vydávání katolického samizdatu a stal se signatářem Charty 77. Po sametové revoluci byl v Brně zástupcem šéfredaktora deníku Lidová demokracie a mezi lety 1993–94 šéfredaktorem křesťanského týdeníku Světlo. Od roku 1996 vyučuje na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Radomír Malý je autorem řady odborných článků a publikací, které se týkají především církevních dějin. Své texty též publikuje na webu Institutu sv. Josefa a v časopisech Te Deum a Immaculata. Svými názory je v rozporu s liberály a modernisty v rámci katolické církve v ČR, které kritizuje z tradicionalistických pozic. Vydal knihu Nejkrvavější genocida minulosti a současnosti – Málo známé informace o pronásledování křesťanů. Napsal i knihy Církevní dějiny, Katolíci ve stínu hákového kříže, Religiozita v dramatu Českého národního obrození či Je dovoleno bránit inkvizici?
autor: Lukáš Petřík
