Jaký je váš vztah k Evropské unii, dá se říci, že jste europtimistka? Co by bylo v europarlamentu vaší prioritou?

Eurooptimista je u nás synonymem eurohujera, tedy veleaktivního hlupáka. To je škoda, protože má-li Evropa uspět, musí být v jejím základu víra ve smysluplnost celého projektu, tedy optimismus. To je podobné jako v manželství. Umíte si představit, že v něm setrváváte a smysluplně fungujete bez vstupního přesvědčení, že je to dobré rozhodnutí, které dává smysl? Optimismus neznamená zaslepenost, ale pozitivní přístup a odhodlání něco společně dělat. Také jsem eurorealistka, nebo jednoduše Evropanka, s tím vším se ráda identifikuji. Zaměřila bych se na témata, kterým jsem se věnovala jako poslankyně doma. Především na lidská práva a mezinárodní spolupráce – byla jsem mimo jiné předsedkyní výboru pro evropské záležitosti, ale také například na ochranu spotřebitele, zdravé potraviny i životní styl a témata rodiny a dětí.

Vaším velkým tématem je vztah k Tibetu. Už jsem toto téma dopodrobna rozebíral s Martinem Bursíkem. Tak jenom ve stručnosti - Je vaším cílem tlačit (i třeba prostřednictvím spřízněných eurosposlanců) na Čínu, aby uznala kulturní autonomii Tibetu?