Je Česko na podobné situace připraveno? Lidé nevědí, co si mají vlastně myslet – některým je to jedno, část se přiklání k extrémistickým názorům, ale většina má prostě jen strach a neví, co dělat. Ještě nedávno byla válka něco, co se dělo jinde a jiným lidem, a najednou jsou jí plné noviny a hrozí, že se bude týkat bezprostředně i nás. Co by podle vás zklidnilo rozjitřenou situaci v ČR?
K ilegálním imigrantům byly již napsány spousty komentářů, úvah a článků. Proto je v současné době poměrně obtížné na toto téma psát něco, co by čtenáře zaujalo nebo šokovalo. A vkládat do textu odkazy na videa se stínáním hlav nebo podřezáváním zajatců tzv. bojovníky Islámského státu je silně za hranicí dobrého vkusu. Věřím však, že i tyto snímky si jako memento najdou svoje diváky mezi odborníky, kteří mohou ovlivňovat bezpečnostní politiku České republiky a odpovídají za její realizaci.
I pro odborníky je často obtížné orientovat se ve změti více či méně zasvěcených analýz a komentářů, argumentů a protiargumentů, vycházejících často spíše z představ a subjektivních názorů komentátorů, plných emocí a zhusta i zištných pohnutek různých více či méně povolaných mluvčích, než ze skutečné znalosti faktů a objektivních informací. Bohužel, tato přemíra emotivnosti, subjektivity a osobní zainteresovanosti celkem úspěšně zastírá skutečnost, že evropská civilizace, evropský civilizační okruh jako celek, se svými kořeny ve starém Řecku a Římu, čelí asi nejvážnější hrozbě svých novodobých dějin, s níž nejsou srovnatelné dokonce ani dvě světové války.
Vlna uprchlíků navíc přichází v době, kdy probíhá rozsáhlý konflikt na východě Ukrajiny, hrozící zcela reálně přerůst do „velké“ války, vedené na území Evropy v nejhorším scénáři s použitím jaderných zbraní. Navíc se její asi nejsoběstačnější a vojensky nejsilnější část, Rusko, pod tlakem nesmyslných sankcí, poškozujících paradoxně nejvíce sankcionalizující země EU, a ropného útoku, organizovaného zeměmi OPEC, stále rychleji odpoutává ekonomicky i politicky od evropských zemí a buduje si nové vztahy a spojenectví v Číně, Indii, Jižní Americe a Africe. To vše za zmateného kvokání akčně impotentních „vrcholných orgánů EU“, zaskočených vzniklou situací, kterou bez podrobných pokynů z Washingtonu evidentně nejsou schopny řešit.
Asi nejlépe ilustrují absolutní chaotičnost dění v EU schizofrenní projevy a chování kancléřky Merkelové, která se snaží lavírovat mezi mlýnskými kameny sílícího tlaku voličů, zájmů domácích elit a požadavků Washingtonu. Pokus o řešení ukrajinské krize účastí na vyjednání minských dohod na jedné straně „vykupuje“ tvrdými prohlášeními a podporou sankcí proti Rusku na jednání G7, aby vzápětí na tomtéž jednání přijala spolu s prezidentem Obamou neslané nemastné memorandum, v němž sice souhlasí s tím, že „…trvání sankcí musí být bezprostředně spojeno se splněním všech podmínek minské smlouvy Ruskem a s respektováním suverenity Ukrajiny", ale k velkému zklamání Kyjeva se důsledně vyhýbá jakékoliv zmínce o Krymu. Tu ostatně neobsahují ani minské dohody. A hlavní téma G7 pro veřejnost? Ekologie. Jak příznačné.
Přiznám se, že jako občan jsem upřímně zděšen reakcemi (nebo spíše „neakcemi“) české vlády a politické scény obecně. Čekal jsem, že česká politická reprezentace bude alespoň nějak reagovat na raketově rostoucí bezpečnostní rizika pro nás, kteří žijeme v tomto malém kousku Evropy a nazýváme ho svou vlastí. Chování vlády i parlamentu vůči nám, voličům, však bohužel nejlépe vystihuje přirovnání k Titanicu. Zatímco loď neodvratně klesá do ledových vod bezedného oceánu, na palubě hraje hudba a nic netušící pasažéři radostně tančí. Tanečky kolem odmítání–neodmítání kvót jsou sice jistým pozitivem, ale v podmínkách Schengenu vyznívají jako prázdné gesto, zejména sledujeme-li, jak hlasovali pro kvóty čeští europoslanci za jednotlivé politické strany, a jejich vyjádřování v médiích.
Selhává bohužel i člověk, od kterého jsem očekával aktivnější přístup – prezident republiky Miloš Zeman. Jako vrchní velitel ozbrojených sil by se měl rozhodně více zajímat o to, jak jsou armáda a policie na nadcházející problémy připravovány, a v tomto smyslu motivovat i premiéra a ministra obrany.
Osobně nevěřím, že premiér, který ze zákona odpovídá za zajišťování bezpečnosti občanů a obranyschopnosti ČR, není o těchto hrozbách a jejich nárůstu informován. Komu a čemu ale popřává sluchu? Seriózním analytikům, kteří jsou schopni z objektivních informací sestavit skutečný obraz situace a navrhnout adekvátní reakce, nebo emotivním výlevům tzv. „sluníčkářů“, ujišťujícím nás, že vše je vlastně v pořádku, jen Češi nesmí být xenofobní rasisté, přistěhovalci budou pro nás výhrou a přínosem, a můžeme se jen těšit, jak budou dřít jako koně (zřejmě míněno trojští) a s jejich pomocí se konečně začne zvedat ekonomika ČR i EU.
Ochromené vojenské zpravodajství (nikoliv „díky“ kauze Nagyová; ta je jen vrcholkem ledovce, pod nímž se ukrývá obludná, mnoho let trvající transformace této klíčové informační služby v nástroj kmotrů, sloužící k zakázkovému získávání privátních informací a likvidaci nepohodlných „šťouralů“) je však jistým signálem, že popřává sluchu spíše druhé skupině. Je rozhodně pohodlnější a „politicky přijatelnější“ chlácholivě hovořit o tom, že vše je v pořádku, než říci, že „král je nahý“, oznámit, že ČR nedisponuje armádou, schopnou řešit krizové situace na území vlastní země a už vůbec ne pomoci spojencům v případě potřeby, že naši „spojenci“ v NATO jsou na tom až na výjimky (Řecko, islamizující se Turecko, USA) prakticky stejně, a policie ČR není na řešení situací podobných tomu, co se v současné době děje kolem uprchlíků v Itálii, Francii, Řecku a dalších zemích, vůbec připravována.
Ještě osobní poznámka. Přiznám se, že vůbec netuším, proč jsem jako Čech „sluníčkáři“ šmahem považován za „xenofobního rasistu“, protože to ve skutečnosti vůbec neodpovídá české realitě. Historicky jsme museli překousnout tolik cizích vlivů, že jsme si nějakou xenofobii nebo rasismus nemohli dovolit pěstovat. Nerozumím ani tomu, proč se většina „sluníčkářů“ vymezuje pejorativně vůči českému národu, ačkoliv píší česky, zpravidla zde žijí (a obvykle nijak chudě). Mám neodbytný pocit, že jejich postoje jsou často diktovány zištnými pohnutkami, a to bez ohledu na bezpečnost a zájmy občanů ČR.
Nevím, zda je všeobecně známo, že za nelegální přepravu do Evropy platí „zoufalí a naprosto chudí uprchlíci“ pašerákům lidí desetitisíce dolarů. Kde je ti „chudáci“ prchající před válkou vzali? Není to tak dávno, kdy proběhla médii zpráva, že bojovníci Islámského státu na dobytých územích vyplenili množství bank a získali tak desítky miliard dolarů. Značné částky získávají i z prodeje ropy a ukradených historických artefaktů. Je tudíž více než jasné, že „palubní lístky“ možná až desítkám tisíc pečlivě vybíraných a vycvičených zájemců o „sladký život v Evropě“ platí právě Islámský stát, který rovněž podporuje za pomoci místních islámských komunit jejich (zpravidla nelegální) etablování v cílových zemích. Otázka zní, co je jejich úkolem a jak mají vložené prostředky vrátit.
V této souvislosti si dovolím připomenout konec řecké báje Illias o obléhání Tróje. Většina čtenářů jistě zná pojmy jako „trojský kůň“ nebo „danajský dar“. Jak tyto pojmy vznikly? Když Řekové zbudovali dřevěného trojského koně a do jeho nitra ukryli ozbrojence, zinscenovali zničení vlastního tábora a odpluli od pobřeží, aby se Trójané domnívali, že po deseti letech marného obléhání jejich města to Řekové (Danaové) vzdali a odpluli domů. Dřevěný kůň byl zvláštním tajemným darem a Trójané jej zkoumali ze všech stran.
Láokoón, trojský věštec, všeobecné zvědavosti nepodlehl, naopak své krajany varoval, aby koně nechali na místě a v žádném případě ho nevtahovali do města. Neuvěřil ani vymyšlené historce úmyslně na místě ponechaného Řeka Sinóna, který přesvědčivě líčil, jak ho krajané nechali daleko od vlasti, a že kůň je darem Řeků bohyni Athéně.
Marně Láokoón nabádal, aby Trojané od Danaů nepřijímali žádné dary (odtud rčení Danajský dar). Nikdo ho nechtěl vyslyšet. Bezmocný Láokoón mrštil své kopí a probodl bok koně. Ani zařinčení zbroje zasaženého Řeka však nikoho nepřesvědčilo.
Pak bohové, kteří údajně stáli na straně Řeků, seslali na Láokoóna dva velké hady jménem Porkés a Chariboia, a ti zardousili nejen jeho, ale i jeho dva syny. To Trójanům připadalo jako znamení přízně bohů. Vtáhli koně za hradby, které kvůli tomu museli pobořit. V noci z koně vyskákali ukrytí muži a otevřeli městské brány svému vojsku, které se za tmy vrátilo k městu. Do rána byla hrdá Trója zcela zničena a obyvatelé pobiti.
Zamyslíte-li se nad poselstvím této báje, určitě sami zjistíte, že tento příměr neztratil ani v průběhu tisíciletí nic ze své aktuálnosti. A co by nejlépe uklidnilo obyvatele ČR? Kdyby se politická reprezentace začala k problému stavět vstřícně a začala připravovat bezpečnostní složky a infrastrukturu státu na nevyhnutelné. A rozhodně by bylo velmi pozitivním krokem vytvoření seriózního informačního fóra o uprchlících, včetně informací o jejich počtech a připravovaných opatřeních na omezení jejich vlivu na život v ČR. Zatím se rozhodně nic takového neděje.
Co myslíte těmi zištnými pohnutkami? O kvalitě a objektivnosti mnoha komentářů lze samozřejmě pochybovat. Ale zištné pohnutky?
Na internetu je dostupná spousta materiálů, obsahujících více či méně přesné údaje o výdajích na integraci Romů, ale o prostředcích, které už nyní vydává vláda ČR na uprchlíky, se nedozvíte téměř nic. Přesto lze k určitým číslům dospět analýzou materiálů různých neziskových organizací, zabývajících se podle názvu nebo programu uprchlíky nebo imigranty. Věřím, že mi čtenáři prominou zdrženlivost v uvádění příkladů – když někomu saháte na jeho státní cecík plný peněz, ať už z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zahraničí, nebo naprosto syntetického Ministerstva pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu obhospodařujícího ovšem štědré sociální fondy EU, může se cítit právem ohrožen. Například v roce 2014 činily dotace necelé dvacítky neziskových společností, pohybujících se v tomto byznysu, přibližně půl miliardy korun. A to jsme se teprve začali dohadovat o kvótách!
Měl jsem možnost seznámit se s návrhem nové zahraniční politiky ČR, kterou jsem sám pro sebe nazval účelovým slepencem, který, namísto návodu pro diplomaty, v podstatě legalizuje vybraným neziskovkám profit z utečenců a sociálně slabších občanů.
S některými body, zejména odborného charakteru, plně souhlasím. Slova „Zahraniční politika přispívá k zajištění životních zájmů ČR, kterými jsou svrchovanost, územní celistvost a politická nezávislost, stejně jako zachování náležitostí demokratického právního státu včetně záruky a ochrany základních lidských práv a svobod obyvatel ČR. Aktivně usiluje o realizaci strategických a dalších významných zájmů ČR, zejména o bezpečnost a stabilitu euroatlantického prostoru, přispívá k prevenci a zvládání místních a regionálních konfliktů, zajištění funkčních a transparentních režimů kontroly zbrojení, včetně nešíření zbraní hromadného ničení, zajištění energetické, surovinové a potravinové bezpečnosti, k boji s nelegální migrací, k omezování radikalizace a k potírání mezinárodního terorismu“ by se dala do kamene tesat, ale současná praxe za nimi těžce pokulhává. A kapitoly Prosperita a udržitelný rozvoj nebo Lidská důstojnost a práva je v mnoha bodech přímo popírají a otvírají cestu bezuzdému utrácení peněz na konta různých neziskových organizací.
Bohužel, stejně funguje i zajišťování obranyschopnosti ČR a bezpečnosti jejích obyvatel. V režii premiérů, ministrů obrany a jejich náměstků, za blahovolného přihlížení vrchních velitelů ozbrojených sil, byla namísto nastavování schopnosti reakce na konkrétní hrozby a hledání cest k eliminaci reálných rizik systematicky likvidována a rozprodávána schopnost armády účinně zasahovat v případě krizí, včetně těch válečných. Byla zprivatizována infrastruktura civilní obrany, ze školních osnov vymizela příprava mladých lidí na řešení krizových situací (dříve branná a zdravotnická výchova). Kolem zakázek resortu obrany probíhají čilé „kmotrovsko–podnikatelské“ aktivity, ostatně jako kolem téměř všech nákupních aktivit za státní peníze v ČR.
Armáda v podstatě ztratila díky neustálé „racionalizaci a restrukturalizaci“ (tj. propouštění odborníků), hlásané zejména tzv. Bílou knihou o obraně ČR, schopnost hodnotit své reálné potřeby. Díky šílenému nápadu bývalého ministra obrany, dnes velvyslance ČR při NATO (jak jinak, v Bruselu) Jiřího Šedivého, který vehementně prosazoval a prosazuje nákupy veškerého vybavení pro resort obrany, ponožkami počínaje a letadly konče, přes mezinárodní nákupní agenturu NATO NSPA, určenou primárně pro akvizice v rámci společných projektů NATO, ztratila i schopnost účelně nakupovat. V Alianci jsme pro smích, od svých bývalých kolegů z Rady národních ředitelů pro vyzbrojování jsem si již vyslechl několik špiček na téma nesvéprávnosti ČR.
Má přijímání nelegálních imigrantů, nebo chcete-li uprchlíků, vůbec nějaký význam? A jaké hrozby vlastně plynou z tohoto novodobého „stěhování národů“, jehož jsme v poslední době svědky, pro evropské země a Českou republiku?
Na úvod musím konstatovat, že přijímání imigrantů v EU nemá absolutně žádný vliv na snižování utrpení lidí v oblastech zasažených válkou, ani na odstraňování chudoby, zlepšování demokracie nebo dodržování lidských práv. Ačkoliv jsem v úvodu konstatoval, že jsem proti vkládání videí, dovolím si zde vložit pro odlehčení jedno, které se sice týká USA, ale je vysoce aktuální i pro Evropu a ČR.
Podstatné je, že pokud okamžitě nepřikročíme k zásadním opatřením k zastavení imigrace a vrácení imigrantů do zemí jejich původu (nebo aspoň na kontinent jejich původu), bude jeho jediným efektem destabilizace a kolaps už tak do krajních mezí napjatých sociálních systémů evropských zemí, prudký růst sociálního napětí, vypuknutí sociálních bouří a nejprve pouze lokálních bitek s imigranty, které však bez razantních zásahů státní moci rychle přerostou do něčeho, co sice nebude občanská válka, protože protivníky nebudou občané vlastních zemí, ale svou krutostí si nezadá s tím, co můžeme vidět na videích ze Sýrie, Libye nebo Ukrajiny. To není ani katastrofický scénář, ani poplašná zpráva – to je obraz blízké budoucnosti, pokud vzniklou situaci nebudou země EU (včetně ČR) radikálně řešit. Úmyslně říkám „země EU“, protože orgány EU jsou viditelně naprosto neakceschopné a nedokáží stanovit pro zabránění nelegální migrace jasné priority a pravidla, kromě „kvót“ pro lepší distribuci uprchlíků po Evropě. Jediné, čeho kvótami a jejich vymáháním vedení EU dosáhne, je urychlení celého výše popsaného procesu.
Mimochodem, je poměrně zajímavé, že v souvislosti s tzv. „kvótami EU“ se v médiích neustále hovoří nejvýše o „několika stovkách utečenců“ pro ČR. O čem se však již nemluví, je fakt, že na ČR podle těchto kvotací připadá 2,9 % z celkového počtu utečenců. Vypadá to na první pohled jako malé číslo, ale … Obchodníci vědí, že když sjednají obchod za 100 000 Kč, činí jejich provize 2900 Kč, což odpovídá lepší večeři v lepší restauraci. Pokud ale sjednají obchod řekněme za 10 milionů, činí jejich podíl příjemných 290 000 Kč. Chápu, že 10 milionů uprchlíků se může někomu zdát jako maximalistické číslo, ale tolik se jich skutečně může v EU během několika málo let bez problémů různými cestami objevit. Ostatně už nyní se neoficiální údaje o počtech ilegálních imigrantů pohybují řádově v milionech, na rozdíl od oficiálních informací (vycházejících z počtu žadatelů o azyl a dalších úředních kroků), dosahujících maximálně stovek tisíc. A 290 000 běženců, to už představuje jedno krajské město!
Je fakt, že politické reprezentace evropských států si s překotným vývojem na jižních hranicích světadílu i ve vlastních zemích neví rady. Jak jsem již v jednom ze svých předešlých rozhovorů uvedl, jsou zacyklovány a uzamčeny v klišé multikulturalismu, rasové snášenlivosti a svatého grálu „lidských práv“, ve světě „západní“ výjimečnosti a představy, že nás islamisté musí považovat ne-li za nadřazenou rasu, tak minimálně za partnery, a jednat s námi jako rovný s rovným. Nedokáží pochopit, nebo spíše jasně deklarovat, že „náš“ a „jejich“ svět jsou dva naprosto neslučitelné kulturní okruhy, a že ačkoliv žijeme na stejné planetě, žijeme zároveň ve dvou absolutně odlišných vesmírech, které se už z principu daného historickou zkušeností nemohou prolnout. To je naprosto nesprávný a primárně velmi nebezpečný náhled na současnou situaci nejen s islámskými přistěhovalci, ale i s vyznavači radikálních větví islámu, žijícími v Evropě již po několik generací v bublině svého vlastního světa, vzdáleného celé světelné roky nekonečně odlišných historických zkušeností, výchovy a indoktrinace od toho našeho.
Každý, a to doslova, vyznavač islámu námi jako Evropany pohrdá. Jsme pro něj slaboši neschopní nenávidět a bojovat, tolerance a snaha pomoci jsou považovány za projev naší zbabělosti a slabosti. Zejména uprchlíci z Afriky jsou nám navíc civilizačně i intelektuálně vzdáleni tak, že si to nedovedeme ani představit. Jejich příchod znamená rizika sociální i zdravotní a v neposlední řadě přinese nárůst kriminality, jaký si zatím nedovedeme ani představit. Pokud se skutečně zrealizuje nesmyslná vize bruselských úředníků, bude vlastnictví osobní zbraně a život ve stínu každodenní hrozby teroristického nebo kriminálního útoku do 5 let naprostým standardem podobně, jako je tomu v Izraeli. V Evropě už nyní exponenciálně narůstá riziko povstání a následné občanské války, vyvolané radikálními islamisty. Je to dáno několika faktory.
Prvním faktorem je vysoký podíl legálních islámských přistěhovalců (s občanstvím zemí, v nichž mnohdy už ve třetí generaci žijí) v populaci evropských zemí, dosahujících v některých případech desítek procent. V absolutních číslech to v celé EU představuje desítky milionů lidí.
Druhým faktorem je neschopnost Západu nabídnout přistěhovalcům přitažlivou alternativu k jejich chápání světa, a to jak v oblasti ideové, tak v oblasti materiální. Mají vlastní historii, vlastní systém náboženského vzdělávání nezávislý na evropském školství, vlastní pojetí práva (šaría) a vlastní pojetí mezilidských vztahů, včetně jednoznačně vymezené hranice „my“ a „oni“.
Třetím faktorem je existence silné zahraniční podpory islámské diaspory, a to jak ideové, tak personální, materiální a finanční. Do tohoto ranku spadá nejen výchova duchovních a jejich platy přicházející z islámských států, ale i zahraniční výcvik vybraných bojovníků ve vedení gerilové války, provádění teroristických útoků, získávání „vojáků islámu“ apod. pod hlavičkami dovolených, studijních pobytů atd., kteří pak působí proti zájmům hostitelské země, či podpora různých nevládních skupin a organizací, jejichž cílem je ovlivňovat veřejné mínění v jednotlivých hostitelských zemích.
Čtvrtým faktorem je ideová (a z ní plynoucí) i vojenská slabost Evropy, kterých jsou si islámští vůdcové velmi dobře vědomi.
Společné působení těchto čtyř faktorů způsobuje obrovskou zranitelnost Evropy. Domnívám se, že v současné době brání „islámskému převratu“ v Evropě především dosud relativně nízká míra organizační propojenosti skupin přistěhovalců z jednotlivých zemí, přítomnost americké armády a rovněž existence ozbrojených sil Ruska. Je totiž potřeba jasně říci, že válka s islámem, pokud k ní v Evropě dojde, bude vedena jak vnitřní pátou kolonou, tak zvenčí stovkami tisíc bojovníků, dobře vytrénovaných, vycvičených v zabíjení a ochotných umírat za své náboženství a přesvědčení, proti nimž ani EU, ani evropská část NATO nemá v současné době co postavit. Už dnes jsou ve Francii, Itálii i některých severských zemích oblasti, v nichž musí zasahovat tamní armáda, aby ochránila vlastní občany před islamisty a jejich nezastřeným nepřátelstvím. Koordinované povstání však evropské země nemají čím zvládnout a ani to z titulu své „změkčilosti“ nedokáží. S něčím takovým se v rámci pravdy, lásky a multikulturalismu prostě nepočítalo.
Je Česká republika schopna tomuto nebezpečí čelit? Jsou naše armáda a policie schopny a připraveny zajistit bezpečnost občanů ČR?
Česká armáda v současné době na řešení podobných úkolů rozhodně připravena není. Nedovoluje jí to především absolutní personální slabost. Srovnejte si necelých 20 000 vojáků AČR, z nichž je schopno k ochraně a obraně občanů aktivně zasahovat na území ČR nejvýše 50 %, s „kvótovanými“ počty imigrantů byť jen v případě pětimilionového „koláče“ imigrantů, z něhož by si ČR „ukousla“ cca 145 000 – většinou nepřizpůsobivých, civilizačně Evropě celá staletí vzdálených, neochotných se jakkoliv omezovat nebo přizpůsobovat a na smrt a zabíjení zvyklých – většinou mladých mužů. Armádě kompletně chybí technické vybavení, umožňující řešit problémy spojené např. s přerušením dodávek elektřiny a pitné vody, plynu, výpadky zásobování potravinami nebo dokonce vypuknutí epidemie dříve se zde nevyskytujících chorob, zavlečených imigranty. Totéž platí o systému logistického zabezpečení, které je sice možná na velmi dobré úrovni směrem k Afghánistánu, ale už na daleko horší úrovni pro území ČR.
Česká armáda není vůbec schopna ani vycvičit a vybavit případné záložníky. Většinu materiálu, výzbroje a munice pro tento účel ministerstvo obrany rozprodalo jako „přebytečný materiál“, a nemá je ani kde cvičit. Vhodných kasáren a výcvikových zařízení se zbavila již dávno.
Podobný stav je i v řadách policie ČR. Ta se potýká stejně jako armáda s personální nedostatečností, masivními odchody odborníků i kvalitou vybavení. S výjimkou speciálních jednotek, policisté nejsou cvičeni pro případy zvládání prudce vznikajících ozbrojených pouličních potyček, nebo masivního používání zápalných prostředků a chemických látek typu chlor. Policejní jednotky (snad s výjimkou několika málo speciálních jednotek URNA) nezvládají složitější taktické situace a podle záznamů z policejních akcí v severních Čechách ani koordinaci techniky a pozemních jednotek. Chybí jim také hasicí prostředky k rychlé likvidaci plošných požárů (např. způsobených benzínem, vylitým podél svažujících se chodníků pod stojící auta a následně zapáleným).
Nevím, jestli nás může těšit, že v tom není ČR sama. Je otázkou, nakolik je schopna evropská část NATO zajistit kolektivní obranu svého území v případě vyprovokovaných nepokojů, jichž by se např. napříč EU zúčastnily miliony islámských rebelů pod vedením vycvičených bojovníků z Afghánistánu a Středního východu. Toto riziko skutečně existuje a je reálné.
No... To je pěkné. Máte něco pozitivního na závěr?
Musím pochválit Armádu České republiky, a nemíním to ironicky. Její vojáci jsou dobře vycvičeni a připraveni na plnění svých povinností. Bohužel, jejich počet, organizace a výzbroj neumožňují efektivní nasazení do bojových ani logistických operací při bezprostředním ohrožení státu.
Rád bych věřil, že se Evropa vzchopí a pod dojmem varovných hlasů a osobních zkušeností její politické reprezentace velmi rychle přistoupí k přijímání nezbytných opatření, např. zavedení povinného výcviku ve zbrani pro mladé muže (nikoliv ženy!) před jejich vstupem do pracovního procesu. Přejme si mír a prosperitu, ale buďme připraveni i na horší varianty vývoje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
