Klasnová vytáhla hrubé chyby Karolíny Peake a nekalosti z Prahy 1

I když Vaše tvář zmizela ze sněmovny, v politice se angažujete stále. Ovšem spíše na regionální úrovni v Praze 1. Znamená to tedy, že jste se nenechala odradit ani poměry v těch nejvyšších patrech politiky? A to i s tím vědomím, že ani na komunální úrovni není vše růžové? Přiblížíte nám své současné aktivity?

V komunální politice jsem kontinuálně osm let. Byla jsem zastupitelkou před vstupem do vysoké politiky a zůstávám jí i nyní. Není to otázka odrazení vysokou politikou, ale otázka odpovědnosti vůči voličům, kteří mne do zastupitelstva zvolili. Plnila jsem veškeré povinnosti svého zastupitelského mandátu, i když jsem byla ještě ve sněmovně. Poměry v nejvyšších patrech politiky jsou jinak věrným zrcadlem těch na komunální úrovni - není to často moc pěkný pohled. Jen více uniká zájmu médií a potažmo veřejnosti. V Praze 1 bojuji, a zatím celkem úspěšně, proti prodeji domu s 36 byty na Václavském náměstí netransparentní společnosti, za níž patrně stojí lobbista Ivo Rittig. Snažím se aktivně řešit a upozorňovat na problém s hlukem nejen na Starém Městě, kde se rozmnožil fenomén tzv. pubcrawl, upozorňuji i na podivné investice radnice, kvůli neoprávněné výplatě 80 milionů firmě Immovision Sebastiana Pawlowského jsem podala trestní oznámení. A samozřejmě komunikuji s obyvateli Prahy 1, kteří se na mě obrátí.

To bylo impulsem pro vznik nového občanského spolku Pro Jedničku?

Ano. Mnozí lidé si myslí, že jsou se svým problémem sami, takže jsem je propojila a bojujeme proti nešvarům centra Prahy společně. Například jsme jednali s Pražskou informační službou o tom, jak turisty upozornit, že i v centru Prahy platí noční klid a na mnoha místech také zákaz požívání alkoholu na veřejnosti. Společně s odpovědnými podnikateli jsme sepsali memorandum, jak v současném počtu strážníků a za stávající legislativy postupovat, aby se návštěvníci Prahy mohli bavit, ale zároveň obyvatelé centra spát a odpočívat. Výsledkem jsou alespoň informační tabule v angličtině a zvýšený dohled městských strážníků v místech, kam dříve ani nechodili. Napsali jsme také otevřený dopis novému ministru dopravy k problematice vozítek Segway na chodnících v centru, kde jich je rok od roku více. A tak bych mohla pokračovat. Protože jsou poměry čím dál více neutěšené, rozhodli se někteří členové spolku také kandidovat v podzimních komunálních volbách jako nezávislí kandidáti.

Trochu to může působit jako začátky Věcí veřejných, které léta působily hlavně na Praze 1… Jako byste rádi historii opakovali. Není to tedy pokus o stejnou cestu, ovšem s jinými lidmi?

Pokus o stejnou cestu to opravdu není. S těmi lidmi jsem v dlouhodobém kontaktu, vím, že je pálí vždy konkrétní problém, který je k jejich aktivitě vyburcoval. Nechtějí primárně vstupovat do politiky, pokud ano, pak jen proto, že už nevidí jinou možnost. Jejich motivace v politických ambicích nespočívá. Je to tedy něco opravdu jiného, než když se založí politická strana. Tu když založíte, tak většinou to má tu nevýhodu, že se před volbami do ní hlásí velké množství lidí, co se tváří, že chtějí páchat dobro, ale reálně jim jde o úplně něco jiného.

Lidé z Pro Jedničku žijí v Praze 1 a obrátili se na mě jako na zastupitelku Prahy 1 se svými různými problémy. A tím myšlenka na založení spolku vznikla, když jsem je vzájemně propojila a dala dohromady. Nyní má spolek Pro Jedničku přes 30 členů. A s Věcmi veřejnými spolek propojen nijak není, i když já členkou Věcí veřejných stále jsem - a ostatní členové mi to stále „odpouštějí"… Navíc je nutné přiznat, že volby přitom pro nás budou poměrně těžkým oříškem, poněvadž zákon o obcích takovéto snahy docela ztěžuje: Nezávislí kandidáti musí nasbírat přes 2 000 podpisů, které pak kontroluje místní obecní úřad. Je to komplikované, protože si dost často právě ten místní úřad moc nepřeje, aby se na politické scéně objevil nějaký jiný hráč. Teď tedy podpisy sbíráme a uvidíme.

Dobře, když se tedy soustředíme na činnost současného spolku, s kterým byste se rádi ucházeli o přízeň občanů v podzimních volbách, je třeba připomenout, že s ním například bojujete za problémy kolem různých staveb. Tedy takových, které mohou zásadně změnit tvář staré Prahy, ale zároveň i kolem staveb, jež jsou obestřeny různými podezřeními spojenými s velkými penězi. Jak daleko myslíte, že v tom boji dostanete možnost pokročit? A můžete-li být konkrétnější, přiblížíte našim čtenářům, o jaká konkrétní místa se jedná?

Ono je toho opravdu poměrně dost, ale mám-li začít nejzávažnějšími záležitostmi, pak plánovaná výstavba hotelového komplexu z několika domů na Staroměstském náměstí bude asi z památkového hlediska zaujímat nejdůležitější pozici. Tato kauza má navíc hned tři roviny – jednak tu památkovou, jednak je to otázka zachování bytové funkce v centru a v neposlední řadě to je otázka hospodaření magistrátu. Firma Akroterion má tyto domy pronajaté totiž do roku 2081. A platí už sedm let jen deset procent sjednaného nájmu. A přitom ještě dlužila magistrátu dvacet milionů korun. Je tohle příklad hospodárného nakládání s veřejným majetkem?

Zní to děsivě. Je ale pouze tato kauza, co Vás burcuje k aktivitám?

Kdepak, bohužel. Jedná se i o výstavbu Bakalova domu na Hradčanech, předimenzovaných staveb v Anežské čtvrti, prodej pozemků Masarykova nádraží firmě Penta, který je opět na spadnutí. V současné době též probíhá rekonstrukce Thurn-Taxisova paláce na Malé Straně, kterou financuje Praha 1 pro potřeby budoucího nájemce a nynější rozpočet prací se vyšplhal už na 173 milionů! A je toho ještě víc… Naopak tam, kde by se stavět a rekonstruovat mělo, se čeká třeba na vypořádání s městskou částí, což je případ například domku po Slávce Budínové. Dohoda v nedohlednu a dům se pomalu rozpadá…

Fotogalerie: - Kandidáti VV

Věci veřejné představily své kandidáty do Senátu

Kandidáti Simona Chytrová a Vítězslav Janků

Od politiky místní bych ráda přešla nyní k té vysoké - z které jste odešla. Četla jste například knihu Michala Babáka, kterou nedávno vydal? Co si o ní myslíte? A nemáte třeba informace o tom, že by se na spisovatelskou dráhu dal ještě někdo jiný z bývalé stáje VV?

Četla jsem pouze ukázky na internetu, jinak si kupuji poněkud odlišné knihy. Chápu bývalého kolegu, že se chtěl vypsat z některých dojmů v Poslanecké sněmovně, ale pokud se tím chtěl zároveň zviditelnit, respektive své uskupení Republika před volbami, vsadil podle mne na špatnou kartu. Lidé si sice řeknou: Je to v té politice děs – to si ostatně už nyní myslí devadesát procent národa, na to nemusí číst něčí knihu – ale hodí i Michala Babáka do jednoho pytle…

S odstupem času - jak se díváte na trpké zkušenosti, které přišly v souvislosti s Kristýnou Kočí a postupně i s Karolínou Peake? Setkala jste se někdy později s těmito ženami, které byly vaše kamarádky? Nastal někdy okamžik, v kterém jste si alespoň něco měly snahu objasnit?

Kristýna Kočí nikdy nebyla moje kamarádka. A Karolínu Peake, se kterou jsme opravdu kamarádky byly, už nechci z lidského hlediska nijak obsáhle komentovat. Z toho politického hlediska předvedla nebývalou míru neschopnosti v kombinaci s držením se funkce za každou cenu. Soudím lidi podle činů a nikoli podle slov, a tak nemám potřebu si už cokoli vyjasňovat, i když ze začátku všeho jsem o to stála. Ten příkop mezi námi ale tehdy vykopala Karolína Peake. A neměla chuť se setkávat a cokoli si vyříkávat. Když už jsem ji později pak pozorovala jen okem političky, co sleduje druhou političku, oproštěná od jakýchkoli emocí, tvrdím, že měla v rukou veškeré trumfy na to, aby byla schopna prosazovat legislativní věci, spadající do její kompetence. Ale ona to naprosto prohospodařila. Míra neschopnosti cokoli prosadit a držení se funkcí za každou cenu byla neobyčejná. Kdyby bývala alespoň odešla po těch osmi dnech působení na Ministerstvu obrany, tak si myslím, že by jí mnozí lidé odpustili, nebo brzy zapomněli na to vše špatné předchozí. Ale to, že se dále držela vládního křesla za každou cenu, bylo pak až tragikomické.

Obě jste se přitom léta setkávaly při práci pro Prahu 1 – znaly jste se. Není možné, že by se Vaše cesty třeba opět střetly při aktivitách spolku Pro Jedničku?

Odpovím trochu jinak. Karolína Peake rezignovala na post zastupitelky Prahy 1 záhy poté, co se dala na svoji vlastní sólo politickou dráhu. To do dneška dost dobře nechápu, protože já sama jsem z postu zastupitelky za celých osm let nikdy neodešla, záleželo mi na tom a celou dobu v této roli kontinuálně pokračuji – navzdory všem okolnostem. Samozřejmě, že si někdy procházím obdobím, kdy se ptám, zda to vše má nějaký smysl, jsem z toho všeho unavená, ale cítím, že mám zodpovědnost vůči těm, kteří mě do této funkce zvolili. Ten, kdo to cítí jinak, v té komunální politice asi být nechce.

Pomohly Vám osobně v něčem ony vyhrocené chvíle v Poslanecké sněmovně? Třeba i pro práci pro Vaši městskou část?

Chybami se člověk učí, ale nemělo by to být na úkor jiných lidí. Učení naší strany ve vysoké politice bylo na úkor voličů, za což jsem se mnohokrát omluvila. Jen bych ráda opět zdůraznila, že jsem osobně hlasovala proti vstupu do vlády s ODS a TOP 09. Jako místopředsedkyně sněmovny (z tohoto postu KK dobrovolně odstoupila, protože se jí nechtělo handlovat s TOP 09 a ODS o zachování pozic výměnou za podporu vládě) a potom i jako předsedkyně opozičního poslaneckého klubu jsem odvedla kus práce, za kterou se nemusím stydět. A za co jsem se styděla, jako za hlasování pro Drábkovu asociální reformu, to jsem se snažila a dodnes se snažím napravit. Přidělování průkazů ZTP a ZTP/P se i díky mé aktivitě podařilo oddělit od příspěvku na péči a těžce zdravotně postižení, kterým byl neprávem průkaz odebrán, si o něj mohou opět zažádat. Se současnou ministryní jsem projednávala společně se Sdružením zdravotně postižených i změnu poskytování příspěvku na péči a věřím, že se podaří napravit i to.