Pane poslanče, před týdnem jste představil nové politické hnutí Trikolóra. Kolik se vám už hlásí zájemců o členství a registrovaných příznivců?
V pátek to bylo čtyři a půl tisíce. To jsou lidé, kteří se přihlásili přes web. Museli jsme na to najmout pár studentů, aby ty lidi obvolávali. Nápor je obrovský, entuziasmus existuje, což je samozřejmě skvělé. Od toho politické hnutí je, aby neslo nějakou emoci. Teď to musíme manažersky zvládnout, aby se těm lidem včas někdo ozval, zapojil je, a postupně se tak lehce za pochodu bude vytvářet struktura.
Očekával jste tak velký zájem?
Hodně lidí je nadšených, skoro jako bychom vyhráli volby, ale zatím je to tak, že se narodilo miminko. To je samozřejmě radostná událost, ale teď je hlavní, aby neumřelo do 14 dnů a pak se naučilo chodit a byl z něho slušný člověk. Teď je to hodně o práci.
Do této aktivity jsem nešel s nějakým očekáváním. Mile mě to překvapilo, nečekal jsem, že zájem bude takový, ale nebyl to ten důvod, že bych měl naplánováno, kolik čekám zájemců, a teď si to manažersky vyhodnocoval. My jsme to udělali z přesvědčení. Evidentně je spousta lidí v republice, která na něco takového čekala, a to je na celé věci to pozitivní.
Naše politická scéna v minulosti zažila mnohokrát velkolepá založení různých stran či hnutí, ale nakonec z toho nic nebylo. Co chcete dělat jinak, abyste uspěli?
Drtivá většina neuspěla, pár jich uspělo, pár jich zase velice rychle zaniklo, když neměli jasné ideové ukotvení. Pro úspěch děláme třeba to, že 95 procent času věnuji programu a odborným komisím, aby to bylo možné opřít o hodnoty, které chceme hájit. Zbytek je samozřejmě o práci, o lídrovi, o entuziasmu, jak se trefíte do doby, co lidi čekají, nečekají atd. Je tam prvek náhody, prvek konkurence. Takže si velice přejeme, aby pan Fiala s paní Udženijou co nejdéle vedli ODS.
Během onoho týdne bylo o vás i vašem hnutí řečeno a napsáno mnohé. Mnozí komentátoři prorokují Trikolóře neúspěch od první minuty po jejím vzniku, řada politiků včetně těch z ODS tvrdí, že jste bez šance…
Nebudu machrovat, ale ani jeden z těch komentářů jsem skutečně nečetl. Fakt nekecám, nečetl jsem to, takže k tomu nemám žádný komentář kromě jednoho. Budeme se úzkostlivě snažit starat se o sebe, představovat svůj program, svoje lidi. Naopak bych se rád vyhnul hodnocení konkurence, kdo jaký je. Toho se ode mě asi nedočkáte, i když to někdy není snadné.
Ještě před oficiálním oznámením vzniku Trikolóry vyšla zpráva, že členové ODS v Šestajovicích zrušili místní buňku a přecházejí k vám. Místopředseda ODS Kupka řekl, že stejně měli proruské názory. Co tomu říkáte?
Na tomhle je vidět ta zvláštní současná doba. Ze Šestajovic znám pouze jednoho člověka, pana doktora Dvořáka, což je erudovaný historik, který, tuším, psal jen o Srbsku, o Rusku nenapsal ani čárku. Takže taková hnusná urážka, to je za hranou slušného chování.
Zbytek nemá smysl komentovat. Mám rád lidi ze Šestajovic, kteří drží své hodnoty a jdou za nimi. Kdybych měl naopak komentovat pana Kupku, ten mě vodil jako cvičeného medvídka, když kandidoval do kraje, protože jsem byl populární, a vymetal se mnou všechna okresní města, hlásil se ke mně, aby nahonil hlasy, a teďka uráží lidi. Jsem rád, že například pan Dvořák ze Šestajovic je u nás. Toho znám a uznávám ho jako historika.
Mimochodem, Česká televize ve své hlavní zpravodajské relaci o slavnostním ohlášení vzniku vašeho hnutí vůbec nemluvila. Zato zprávy typu o dozrávání ovoce v sadech nebo cirkusech v Brně tam ČT měla. Překvapilo vás to?
Česká televize nemá žádnou povinnost informovat o tom nebo o čem. Je to jejich věc, jejich problém, ale chápu, že to nějaké diváky rozezlilo. Snažím se tlumit mentalitu, která skutečně nebude mentalitou Trikolóry. Jde o mentalitu ukřivděnosti, pořád se koukat na ostatní, na to, že nás neodvysílali, že nám nepřejí atd. Tak to na světě chodí. Člověk se má starat sám o sebe, aby za ním byla vidět nějaká práce. Když dělá politiku, musí být zvyklý, že ho nemiluje sto procet obyvatel a musí oslovovat ty, u kterých má šanci získat hlas. To je celý princip.
Vůbec neřeším, jestli nás nějaká televize vysílá, nebo ne. Vysílaly nás tři další televize s daleko větším dosahem a spousta novin, čili na nezájem médií si rozhodně stěžovat nemůžu a také si na něj nestěžuji.
Fotogalerie: - Trikolora
Pomineme-li novináře nebo politiky, kteří jsou proti vám tak jako tak, zaregistroval jsem i kritické hlasy od lidí vašeho názorového směru. Šlo o jistý druh kritiky ve smyslu, že jste zatím v podstatě neakcentovali slova jako národ, vlastenectví nebo třeba vymezení vůči islamizaci apod. Proč to tak je?
Zveřejnili jsme tři základní programové pilíře. Pro velkou část populace jsme se naopak vymezili až dost a útočili na nás kvůli tomu. Že jsme se pro někoho vymezili málo, to je těžké. Je zde řada lidí, kteří svět vidí podobně, pak je také hodně lidí, kteří mají nějaké osobní ambice a byli třeba šéfy nebo ideology nějakých malých straniček. Já myslím, že nejlepší cesta je, aby ty názory prosadilo hnutí, které bude větší, bude mít nějakou gravitaci a tyto proudy přirozeně spojí. Když bude hnutí slabé, tak je nespojí.
To je celé a nemám rozhodně ambici si posílat nějaké vzkazy přes noviny s tím či oním pánem. Většinou je hájím, když jsou ostrakizovaní, že jejich názory nesmějí zaznívat. Chceme dělat politiku pro většinovou společnost a být úspěšní, takže budeme působit zhruba tak, jako jsme působili na zahájení.
Slyšel jsem též výtky, že jste dosud nepředstavil žádné výrazné osobnosti a v přípravném výboru máte hlavně podnikatele, přestože chcete být hnutím pro všechny běžné občany…
Jasně, ale pak je otázka, co lidi čekají. Byli by nadšení, kdyby tam s námi stál Marek Benda, Kalousek a veteráni české politiky? Tak to není. V odborných komisích budou určitě výraznější lidé nebo o chlup známější pro širší veřejnost. Druhá věc je, že všechno na světě je relativní. Porovnejme to s jinými stranami. Jaké osobnosti mělo ANO? Ťoka, Bžocha a Brabce? Když začínali, nebyly to nějaké světoznámé osobnosti. Takhle to není. Můžeme vyjmenovat další strany, které nemají často už vůbec žádné osobnosti. Jmenujte mi z resortu kromě školství třeba u ODS, kdo tam je hodně výrazný nebo známý politik či odborník. Tak to není.
Byl bych samozřejmě rád, kdybych měl šest Margaret Thatcherových a průmyslníky typu Bati a Kolbena, ale člověk musí vyrazit s tím, co je, a s lidmi, kteří se nebojí. Bohužel žijeme v době, kdy mnoho vlivných nebo bohatších lidí musí se státem hrát nějakou neutrální hru a často se bojí zapojit do veřejného dění, protože by na tom jejich podnik mohl tratit. Tohle je také faktor.
Jeden náš zakládající člen je právník a přednáší na fakultě a dostal dílem zastřené, dílem nezastřené výhrůžky ve smyslu, co to má být, že se u nás angažuje. Evidentně určitý strach ve společnosti je. To, že lidé využívají svého ústavního práva se politicky sdružovat, musí být nedotknutelné, to nikterak nesouvisí s jejich prací. Doba je v tomhle zvláštní, blízká normalizaci. Vyskakují různí aktivisté a často mají vlivné pozice a snaží se lidi jiných názorů zašlapat.
Co s touhle atmosférou dělat? To přece nevzniklo ze dne na den…
Jedna věc je, že můžete jít příkladem a chovat se trochu slušněji, druhá věc je snažit se postupem času těm lidem sebrat moc a veřejné peníze, kterými disponují, aby vás terorizovali. Nic lepšího se s tím dělat nedá.
Na slavnostním představení Trikolóry jste řekl, že přišel čas vzít si naši zemi zpět. Kdo nám ji podle vás vzal a jak si ji vzít zpět?
Struktura vládnutí je strašně složitá. 58 procent zákonů přijímáme jako směrnice z EU, náš vliv na to je naprosto minimální. Většina politických stran ve Sněmovně podle mého názoru nehájí základní ideologické principy, ale víceméně v tom korytu občas něco populistického vykřikne, občas se hádá s jinou stranou, do toho máme kraje a tisíce organizací volených Parlamentem, které lidem určují život. Moc se vzdálila od lidí, kteří pracují a platí daně. Naším cílem je to zjednodušit a moc trochu vrátit lidem do rukou.
Lidé často volí tak, že chtějí změnu a ta změna nenastává. Klasický příklad ze školství. Inkluze bylo velké téma a pomiňme teď, zda je pravda sto k nule nebo půl na půl, ale diskuse na úrovni veřejnosti a mezi rodiči proběhla, dopadla jednoznačně a paní Valachová málem vyhnala nejstarší českou politickou stranu ze Sněmovny. Lidi volili někoho jiného a je také nový ministr. Jenže ten nový ministr s inkluzí neudělal nic. Dílem je s Valachovou v koalici, dílem je stát a jeho správa tak složitá, že ministr má strašně malinký manévrovací prostor a lidi to strašně štve, stejně tak učitele. Pak je to vede k extremistickým náladám či řešením a takhle to prostě být nemá.
Lidé chodí do práce, platí daně, zvolí si svého zástupce, aby je zastupoval a hájil jejich vidění světa. Jenže ono to moc nenastává. Vede to k frustraci a různým tyátrům pro noviny a odvádění pozornosti od důležitých věcí k marginalitám a nenávisti. Když někdo nemá pozitivní program, musí na někoho ukazovat, že je zlosyn a může za to, že je drahý chleba.
Jak to vlastně Trikolóra bude mít se vztahem k Evropské unii? Už jste si vyjasnili, jestli budete prosazovat vystoupení?
Program budeme schvalovat v srpnu a v září ho budeme představovat. Naším programem ale nebude czexit, rozhodně ne. Naším programem je vrátit Evropskou unii před Lisabonskou smlouvu. Nemyslíme si, že jsme provincie, která povinně musí přijímat zákony, jež se nelíbí ani většině poslanců, ani většině občanů. To je za hranou a musíme to vyhrotit natolik, aby ta situace šla zvrátit. Chceme Evropu spolupracujících národů. Jsme samozřejmě pro volný pohyb zboží, služeb a všech věcí jako idejí, na kterých to bylo založeno. Nejsme ale pro centrální stát řízený z Bruselu nebo Berlína, kde my jsme v pozici provincie, kde se sice konají nějaké volby, ale už do toho nemá co mluvit.
Co vztah ke Spojeným státům, Rusku a Číně? To je stále velké téma.
Jsme členem NATO, toto naše ukotvení určitě Trikolóra nijak nerozporuje. Dále máme uzavřenou smlouvu o přátelství s Ruskem, takže my nebudeme patřit k těm, kteří by chtěli vypovídat a zahájit válečné tažení na Mosku, jak někteří moji kolegové ve Sněmovně. Čína je světová ekonomická velmoc a vzájemný obchod je určitě v našem zájmu. Máme být v přátelských a slušných vztazích se svými sousedy a máme být ve slušných vztazích se světovými velmocemi a nevyvolávat s nimi konflitky, pokud to není nutné.
Zmínil jste NATO. Před časem jste kritizoval naši účast v zahraničních misích, za což vás tehdejší stranická kolegyně Černochová peskovala. Jak se k tomu budete stavět?
Paní Černochovou nebudu komentovat. V programovém pilíři, který visí na webu, máme, že primárním úkolem armády je ochrana územní celistvosti a republiky. To je primární, aby armáda byla bojeschopná, aby měla trošku víc vojínů a míň generálů a plukovníků, aby byla schopna hájit územní celistvost, kdyby nás někdo napadl.
K účasti na zahraničních misích jsme vyzýváni na základě spojeneckých smluv. Na druhou stranu posílat někoho na smrt není jen tak jednoduché. Mám několik dopisů od přítelkyň vojáků. To není žádná houska na krámě. Musíte být skutečně přesvědčen o tom, že ty lidi posíláte hájit hodnoty, které za to stojí. Zrovna u Afghánistánu je to otázka, pozice USA je taková, že se pomalu stahují z oblasti, kde svých politických a vojenských cílů nedosáhly.
Naši vojáci tam dělají fantastickou práci a mají respekt ostatních armád bez jakýchkoli diskusí, ale jsou tam často nastrčeni to tam zachraňovat. Jenže oni tam nasazují svůj život. To je otázka, o které se podle mě mluvit má a nesmí být tabu. Ne že se o tom nesmí ani ceknout, a když jich tam zahyne 40, budeme muset zase mlčet. Jde o otázku, která musí být k diskusi, není černobílá.
Říkáte, že vojáci jsou posíláni na smrt. Ale do misí se přece vojáci hlásí dobrovolně a zájem o účast na zahraničních misích je značný. Takže to přece není, že byste vojáka vzal z kasáren a bez ptaní ho poslal na druhý konec světa.
Tak to asi není, no, ale na druhou stranu skutečně primárním úkolem armády je chránit územní celistvost a svrchovanost státu a ústavní pořádek. To je cíl armády. Že může konat dobro někde deset tisíc kilometrů za hranicemi vlasti, to asi může, ale neměla by to být primární aktivita armády. Podobně jako že se ve školách primárně učí, děti se mají naučit násobilku a občas jedou na výlet do Dvora Králové do zoo, to je v pořádku, ale nejde o primární úkol školy, byť to k tomu patří.
Poslaneckou sněmovnu opět po čase čeká hlasování o nedůvěře vládě. Jak se k tomu s kolegyní Zuzanou Majerovou Zahradníkovou postavíte?
Pro tuto vládu jsem ani jednou nehlasoval a řekl jsem proč. Podle mě neřeší důležité věci v republice, je to sociálnědemokratická vláda, při vší úctě. Chápu, že vládnoucí hnutí, které vyhrálo volby, nemá velký manévrovací prostor a nic jiného mu nezbývá, ale zákony posílané do Sněmovny jsou prostě sociálnědemokratické. Nemám důvod tuto vládu podporovat, není to moje vláda. Paní Maláčová a spol., jsme proti a budu zase proti, až bude hlasování o nedůvěře.
Není nic, co by vás mohlo přesvědčit? Ani pokud by existence vlády stála na vašich dvou hlasech?
Stoprocentně ne. Tady jde o ideový rozpor a ten je nepřekonatelný. To myslíte, že by nám nabídli místo třeba ve školském výboru? Nesmysl. To vůbec nestojí za řeč.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
