Byli jsme svědky masových násilných protestů proti summitu G20 v Hamburku. Byly to podle vás legitimní protesty?
Legitimní je každý protest demokratickou formou, který umožnuje protestovat, bránit práva občanů a tak dále. Není legitimní vydávat protest za ničení majetku, rabování obchodů a zapalování aut, to je běžná kriminální činnost v jakémkoliv režimu kdekoliv na světě.
Země se na summitu G20 shodly, že informace související s bojem proti teroristům by se měly vyměňovat lépe. Dále chtějí bojovat proti financování radikálů. Pomůže taková dohoda něčemu?
Mně zní taková vyjádření, jako kdyby chtěl někdo mávnutím proutku, aby v Africe nebyl hlad, bída a války. Jde o politické proklamace pořád dokola, fráze, že musíme zajistit bezpečnost Evropy. Ošetření boje proti terorismu je velkým heslem, ale nakonec vidíme, jak se bojuje omezením svobody v médiích a dalšími protiteroristickými zákony, uzávěrami, kamerami ve městech. A vidíme také, že běžný, slušný občan bude omezen tím, co to přináší. V Londýně kyselinou napadli lidi a nebudu hodnotit, jestli ten čin byl podmíněný islámem, což není ještě jasné. Jasné však je, že v parlamentu vystoupili britští politici a řešení vidí jediné: zakázat kyselinu. Je to stejné jako v oblasti zbraní. Zakážeme všechno, čím byl dosud podniknut útok. Po zbraních chtějí zakázat kyseliny, aby je nevrhali lidem do obličejů, a snad nakonec zakáží i automobily. Již není daleko myšlenka, že velká auta jsou pro normální lidi zbytečná, takže boj proti terorismu míří do zakazování všeho kolem nás. Ale útočit se dá klackem, kladivem, kamenem, těžko zakážete všechno.
Neřeší se příčiny teroristických útoků, ale iracionálně jejich následky. Neřeší se člověk a jeho motivace, ale řeší se nástroj, který uchopil a ten útok jím podnikl. Je to paradoxní. Uvažuji, zda terorismus svým způsobem nevyhovuje některým vládám. Vezměte si, že boj proti terorismu se zvrhne v omezování na sociálních sítích, lepší záznamy, lepší kontrolu internetu, lepší monitorování lidí na chodníku, přizpůsobené zákony, odposlechy, protiteroristické zákony a kam to vede? K větší kontrole a omezení svobody. Veřejnost, která je neozbrojená a vystrašená, musí v bezpečnosti spoléhat na stát, protože se o obranu připravili omezením zbrojení. Nakonec vlastně spoléhají na ten stát a vystrašení a bez sebevědomí lépe přijmou nová opatření, která se spolu s dalšími teroristickými útoky na společnost nesou. Jde o další okleštění práv, další rentgeny, kontrolní rámy, další kamerové systémy a nakonec budou ve stylu Big Brother odposlechy u nich doma. Zůstává otázka, zda je protiteroristický boj módním slovem stejně jako boj proti extremismu. V Německu takový boj znamená spíše válčení proti rozhořčeným občanům na sociálních sítích než potlačování terorismu.
Souhlasíte tedy se známým citátem, že národ, který se kvůli bezpečnosti připraví o svobodu, si nezaslouží ani bezpečnost, ani svobodu?
Ano, je to další celkem zajímavá myšlenka a platí o Velké Británii, která v tom spolu s Německem vyniká nejvíce. Bojují proti extremismu, ale ve formě, jakou si nepřestavujeme. O Británii se říká, že porazili Němce v druhé světové válce a Hitlera jen proto, aby mohli zavádět svůj vlastní fašismus. Jejich ochota vzdávání se svobody, demokracie a osobních práv je pro našince nepochopitelná a my díkybohu zůstáváme posledním ostrůvkem demokracie.
Nenapadá mne, jak vrátit vývoj, který už je nastolen. Pokud jde o téma zbraní a vlastní obrany, o možnosti slušného občana vlastnit zbraň, o něm jsme se už v ParlamentníchListech.cz bavili. Velkým problémem je implantování, byť rozumných a vyrovnaných zákonů o vlastnění zbraní slušným občanem. To je na Západě již nemožné. Protože tři sta tisíc ozbrojených občanů u nás, vlastníci pušky i velmi účinné zbraně, nejsou žádným problémem, jak ukazuje klesající kriminalita a umístění České republiky jako šesté nejbezpečnější země světa. Ve skladbě obyvatelstva, která se začíná vzhledem k vyšší porodnosti obyvatel klonit jinam, je ta potíž, že spousta lidí řekněme netrestaných a zdravotně způsobilých nakonec zkoušku manipulace se zbraní složí.
V Německu, Velké Británii a Francii by, pokud by neexistovaly zákony o zbraních, nikdo nemohl zabránit ozbrojení sta tisíců lidí s radikálním myšlením. Sice lidí, kteří jsou zdravotně způsobilí, netrestaní, ale vyznávají radikální víru i učení a přiklánějí se k džihádu, který má v Evropě jednou zvítězit. To znamená, že je pro ně nemyslitelné, aby měli stejné zákony, jako jsou v Česku a fungují v ČR. Šmahem byste totiž mohla ozbrojit stovky, tisíce a nakonec miliony.
Mnozí se pozastavovali nad tím, že mládež sice chce rozbíjet kapitalismus, přitom je oblečená v drahých bundách vyrobených kapitalistickými podniky a své výtržnosti si fotí na mobil opět vyrobený kapitalistickými podniky. Jak vnímáte tento střet?
Víte, je to jednak móda bohatých lidí, tedy spíše dětí z bohatých rodin, které chtějí změnit svět a paradoxně jsou samy zajištěné. Obvykle nikde nepracovaly, dostávají peníze rodičů a protestují proti světu, který tvoří jejich rodiče a shazují režim a systém, který je živí. Problémem dalším je, že spousta z nich situaci nevnímá politicky, ale jako výjezd na Baník nebo Spartu, přičemž neví, kolik padlo gólů. Jejich zájmem je hodit dlažební kostku, poprat se, zažít adrenalinovou zábavu a bojím se, že někteří to nazývají jít na fotbal a jiní dělat politiku a bojovat proti kapitalismu. Muslimové a ti, kdo nenávidí státní zřízení, svobodu a demokracii, jak ji známe my, mají jediný cíl – šířit svoji víru a džihád.
Když jsme na to narazili, jaký je váš názor na nošení takzvaných burkin na česká koupaliště?
Na tohle – vyjma pravdoláskařů – musí být u nás podobný názor. Živím se prací, kvůli které cestuji po světě a musím v cizích zemích respektovat tamní zákony i zvyklosti. Pokud by byla na mém místě žena, určitě se nebude vysvlékat donaha ve Spojených arabských emirátech, kde jsou za to vysoké tresty, je to zakázané a tak dále. Pokud chci působit v nějaké zemi anebo v tom státě žít, měl bych přijmout tamější pravidla, respektovat je a ne si chtít prosadit svoje tradice. Bohužel těžko dosáhneme toho, aby v Saúdské Arábii stavěli kostely a vynucovat si, aby na ně stát přispíval. Naše sebedestruktivní trendy jim to dovolují a vedou tímto směrem.
Ústavní dodatek o práva nošení zbraně prošel českým parlamentem. Co říkáte na směrnice a vůbec na zásahy do práva nosit zbraň?
Je to stokrát přemleté ze všech stran. Diktáty zahraničí, které nemají za účel proklamovaný boj proti terorismu, ale jen osekat napříč Evropou slušné lidi. Místo boje proti terorismu by měli ozbrojit budoucí potenciální oběti. Dříve jsme si mysleli, že je to nedorozumění, hloupost, neodbornost úředníků v Bruselu. Je zřejmé, že to bylo plánovité. O tom jsme se bavili – ovladatelný člověk je neozbrojený, vystrašený a nemá sebevědomí, takže bude respektovat další omezující opatření a utahující šrouby vlád a úřadů. Tam Evropská komise a bohužel i Evropská unie, pro kterou jsem kdysi, v jiné formě hlasoval i já, směřuje.
Tedy lidem zbraně vezmou, ale teroristé si je na černém trhu stejně obstarají?
Nejen to. My jsme v současné době podkopali důvěru občanů, kteří vracejí zbraně v amnestiích. Důvěru občanů, kteří si udělali psanou i nepsanou dohodu se státem a věřili mu. Jestliže ilegalizujeme spoustu zbraní, v amnestiích by další zbraně, které lidé najdou, nevraceli. A bohužel by mohlo dojít k tomu, že by se takzvaně ztrácely, což nikdo nechce. Legální neznamená nebezpečná.
Jde tedy, jak jste říkal, zase pouze o nástroj k útokům, nikoliv o příčinu?
Ano, je to jen nástroj. Dokud je evidovaný, dokud je v dobrých rukou. Ale člověk roztrpčen kroky Evropské komise bude dělat drastičtější opatření. Zbraň se ztratí a nemusí se nic stát. Ale zbraň může jednou, dvakrát změnit majitele a dostat se tak do rukou právě rizikových osob.
Osm měsíců poté, co francouzské úřady nechaly vyklidit uprchlický tábor u Calais, se běženci k severofrancouzskému městu opět vracejí. V jeho okolí jich je několik stovek a každý měsíc přibývají další. Na silnicích stavějí zátarasy a snaží se dostat do kamionů mířících za Lamanšský průliv do Velké Británie. Dalo se to čekat?
Je to o dodržování zákonů. Jednoduchá je i otázka s nelegální migrací, ale „díky“ takzvané nešťastné politické korektnosti v Evropě a ožehavosti témat začínají migranti vyhrávat nad zákonem a pravidly, která jsou dána. Dříve, pokud by někdo obsadil nějaké prostranství, bez milosti by ho policie odvezla, zasáhla, bohužel dnes se každý bojí. Politici se bojí rozhodnout, policisté zasáhnout, aby nebyli obviněni z rasismu a nesolidarity s lidmi. U nás jsou nelegálně obsazeny budovy někým jiným, ale protože jsou obsazeny těmito lidmi, tak se zapomene, že je to nezákonné a začnou přemýšlet, jestli z toho neudělají kulturní centrum. Vidíme evropskou rezignaci na dosavadní zákony a pravidla pod strašákem že by to bylo politicky nekorektní a nevhodné, takže nikdy nerozhodnou a celou společnost to vede do maléru.
Takže se politickou a etickou korektností připravujeme o naši kulturu i hodnoty?
Česká republika je díkybohu jeden z mála osobních ostrůvků, kde se může říkat pravda, kde vás za rozhořčenou větu občana, ne vulgární, ne porušující zákon, nebudou postihovat a kriminalizovat. My ještě můžeme říci pravdu, můžeme se shromažďovat, vyjádřit naši nespokojenost legálním a politickým způsobem. Na západ od nás to již možné není. Kdo by řekl pravdu, může být zavržen okolím, nebo ztratit práci, být kriminalizován a být pachatelem trestného činu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
