Rozhodl jste se Pavla Vondrouše zastupovat zdarma, což v našich krajích nebývá zvykem. Proč? Co Vás k tomu vedlo?

Víte, mně to přijde jako podobný případ, kterým je kauza pana Smetany. Svým způsobem je to komická záležitost, kde ti lidé vyjádřili svou nespokojenost. Pavel Vondrouš vlastně neútočil na Klause, jako na osobu prezidenta, ale na symbol toho, co se zde děje. A upřímně řečeno, ať se člověk dnes snaží, jak se snaží, tak moc šancí nemá. Protože jakmile ztratí na půl roku zaměstnání, k tomu se přidají čtyři exekuce, tak je to naprosto zoufalý stav. A v této zemi probíhají v celkovém souhrnu 2 miliony exekucí! A pan Vondrouš chtěl jen upozornit na tuto tristní situaci, v niž se ostatně může ocitnout kdokoliv z nás.

Vím, že jsou možná lepší způsoby, ale než jsem se Pavla Vondrouše ujal, uvědomil jsem si jednu věc. Na Mirka Topolánka, předsedu vlády, házeli kameny. Tekla mu dokonce krev po obličeji, přesto k žádnému trestnímu oznámení nedošlo. V případě Jiřího Paroubka to byla sice většinou vajíčka, ale já si osobně pamatuji, že to bylo mimořádně agresivní. Také žádné trestní oznámení. A jednali tak i někteří další politici, kteří se s podobnými projevy agrese setkali přímo a natvrdo. Upřímně řečeno, ten politik by měl něco vydržet. Proto jsem se také Pavla Vondrouše ujal.