„Medializovanou cestu pana vicepremiéra vlády Pavla Bělobrádka na červnový, 68. sjezd landsmanšaftu do Augsburgu, osobně považuji pouze za další z celé palety obdobně nesmyslných a zcela zbytečných, antivlasteneckých provokací a za akt naprosté ignorace historických souvislostí a pravd z tradiční lidovecké dílny,” uvádí pro ParlamentníListy.cz poslanec Valenta a pokračuje. „V době, kdy si s bolestí v srdci opět připomínáme výročí nikdy nezapomenutelné, bezprecedentní heydrichiády, dobu, kdy přišly o život statisíce našich spoluobčanů, jede pan Bělobrádek trapně exhibovat na místa, odkud se nacistické zlo začalo šířit jako rakovina do celého světa. Nejspíše se domnívá, že mu to přinese nějaký politický benefit, ale ve svých úvahách se velice mýlí. Možná jen krátkodobě a také pouze uvnitř jeho partaje.”

Kozlové v petrželi

Podle Valenty je nesporné, že úroveň vztahů mezi dlouhodobě revanšisticky laděným landsmanšaftem a ČR, vedených pouze na neoficiální úrovni, měla zcela jistě něco do sebe. „Obecně by přece mělo platit, ať si každý jednotlivec či zájmové sdružení osob určí sami, nakolik a jak těsně se chtějí k landsmanšaftu přimknout, ale ať to, prosím, není česká oficiální doktrína. Věřím, že právě tak to cítí velká většina z nás. Vnucovat našim občanům univerzální, nespravedlivou a nesebevědomou pokoru pod pláštíkem usmíření mezi národy, které ostatně proběhlo již dávno, je nejen pokrytecké, ale zcela jistě i vlastizrádné.”

Česko-německé vztahy jsou podle komunistického poslance Valenty již na velice dobré úrovni. „Mám v Německu mnoho příbuzných, dokonce i těch, kteří po válce sami odešli, a nakonec i moje matka žila v Augsburgu skoro dvacet let. A tak není, v tomto ohledu, vůbec nutno, aby političtí “kozlové v petrželi” typu místopředsedy vlády Bělobrádka, či ministra kultury Hermana, českému národu takovýmto nehorázným a morálně zcela odpudivým způsobem „pomáhali”. Domnívám se, že není také vůbec potřeba se již nikomu znovu a donekonečna omlouvat. Jednotlivé excesy, které provázely navýsost spravedlivý odsun, byly bohužel jen následkem německého pokusu o genocidu českého národa a smutnou ilustrací konce největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva, a to nejen u nás,” konstatuje dále Jiří Valenta.