Na burze se nyní obchoduje elektřina za ceny srovnatelné před energetickou krizí, koncové ceny pro spotřebitele však zůstávají o dost vyšší. Jak byste lidem zklamaným z toho, že platí víc, vysvětlil, jaké jsou příčiny?
Je třeba si uvědomit, že seriózní obchodníci většinu svých prodejů uzavírají s cenami silové elektřiny na rok až dva dopředu, tedy letos máme základ z vysokých cen z let 2022/2023.
I když skutečně cena silové části – vlastní komodity – elektřiny klesá, nadproporcionálně rostou regulované složky ceny elektřiny, v první řadě za distribuci a příkon. Protože se politicko-ideologicky upřednostňují občasné zdroje energie (OZE), u nás dominantně solární, musejí se astronomickými částkami (do roku 2030 podle Energetického regulačního úřadu 281 miliard korun) posílit sítě a jejich řízení. To se pochopitelně bude ve zvýšené míře další roky promítat do koncových cen, až regulované položky převáží vlastní komoditu. Obrazně řečeno, budeme si neustále kupovat nezbytné zboží, jehož zabalení a doprava bude stát daleko více než sám produkt.
Jak dlouho budeme tedy čekat na „dojezd“ vysokých cen z let 2022 a 2023 na našich účtech za elektřinu a jak dlouho obvykle trvá, než se změny cen energií na burze promítnou do ceníků pro domácnosti?
Premiér Fiala na konci minulého roku sliboval: „Protože cena silové elektřiny klesá, budou lidé platit převážně stejně jako letos nebo v průměru maximálně o jednotky procent více.“ To se nenaplnilo, protože cena elektřiny pro domácnosti letos v lednu meziměsíčně vzrostla o 12,1 %, meziročně pak dokonce o 13,3 %. Čím to, že i když byla vůči loňsku vysoká srovnávací základna, v průměru stoupla cena elektřiny dvojciferně? Proč se nevyplnilo ujišťování předsedy vlády?
S tím souvisí má odpověď na první otázku: Regulované složky ceny elektřiny vinou stále dražší distribuce kvůli OZE budou v dohledných letech tvořit dominantní část celkové ceny elektřiny. Nepomůže ani to, když cena vlastní komodity klesá. Za pár let ji regulované složky převáží.
Psali jsme:
Za dobrou nabídku je v současnosti u silové elektřiny považován interval 3600 až 4200 Kč za megawatthodinu. Jaký je výhled pro tento rok, bude „dobrá nabídka“ ještě níž?
Problém stojí opačně: Nízká cena elektřiny může zavinit kolaps energetických zdrojů hlavně z uhlí i dokonce z plynu, protože stále klíčově cenu ovlivňuje emisní povolenka. Takže stojíme možná před zásadní energetickou krizí, kdy provozovatelé uhelných elektráren pro ztrátovost své zdroje odstaví, možná už v příštím roce. Pak ovšem nastoupí prudký deficit stabilní elektřiny a s tím pochopitelně podle zákona nabídky a poptávky by explodovala i cena nedostatkové elektřiny. Jedinou skutečnou cestou řešení hrozícího kolapsu české energetiky je odstoupit od systému emisních povolenek. V jiném případě by musela vláda cenu elektřiny z uhlí dotovat (contract for difference), což by při bídném stavu veřejných financí muselo znamenat další růst ceny elektřiny pro podniky i domácnosti.
Co byste radil spotřebitelům, jimž v nejbližší době skončí fixace? Fixovat znovu? A pokud ano, na jak dlouho?
To je věštění z křišťálové koule, s ohledem na výše uvedené bych já osobně silovou část elektřiny fixoval déle, ovšem žádný fix pro každoročně upravované regulované položky neexistuje.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Máme přestat věřit tomu, že bychom ještě někdy měli na účtech za elektřinu podobné částky jako před krizí, nebo to je vyloučené?
To je v principu vyloučené. Do doby zprovoznění čtyř velkých reaktorů ve 40. letech – pokud k tomu vláda najde vůli a odvahu a dokáže čelit zelené lobby a ideologii – nás čeká dvacetileté období nedostatku stabilních zdrojů elektřiny i tepla. Čeho je málo a je žádané, je vždy drahé.
Jsou změny v energetice směrem k zeleným zdrojům, kdy se musí do sítě hodně investovat, hlavní příčinou toho, že cena elektřiny v budoucnu poroste čím dál víc?
Stoprocentně ano. Po vzoru Německa Česko omylně vytváří duální, paralelní energetiku s nesmírně drahou sítí a distribucí, protože OZE nikdy ze své fyzikální podstaty nemohou saturovat v každé sekundě potřeby energetického trhu. Když nebudeme mít stabilní „zálohu“ z uhlí, musí být z plynu. Když ne z plynu, tak z baterií či zeleného vodíku, jež vytvářejí mnohonásobky současných cenových nákladů na energii.
Budování paralelní energetiky s neuvěřitelně drahou sítí a její správou hrozí vymístit z Česka průmysl, jak se už teď masivně děje v Německu. Bez stabilní a cenově dostupné energie nebude moci průmysl fungovat a s ním by padla i prosperita Česka.
PhDr. Milan Smutný, mluvčí spolku Realistická energetika a ekologie
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
mravní bahno
