Paní poslankyně, minulý víkend se konala akce, organizovaná spolkem Milion chvilek, na podporu prezidenta Pavla. Co k ní říci?

Nejnebezpečnější na té demonstraci je líčit ji – k čemuž se propůjčila i část mediální scény – jako spor dobra se zlem. Jsem ta poslední, která by říkala, že demonstrace nemají smysl. Mají. A každý na ně má právo. Ale nenechte si namluvit, že proti sobě ve sporu Hrad vs. vláda stojí DOBRO a ZLO. Ne! Stojí proti sobě zájmy jedněch proti druhým.

Demokracie není placka, kterou si na základě marketingové akce připne někdo na klopu a na facebookovou profilovku přidá obrázek. Demokracie je o tom, že jste schopni pochopit i to, že druhá strana má jiný názor a že má na něj právo. A že jsou tady nějaké podmínky, které se velkou mírou podílejí na tom, jak se ten názor formuje. To by měly pochopit hlavně hvězdičky showbyznysu a režimní herci, kteří z luxusních večírků a ještě luxusnějších dovolených několikrát ročně mohou jen těžko rozumět tomu, že pro důchodce je důležitějších často oněch pár stovek než kecy o F-35, kterých se možná vůbec nemusí dožít.

Mimochodem, jak hodnotit přístup médií, a to především těch veřejnoprávních, když si porovnáme, jakým způsobem informovala o této, vlastně protivládní demonstraci, a vzpomeneme na demonstrace proti, dnes už bývalé vládě?

No samozřejmě, že média stávající opozici – bývalým vládním stranám – velmi fandí. Ukazují to i různé studie, takže to není jen nějaký pocit, ale fakt. Ostatně to se projevuje i na důvěře vůči médiím. Takže mediální pokrytí demonstrace Milionu chvilek bylo bezvadné. S tím, jak média informovala o demonstracích proti tehdejší vládě Petra Fialy, se to nedá vůbec srovnat. Tam se plivalo na organizátory, různé mediální domy zesměšňovaly i účastníky demonstrací, víc prostoru dostávali ti, kteří demonstranty titulovali jako „proruské“ a další různé přídomky, vládní představitelé se vyloženě vysmívali.