V souvislosti se jmenováním do úřadu ministra obrany se zatím „točí“ jediné jméno – Karolína Peake. Zlé jazyky tvrdí, že bychom se měli začít obávat o bezpečnost naší země. Co o tom, jako stínový ministr obrany, soudíte?
Zasvěcení se o bezpečnost České republiky bojí už dávno.
Máte tedy za to, že se situace už nijak výrazně nemůže zkomplikovat?
Situace se samozřejmě může zkomplikovat vždycky, to určitě ano, zvlášť v České republice a v resortu obrany. Kdyby se to však stalo, ne že bych si to přál, tak věřím, že to nebude trvat dlouho. Než se nová paní ministryně rozkouká, tak si myslím, že o obraně bude rozhodovat už nová politická garnitura. Mohu tedy litovat jejích bezprostředních podřízených, ale to je tak všechno, co pro ně v tuto chvíli mohu udělat.
V jakém stavu je vůbec, podle Vás, česká armáda a obranyschopnost naší země?
To je dlouhodobá záležitost. V podstatě od chvíle, kdy jsme začali koketovat s myšlenkou profesionalizace, a ve chvíli, kdy jsme začali mluvit v rámci perspektivy armády o změně zdrojového rádce, a na základě toho jsme každou chvíli přijímali novou koncepci, novou doktrínu a novou strategii, no a během nějakých deseti let se nám podařilo armádu zdecimovat. Myslím, že už je na té pomyslné hranici, či možná už za ní, kdy už není schopna zajistit bezpečnost země. A to je docela tristní.
Začíná se proslýchat možnost, že by se v upravené podobě vrátila forma prezenční služby. Jak se na to díváte?
Myslím, že v tuto chvíli by to asi byl krok zpátky. Opravdu si neumím představit, jak by to mělo vypadat. Pokud by se braly v úvahu. Pakliže by se braly v úvahu aktivované zálohy, tak zhruba těch pět tisíc lidí by mohly té zbídačelé profesionální armádě pomoci zajistit některé služby. V žádném případě by ale nemohly splnit požadavek otázky prezenční služby. Podle mne tudy cesta nevede. O mobilizaci toho také zatím moc nevíme, takže těžko říct, proč tato varianta vůbec zazněla.
Mluví o tom někteří politici, už proto, že prý armáda citelně chybí za výjimečných okolností, jako jsou například živelné pohromy. Že tu chybí organizovaná síla, která by dokázala rychle zasáhnout v dostatečném počtu.
Tak to je bezesporu pravda. Blíží se zima, napadne sníh, a když si představím, že profesionální vojáci budou odhazovat sníh, tak mi opravdu běhá mráz po zádech. To je asi to nejdražší, co na to můžeme nasadit. To už by možná bylo levnější vytvořit umělé Slunce a rozpustit to.
Jaké vhodné řešení pro naši armádu byste navrhoval jako stínový ministr obrany?
Tak v první řadě bych rád podotknul, že v rámci rozpočtu, kde jsou na obranu vyčleněny 42 nebo 43 miliardy, bych viděl jako nezbytné soustředit se v první etapě pouze na ty činnosti, které bezprostředně souvisejí s obranyschopností. Eliminovat vše, co vede k utrácené. Nemám na mysli jen zahraniční mise. Nicméně, v rozpočtu tvoří zahraniční mise na první pohled jen 1,5 miliardy korun, ale ve skutečnosti je to částka mnohonásobně vyšší. Jde o to, že tam není zahrnut výcvik, nákup techniky, údržba, a podobně. Celková částka za zahraniční mise je tak skutečně mnohonásobně vyšší, než uvádí rozpočet. To je jen zlomek částky za mise. Viděl bych proto skutečně omezit výdaje pouze na zajištění obranyschopnosti a postupně, podstatně koncepčněji, protože je to věc na dlouhá léta, začít posilovat obranyschopnost země, a to včetně eventuálního posilování záloh. Ale vracet se nyní zpět k nějaké formě prezenční služby mi nepřipadá příliš schůdné.
Psali jsme:
Demontovat armádu se ale podařilo během několika málo let…
Problém je v tom, že jakmile totiž armáda ztratí nějakou schopnost, což jde rychle, vrátit jí tuto schopnost bývá velmi drahé a většinou to také dlouho trvá. Proto také vidím jako velmi nedobré vzdát se protiletadlového raketového vojska, které zajišťuje vzdušnou obranu země, což se se chystá. To se prostě rozhodne, udělá se tlustá čára, ale vrátit se k tomu, to už skoro nejde. To je šíleně drahá záležitost. A to mluvíme o jedné složce protivzdušné obrany, o té raketové. Piloti a letectvo tvoří její druhou část. Ne vždy je ale možné nasadit třeba Gripeny pro ochranu vzdušného prostoru. Jsou případy, kdy je podstatně účinnější a efektivnější nasadit protivzdušné raketové vojsko. Toho se prakticky v tuto chvíli vzdáváme. A to už v podstatě nepůjde vrátit. Je to asi jako ta prezenční služba. Jakmile ji jednou zrušíme, pak návrat k ní je nesmírně bolestivý a dlouhodobý proces. To jsou takové „maličkosti“, které nám budou komplikovat život do budoucna. Proto nezávidím budoucímu ministru obrany. I kdyby měl sebelepší vůli, bude s tím mít obrovské problémy.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
