Velká Británie (a nejen ona) čelí teroristickým útoků. Britská premiéra Teresa Mayová nyní přiznala, že Británie byla k extremistickým názorům až moc tolerantní a je pro tvrdší postup proti domácím radikálům. Co si o tom myslíte vy?
Máme jako Evropa zvláštní schopnost, že dokud vybuchovaly bomby v Bagdádu, Islámábádu, v Kábulu a byly tam stovky mrtvých, měli jsme pocit, že je to hodně daleko a nám se nic podobného nemůže stát. Jak se ale svět zmenšuje a globalizuje, přináší to i věci, které nepřinášejí dobro a pokrok, ale zlo. To, že jsou teď útoky v Evropě a budou nepochybně pokračovat – protože individuálnímu teroru se dá zabránit jen velmi obtížně – určitě není pro bezpečnostní experty překvapením.
Všechny indicie nasvědčovaly tomu, že dříve nebo později toto přeskočí do zemí, kde jsou muslimské komunity silné. Když je někde muslimská komunita silná, je jasné, že nějaké procento z ní bude radikální. Tady to britská premiérka vidí úplně jasně. Útoky ve Francii a v Belgii vedly k podobným opatřením. Najednou se úřady začaly více věnovat imámům, kteří islám využívají v podstatě jako palivo pro násilí. Je otázka, nakolik jsme schopní dopředu vytipovat ty, kteří chtějí něco udělat.
Kdo by měl být volebním lídrem ČSSD?Anketa
Nicméně model, jak s tím bojovat, existuje, i když také není stoprocentně úspěšný. Izrael dlouhodobě přežívá na nepřátelské půdě obklopen sousedy, kteří – kdyby nebyl opatrný – ho zničí s velkou chutí. Používá metody, které nejsou u části veřejnosti v Evropě oblíbené. Když terorista zaútočí s nožem či s pistolí, tak následuje odveta nejen vůči němu, ale i vůči místu, kde bydlí. Nejbezpečnějším způsobem je odradit tu komunitu, aby mezi sebou schovávala někoho, kdo něco takového chystá.
K tomu Izraeli má Evropa ještě daleko...
Je ale na cestě do toho stavu.
To ano. Myslel jsem ale k těm opatřením...
Izrael máme jako vzor. Tam bychom se měli učit.
Souhlasíme s těmito slovy britské premiérky. Ale neřeknou si zvláště příbuzní obětí teroristických útoků, že přicházejí pozdě?
Přicházejí pozdě. Žádný politik nedělá rád radikální opatření dřív, než až má pocit, že jsou nezbytně nutná. Dokud by ten problém nebyl ve stádiu v jakém je, těžko by se pro něj asi hledala podpora ve společnosti. Před pěti lety velká část společnosti a politiků v západní Evropě kritizovala Izrael, že nedodržuje lidská práva Palestinců. Což je sice úctyhodná hodnota, ale na druhou stranu, když lidé, kterých práva hájíte, mezi sebou schovávají ty, kteří nemají žádnou úctu k životu, a to ani dětí – což bylo i teď v Londýně – tak se sami zbavují práv, která máme hájit.
Musím z vlastní zkušenosti říci, že i mně se za pět let posunuly názory...
Je to logické. Pokud se člověk necítí ohrožený, tak v něm převažují tolerantní rysy, které každý má v sobě obsažené. Když se cítí ohrožený, tak nastupuje to, co máme v sobě naprogramované, že bráníme sebe i své blízké.
Bude potřeba změnit v boji proti terorismu i některé zákony v těch zemích, ve smyslu možnosti i preventivního zásahu proti potenciálním teroristům? Několikrát se například stalo, že budoucí atentátník byl v hledáčku policie a tajných služeb. Aniž by proti němu zasáhli. Možná, že ani nemohli, protože nestačilo jen podezření k zásahu policie...
Pravděpodobně nějaká taková úvaha bude muset proběhnout. Byl to i problém útoků na letišti v Bruselu. Ti lidé byli mezi sledovanou komunitou, ale policie se necítila jistá v kramflecích, že má dostatek důkazů, takže včas nezasáhla. Bála se třeba, že soudy nevyhoví požadavku na domovní prohlídku. V Belgii to bylo totiž tak, že soudy nepovolovaly domovní prohlídky v noci, protože to omezuje práva těch, u kterých se dělají. To je sice pravda, na druhou stranu jsou domovní prohlídky v noci nejúčinnější.
Raději se vraťme k nám domů, kde takovéto problémy naštěstí nemáme. V minulých týdnech proběhla vládní krize, která skončila odchodem Andreje Babiše z vlády. Podle průzkumů to však preferencemi příliš nezamávalo, ANO stále výrazně vede, naopak ČSSD klesá. Proč tomu tak je?
Vládní krize proběhla tak blízko k volbám, že pokud to měl být od premiéra zásadní signál, že s některými věcmi nesouhlasí, přišel pozdě. Navíc koalici tvořila vítězná strana, což byla ČSSD. Takže pro část voličů tyto kroky vypadaly nedůvěryhodně, jakkoliv hlavní důvody, proč toto rozhodnutí padlo zrovna teď, ví asi jen pan premiér. Myslím ale, že lidé mají i z televize konfliktů dost. Když někdo zvolí konfrontační tón poté, co dvacet let v politice vystupuje naprosto nekonfrontačně, je otázka, jestli noví voliči, kteří případně přijdou, můžou vyvážit voliče, kteří odejdou. Ale to je otázka na sociální demokracii.
Není výsledkem vládní krize fakt, že ANO sice preference neztratilo a možná vyhraje volby, ale ztratilo koaliční potenciál?
Podívejme se na některé volby nazpátek. Třeba na vyhrocenou rétoriku z voleb v roce 1998. ODS a ČSSD tvrdily, že spolu nikdy po volbách nebudou spolupracovat, aby pak udělaly největší politický byznys v zemi od převratu a rozdělily si zemi na čtyři roky opoziční smlouvou. To, že teď téměř všichni tvrdí, že nebudou po volbách spolupracovat s Andrejem Babišem a s ANO, je součást předvolební strategie. Nepochybně po volbách budou s vítězem jednat všichni, kdo se chtějí podílet na vládě, a to připusťme, že až na výjimky budou všichni, kdo se do parlamentu dostanou.
Asi až na Miroslava Kalouska. U něj si spolupráci s Andrejem Babišem nedovedu představit...
Vzájemná animozita je u nich asi největší. Zároveň jsem to pochopil tak, že je to osobní. Klidně se tedy může stát, že ANO a TOP 09 bez Kalouska a Babiše... Nevím, to je otázka na ně. Ale tam je to asi nejméně pravděpodobné.
Psali jsme:
Miloši Zemanovi naopak preference poklesly, zdá se být unavený, spekuluje se o jeho zdraví. Vy to můžete posoudit, každý rok ho jako hejtman doprovázíte při jeho talk show po kraji. Zhoršuje se jeho výkon, nebo je pořád stejný?
Každý z nás stárne. Přijde mi nevkusné komentovat zdravotní stav jiných lidí. Každý, kdo někam kandiduje, zvažuje své možnosti. Nejen duševní, ale i fyzické. S výkonem každé funkce není spojeno jen sezení v kanceláři. Když se někdo podívá na prezidentský program od května doteď, tak řada lidí v mém věku by měla problém vypadat na fotkách zdravě. Předpokládám, že pan prezident zvažuje i tyto věci.
Nechtěl jsem hodnocení jeho zdravotního stavu, ale jestli se případné zdravotní patálie neprojevují na jeho výkonu prezidentské funkce?
Musím říci, že když tu byl na návštěvě kraje poprvé v roce 2014, v Liberci na náměstí bylo čtyřicet stupňů. Obdivoval jsem, že může ve svém věku celodenní program zvládnout. Náročný program a odpovědnost s touto funkcí spojená člověka vyčerpává.
Je už výčet prezidentských kandidátů konečný, nebo podle vás ještě do hry vstoupí nějaká těžká váha?
Tak jestli se nepřihlásí Andrej Babiš, kdybych měl zavtipkovat o těžké váze... Ale vzhledem k tomu, že všichni musí sehnat podpisy a nedovedu si představit, že v dnešní době bude někdo kandidovat jen na podpisy poslanců, protože by v souboji byl tím diskvalifikovaný, tak si to moc představit nedovedu. Koncentruje se to na tři jména, která jsou v průzkumech vidět. Ale překvapení se stát ještě může. Třeba ANO, aby před parlamentními volbami ukázalo, že není propojeno s prezidentem v nějakém mocenském paktu, postaví nějakého kandidáta.
O svém kandidátovi například uvažuje ODS, také sociální demokraté, poté co je Miloš Zeman naštval...
ČSSD má svých starostí dost. I když dovedu si představit, že po neúspěšných parlamentních volbách a poté, co sociální demokraté skončí v opozici, může kandidovat premiér Sobotka na prezidenta. Dovedu si to představit, zvláště při tom viditelném nesouladu prezidenta s mainstreamovým proudem v ČSSD. Možná, že ČSSD postaví svého kandidáta do prezidentských voleb.
Bohuslav Sobotka by ale příliš šancí neměl...
Někdy to není tak, že chcete vyhrát volby. Ale chcete, aby je někdo nevyhrál.
O případné koalici Starostů a KDU-ČSL jsme se bavili v minulém rozhovoru. Teď už je schválená i sněmem lidovců. Jak vidíte její šance? Je to určitý risk, překročit desetiprocentní hranici...
Risk to nepochybně je. Přijde mi to ale vůči voličům serióznější, než vytvářet koalici, která se tváří navenek, že koalicí není, i když je. Třeba spojení ODS se Soukromníky je v podstatě stejný projekt spojení dvou subjektů, kde se to jako koalice tvářit nebude. Vážím si toho, že vedení obou subjektů - jak Starostů, tak lidovců – se odhodlala jít do této otevřené, i když riskantní, varianty spolupráce. Myslím, že toto spojenectví má potenciál 10 až 15 procent.
Na závěr se zeptám na něco, co řešíte na kraji. Ale nejenom na tom vašem, ale i na jiných. Vím, že probíhají jednání o platech řidičů autobusů, což vám vláda nadělila jako dáreček loni. Letos v roce předvolebním opět slibuje navyšování platů dalším zaměstnancům ve veřejném sektoru. Jak to je? Vláda rozhodne o zvyšování platů a částečně je musí platit i kraje?
Je to třeba tak, že když vláda rozhodne o zvyšování platů učitelů, tak na navýšení těchto platů ve školství se najdou peníze přímo ve státním rozpočtu. Ale v jiných resortech, například v cestovním ruchu, pracovníci galerií, knihoven a muzeí, když vláda rozhodne o tom, že tabulkové mzdy ve veřejném rozpočtu se změní, tak zřizovatelé, většinou kraje a města, musí tyto peníze ve svých rozpočtech najít. Je sice logické, že když se ekonomice daří a rostou mzdy v soukromém sektoru, že na to vláda musí reagovat, protože by nejlepší lidé z veřejného sektoru odešli pracovat jinam. Jenom si myslím, že není nejlepší na to reagovat v polovině roku. Veřejné rozpočty mají nějakou setrvačnost. Připravujeme od září rozpočet na příští rok. A když nám v polovině roku někdo změní parametry toho rozpočtu, není úplně jednoduché v polovině roku peníze v rozpočtu hledat.
Bylo evidentní, že je volební rok, tak si všichni nějaké rezervy v rozpočtech dělali. Ve volebních letech je vždy balíčků, odměn a slibů pro státní zaměstnance nejvíc. Za mě spíš povzdech. Bojím se, že se z toho stal souboj, kdo si koupí více voličů. Na konci je to stejně tak, že někdo tyto peníze musí zaplatit na daních, aby je vláda mohla rozdělovat. Nebo jsou to peníze ze zdravotního pojištění. Vše je navázané na ekonomiku. Když se ekonomice daří, je krásné přidávat všem. Všichni si ale pamatujeme rok 2009, kdy se ekonomika z velkého růstu překlopila do propadu. Ani v té krizi ale nikdo neřekne zaměstnancům ve státním sektoru, že peníze, které jsme přidali, vám zase budeme brát. Ve firmách se to ale běžně děje. Když tam není práce, lidé v továrnách dostanou šedesátiprocentní plat, nedostávají prémie a další bonusy.
Za této vlády navíc dramaticky narůstá počet zaměstnanců ve veřejném sektoru. Otázka je, zda je to vždy racionální. Ostatně ve středu nový ministr financí Pilný na rozpočtovém výboru představoval, jak vidí přípravu rozpočtu, a žádná veselá čísla to nebyla.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
