Incident, při němž v registračním centru pro uprchlíky v Ellwagenu na jihozápadě Německa musely policejní hlídky v obklíčení téměř dvou stovek uprchlíků vydat klíče od pout muže z Toga určeného k deportaci, který pak uprchl, označil spolkový ministr vnitra Horst Seehofer z bavorské CSU za „políček do tváře všem občanům dodržujícím zákon“. Jak na to celé reaguje veřejnost a podnikají německé orgány nějaké kroky k tomu, aby k těmto „fackám“ už nedocházelo?

K randálům v Ellwangenu jsem napsal svůj komentář do Neviditelného psa, takže jen krátce: vyvinul se nám tady v Německu jakýsi rasismus naruby. Postavit se mu na odpor vyžaduje už trochu kuráže, čehož není schopen každý, policejní orgány v to čítaje. Kdyby někde dělali kravály výtržníci světlé pleti, přijelo by pár policejních aut, zapleskaly by pendreky a bylo by po aféře. V Ellwangenu šlo ovšem o výtržníky z Toga – ironií dějin někdejší německé kolonie – a tudíž pleti černé; a nějaký ostřejší zákrok by bezpochyby vyvolal spoustu řečí o rasismu, xonofobii, diskriminaci nebo co se tak ještě příhodného nachází v politicko-korektním slovníku.

Policejní orgány by musely vysvětlovat, ospravedlňovat se, proč hned pendreky, proč policajti nezkusili vyřešit tu patálii po dobrém, domluvami a přímluvami... Tu obtíž si policie ušetří, nechá-li výtržníky řádit podle libosti. Nicméně výrok páně Seehoferův potvrzuje staré pravidlo: pod koberec zametený problém se vynoří na druhé straně v podobě občanské nevole. Kteroužto také nelze bohorovně přehlížet, jelikož by to pak občanstvo spočítalo pánům politikům ve volbách. Víceméně už spočítává.