V poslední době se ve veřejném prostoru objevily výrazné názory na vývoj naší země po sametové revoluci. Hudebník a bývalý politik Michael Kocáb v XTV coby přímý účastník jednání v listopadu 1989 uvedl, že převzetí moci nebyl žádný obchod s komunisty, jak se v poslední době stále častěji objevuje. „U všech jednání jsem byl, nic takového se nedělo,“ pohlásil. Co o tom soudíte? Má pan Kocáb pravdu?
Pan Kocáb byl tehdy velmi nepozorný divák a posluchač. Petr Pithart, který se účastnil stejných jednání, o tom mluví zcela otevřeně. Komunisté za slib, že posléze nebudou kriminalizováni (byl obsažen v hesle „Nejsme jako oni“) pokojně a docela rádi moc předali.
Jedna otázka prý Kocábovi stále není jasná. „I po 30 letech mi vyvstává otazník, proč Federální shromáždění jednomyslně zvolilo Václava Havla prezidentem, stejně jako, že nás kooptovali za členy Federálního shromáždění. Náchápu to, že 300 bolševiků, kteří nás nenáviděli, aby každý bez výjimky zvedl ruku pro Václava Havla a pro nás kooptované poslance.“ Jak to podle vás bylo? Nechali se donutit?
Tento moment i po třiceti letech vypovídá o marasmu, v němž se tehdejší moc nacházela. Nikdo si netroufl nejen hlasovat proti, ale dokonce se báli se hlasování zdržet. Lepší symbolické vyjádření zbabělosti a beznaděje tehdejších komunistických elit neexistuje. Nakonec celou svoji politickou kariéru se učili bezvýhradně poslouchat a ustupovat vnějšímu tlaku.
Komunisté třicet let po listopadu 1989 mají podle Kocába stále větší moc a dostávají prostor v médiích, který není adekvátní jejich voličské podpoře. Souhlasíte? A je to chyba?
Kupodivu souhlasím. Takový vliv KSČM v době, kdy dosahovala dvakrát vyšší voličské podpory, nikdy neměla. Ovšem je třeba přiznat, že do tohoto výjimečného postavení komunisty dostala politika tzv. Demokratického bloku, který se chová jako blok tupých betonových hlav.
Kocáb kritizoval i Českou televizi za to, že pravidelně vysílá filmové týdeníky z dob komunismu s tím, že jde o podobnou věc, jako by německá televize vysílala týdeníky z dob nacismu. Co na to říkáte?
Koukám, že páně Kocábův radikální antikomunismus léty nabývá na síle a trochu mu zatemňuje úsudek. Srovnává věci a děje nesrovnatelné. S minulostí bychom se měli umět vyrovnat, a to nedokážeme tím, že ji dodatečně zakážeme. Čeho se po těch třiceti letech bojí?
A měli jsme komunisty před 30 lety zcela odstavit od moci a vše s nimi společného zakázat? Stejně jako Němci zakázali nacisty, jejich propagaci apod. po druhé světové válce? Kocáb připomněl, že komunisté mají na svědomí víc lidských životů než nacisté.
Mám k tomu několik poznámek. První se týká jeho znalosti historie, která je na úrovni dnešních puberťáků. Denacifikaci Německa neprovedli Němci, ale tvrdě jim ji vnutili Spojenci. U nás v České republice se počet obětí německé okupace a nacismu s oběťmi komunistické totality opravdu nedá srovnávat. A v historii žádné kdyby neplatí. Vydali jsme se v tomto ohledu jinou cestou a on se neustále chlubí, jak byl u toho. Měl by přijmout svou odpovědnost a raději mlčet.
Podle bývalého ministra a hudebníka je důležitá naše existence v rámci Evropské unie. Zvlášť v době, kdy prezident Zeman táhne zemi na Východ, což je podle Kocába nezpochybnitelný fakt. S Ruskem se prý dá jednat i jinak, což dokazují třeba Němci nebo Francouzi. Co k tomu říci?
Republika opravdu není komediantský vůz, který je možno někam odtáhnout. Tyhle obraty jsou typické pro celou kulturní frontu, zřejmě jde o profesní deformaci. Jinak s ním souhlasím, Německo třeba staví plynovod Severní potok II, což o jeho vztahu s Ruskou federací říká mnohé. Tenhle příklad jednání asi pan Kocáb přehlédl.
Kocáb uvedl a nechtěl to dále rozvíjet, že Miloš Zeman přistupuje k Rusku servilně a patolízalsky, protože jsou v Rusku archivy z dob socialismu a naznačil tak, že Ruskové mohou na našeho prezidenta něco mít. Je to reálné?
Je to nesmysl, který dehonestuje toho, kdo to tvrdí. Existuje moudré anglické přísloví, které říká: „Lidé, kteří bydlí ve skleníku, by neměli házet kamení.“
EU se prý musí bránit snaze o hybridní rozvrat ze strany Ruska a Číny, proto je nutné bojovat s dezinformacemi a fake news a stejně tak proti islámskému terorismu, který přes sociální sítě verbuje lidi. Jak to vidíte?
Základním problémem Evropské unie je skutečnost, že stále více připomíná Sovětský svaz ve stádiu vnitřního rozkladu. Dokonce si toho všiml i George Soros. Povídání o hybridním ruském a čínském rozvratu a dezinformacích, které to způsobily, jsou jen trapné výmluvy. Islámský radikalismus neverbuje své stoupence jen na síti, ale také v mešitách a ve vězeních. Západ to ochotně platí.
Evropskou unii ale podle něho není možné opustit stejně tak, jako nelze opustit rodinu. Z EU prý vede cesta jedině na Východ, ne do žádného Švýcarska. Skutečně neexistuje k současnému uspořádání v Evropě žádná alternativa?
Obávám se, že zatím není. Zůstává jediná možnost, změnit Evropskou unii. Když se tak rozhlížím, už se na tom pracuje.
Pokud jde o vývoj naší země po listopadovém převratu v roce 1989, se specifickou interpretací přišel v projevu na sněmu ANO premiér Babiš. Ten obsáhle kritizoval 90. léta. Šlo prý o dobu, kdy naší zemi vznikly nezvratné škody a ODS si nakradla miliardy a ničila celý demokratický systém. Lze se s takovým hodnocením ztotožnit?
V zásadě jde o pravdivý postřeh. Jen by se to nemělo svádět jen na ODS, podílely se na tom další politické strany, které v té době vládly. Ekonomická transformacese v tomto ohledu se nepovedla a důsledky stále pociťujeme.
Po divokých 90. letech dle Babiše nastalo období, kdy se toto rozkrádání tutlalo a legitimizovalo, kdy se naše zdevastované hospodářství otevřelo zahraničnímu kapitálu, který nahradil neúspěšnou českou cestu. V důsledku toho tečou z naší země stovky miliard na dividendách. Sdílíte toto hodnocení?
Lepším popisem situace by bylo konstatování, že Česká republika se stala kolonií nadnárodních, většinou německých korporací. Odliv zisků a struktura naší ekonomiky tomu plně odpovídá. Je dobře, že si toho pan premiér všiml.
Korupčním systémem z 90. let Babiš podle svých slov upřímně pohrdal, a proto se rozhodl sám vstoupit do politiky. Přitom právě v uvedené době vybudoval premiér svůj Agrofert a stal se miliardářem. Jak to komentovat?
Jde o starý scénář, v němž v první fázi se majetek získává, v té druhé, těžší, je třeba ho udržet. Před sto lety tento princip popsal proletářský básník Antonín Macek.
Krad starý Mates jako straka,
krad u bohatce i u žebráka,
a nerozpakuje se dvakrát,
dal na hromadu vše co nakrad
Pak nápis pověsil si na to
„Soukromé vlastnictví je svato“
V éře oligarchizace nestačí pouhý nápis, musí to jistit politický vliv.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
