Česká republika už není naše, napsal Václav Klaus. Co na to říkáte?Anketa
Začněme vývojem na syrské frontě. Ruská média halasně tvrdí, že Asad už v bojích rozhodl ve svůj prospěch a současně obviňují tureckého prezidenta Erdogana, že pomáhá Islámskému státu tím, že jeho rodina od radikálů kupuje ropu, a tím pádem Erdoganův vztek na vývoj v Sýrii souvisí s tímhle. Jak situaci střízlivě a nepropagandisticky posoudit?
Situaci lze objektivně zhodnotit jen velmi těžce, protože tam hájí své geopolitické zájmy tři strany a tomu přizpůsobují „pravdu“, kterou sdělují médiím. Stačí, když srovnáte zprávy, které vydává Rusko, potažmo Asad o tom, jak se jim daří uspět. Odporuje to tomu, co říkají Američané, a také Turci upravují informace podle svých zájmů.
Mohou rozdílné zájmy Ruska a Turecka vyústit ve vzájemný ozbrojený konflikt?
Turci už to zkusili, když sestřelili ruský letoun a počítali s tím, že se jim podaří zatáhnout Severoatlantickou alianci do konfliktu s Ruskem. Nikdo ale nechce přejít k nadregionálnímu konfliktu. Rusové sami byli v případě sestřelení bojového letadla dost zdrženliví.
Jak je možné, že Islámský stát stále ekonomicky funguje, proč mu Západ dosud nezabránil, aby prodával ropu?
Nejde jen o ropu, z pohledu vojenských laiků jako bychom opomenuli, že musí platit vojáky, musí mít zbraně, pohonné hmoty a zásobování a že tím vším disponoval, ještě než začaly boje a než měli první příjmy z ropy. Kdo jej vyzbrojil prvními zbraněmi, kdo jej financoval. A už se objevuje Turecko, několik velmocí a několik regionálních mocností.
V Evropě začala smršť zostřování ochrany hranic. Rakousko na hranice vysílá další vojáky, omezuje počet běženců, kterým udělí azyl a Německo se zlobí, že tímto krokem Rakušané uprchlíky v podstatě přeposílají do Německa. Jak vidíte vývoj takových opatření na hranicích?
Každý stát, který chce fungovat jako právní stát, nemůže rezignovat na bezpečnost a ochranu vlastních hranic. Když si uvědomíme, že lidé, kteří přišli do Evropy v počtu více než milionu, jsou v Německu a znamenají obrovské náklady jen na ubytování, potraviny a sociální zabezpečení, vidíme, že jde o obrovské částky. Varoval jsem, že pokud se do Německa dostane více než 8 % počtu německých obyvatel, stát musí zkrachovat. Stát, který nechrání své hranice, jedná v rozporu se zákonem.
Na makedonské hranici nepouštějí Afghánce a plán Angely Merkelové na dohodu s Tureckem zjevně zatím v EU podporu nemá. Co k jednotlivým položkám v migrační krizi říci?
To má svou logiku, Řekové by měli chránit vnější část hranice EU, bohužel ale zklamali, buď nejsou ochotni, nebo schopni lodě z Turecka před vstupem do pobřežních vod vyzvat, aby se vrátily zpět. Frontex a Řecko mají pár lodí a nikdo z nich hranice nechrání, ale jen nakládají uprchlíky. A uvědomme si, že letos by měl přijít zhruba stejný počet uprchlíků jako loni, tedy asi jeden a půl milionu. Pokud přijdou, Rakousko se musí začít chránit, protože by to ekonomicky nezvládlo. A kde zůstanou ti lidé? Zůstanou takzvaně po trase. A Makedonie jako miniaturní stát by se čtyřmi sty tisíci uprchlíků musela jednoznačně zkrachovat.
Už i západní média si všímají obtížného psychického rozpoložení Angely Merkelové, mluví o únavě, vyčerpanosti a podobně. Jakým způsobem lze nyní, po zhruba necelém roce migrační krize, zhodnotit výkon Merkelové v této věci a jak to zasadit do kontextu její celé politické kariéry?
Řízení německého státu, běžnou práci, Angela Mertlová zvládala, Němci mají dobrý organizační systém a schopnosti. V této migrační krizi si ale kancléřka možná neuvědomila dosah svých slov. Pokud veřejně na kanálech přenášených do většiny světa německý představitel řekne „vítáme vás“, neuvědomila si Merkelová, co to znamená. Možná chtěla pomoci těm, kdo jsou ohroženi na životě, ale k tomu přišli i ti, kdo věděli, že Německo je bohatý stát a poskytne jim podporu.
Evropští lídři se na summitu dohodli s britským premiérem Cameronem, který doporučil Britům hlasovat v referendu pro setrvání v EU. Reakce uvnitř konzervativní strany na dohodu jsou velmi nepříznivé, například vlivný londýnský primátor Boris Johnson bude pro vystoupení z EU a stejně tak i někteří Cameronovi ministři. Udělal David Cameron dobře, když se rozhodl kopat za EU?
To je otázka. Každý politik se někdy dostane na rozcestí a hrozí, že třeba skončí historií zapomenut. Tato věc je pro všechny Brity bolavá, protože vždy byli euroskeptičtí, a je také pravda, že Británie má velmi slušně otevřený sociální systém. I naši občané v minulosti jejich systém tunelovali, až se Britové museli začít bránit, stejně tomu bylo s Kanaďany. Nejbohatší státy jsou magnetem pro obyvatele chudších zemí, protože mohou využít jejich sociální systém. To ale není přece principem Evropské unie.
Tzv. brexit by podle mnohých znamenal katastrofu pro EU. Souhlasíte s výrokem Bohuslava Sobotky, že pokud Británie odejde z Unie, v Evropě zažijeme vzrůst nacionalismu a de facto rozpad EU?
Nesouhlasím, Británie vždy vedla samostatnou obchodní i obecnou politiku, takže se nebojím, že by Britové tím, že odejdou z EU, nějak výrazně prodělali. Problém spíš bude s námi, protože mnoho malých států dopadlo při sporech velkých států špatně.
Jiní komentátoři tvrdí, že brexit v souvislosti s dalšími krizemi, které EU sužují, může ohrozit nejen další budoucnost EU, ale i její bezpečnost a transatlantické spojenecké vazby. Co k tomu říci?
K transatlantickým vztahům nejsem schopen odpovědět, ale z hlediska bezpečnosti si musíme uvědomit, že Británie je ostrov a má přirozenou linii, která ji chrání. Kdyby ale Británie vystoupila z EU, neznamená to, že by odešla z NATO a že by bezpečnostní spolupráce skončila, tomu nevěřím.
Ve Spojených státech vrcholí volební kampaň a nutno říci, že se daří zejména protisystémovým kandidátům, zejména Donaldu Trumpovi, který přiostřuje rétoriku. Existuje poučka, že kandidát, který vyhraje primárky v Jižní Karolíně, zpravidla bývá republikánským nominantem. Bude tomu tak podle vás i v tomto případě?
Americké volby mě nechávají úplně klidným, protože tím, že se vymění prezident, se příliš nezmění. V USA totiž mají systém regulací a brzd, tedy dvě komory parlamentu, které vždy zbrzdí prezidenta, aby nemohl příliš radikálně měnit systém Ameriky. Donald Trump je velmi populární a z mediálního hlediska ví, co má dělat, otázka ale je, zda to stačí k tomu, aby byl dobrým prezidentem.
Závěrem se podívejme na Rusko a Ukrajinu. V Kyjevě se rozkládá vláda, premiér Jaceňuk přišel o většinovou podporu v parlamentu, nestojí za ním ani prezident Porošenko. Současně se nijak nezlepšuje ekonomická situace Ruska a na Donbase jsou sporadické přestřelky. Co očekávat od příštího vývoje? Je možné ještě vlastně zajistit územní celistvost Ukrajiny v jejích hranicích z konce roku 2013?
Hranice jako takové už jsou trvale změněny, pokud stát nemá sílu, aby si uchránil své území, prostě o ně přijde. My jsme tak přišli o Zakarpatskou Ukrajinu. Podobně absurdní je, když Chruščov kdysi daroval Ukrajině Krym. Rusko si území, které získalo, podrží a navždy je připojí k svému území. Situace na východní Ukrajině bude pořád napjatá, bude se harašit zbraněmi a tu méně tu více válčit minimálně pět až deset let.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: David Daniel
