Jak píšete na svém blogu, prožil jste listopad 1989 jako student v Brně. Jak vzpomínáte na dny sametové revoluce?

Krásně. Dnes už krásně. Velká vlna nadšení, jiskření mezi studenty, kreativita při výrobě plakátů, recesní prosincové bivaky v parčíku před děkanátem, znovu obnovený skaut. Byli jsme si v té době mnohem blíž, v prvních dnech revoluce jsme si byli jisti, že jsme dostudovali a že to nemůže dopadnout dobře. Bez jakéhokoli patosu, jen jsme si říkali, že je to šance, kterou musíme zkusit. Hodně nás to dalo dohromady.

Česká republika si prošla od té doby velkými změnami. Dovedl nás listopad 1989 k lepšímu životu?

Ano! Naši mladí dnes považují svobodu cestování a svobodu toho, že budou číst, co chtějí a v jakém jazyce chtějí, za něco normálního a samozřejmého. Pro mě ještě není samozřejmé, když jedu do Rakouska na opačnou stranu NP Podyjí jen na občanku. Pořád mi ještě nepřijde samozřejmé, že mě nikdo nekontroluje, když letím do Itálie a že je možno letět do Ameriky. Pořád mi ještě nepřijde samozřejmé, že když v Austrálii vyjde nová knížka o biologii, že ji mám za pět minut v tabletu.