Nejdříve se zeptám, jak důležité jsou podle vás zahraniční mise. Vy jste odsloužil několik misí v Iráku a v Afghánistánu a teď zrovna se o nich vede debata při vládním vyjednávání, kdy se komunistům nelíbí plánované navýšení vojáků z osmi set na dvanáct set a kritizují třeba misi v Afghánistánu. Tvrdí, že se tam za tu dobu nic nezměnilo a bezpečnostní situace je tam pořád špatná, a že tudíž to vojenské řešení nefunguje. Jak to vidíte vy?
Komunisti jsou idioti, kteří si v podstatě přilévají svoji proruskou polívčičku. Co se týče zahraničních misí, jsme členy NATO, takže musíme plnit závazky. Další věcí je, že pokud bojujeme proti terorismu v zahraničí, poutáme tím síly teroristů tam někde v jejich místech a nemají tolik prostoru přesouvat se do Evropy. Když jsem tam byl v roce 2007, tak tohle byla moje jasná myšlenka, proč tam jedu. Když s nimi nebudeme hrát na jejich písečku tam, dřív nebo později přijdou sem. Tak jako se teď už dějí teroristické útoky v Evropě, tak když nebudeme poutat jejich síly v Mali, v Afghánistánu a v dalších lokalitách, tak se nám sem natáhnou, protože jejich hlavním mottem je nenávist vůči nám.
Také jsem se dočetl, že jste cvičil v roce 2015 Kurdy, kteří pak úspěšně bojovali či stále bojují s teroristy. To se jedná patrně o syrské Kurdy?
Ano. V roce 2015 jsem odjel do Sýrie na žádost nejvyšší velitelky kurdských ženských milicí YPJ paní Nessrin Abdalla a prováděl jsem výcvik jejich speciální protitteroristické jednotky HAT.
Výcvik byl úspěšný, soudě podle zprávy, že nedávno v syrském městě Tabqua chytili čtyři teroristy?
Jsou úspěšní, bojují, ti kluci žijou. Vzhledem k tomu, že teď pochytali nějaké teroristy, je o nich slyšet. Je znát, že tato jednotka funguje a je úspěšná, což mě těší.
Psali jsme:
Méně potěšitelná je situace Kurdů. Jeden čas byli jedinou sílou, která účinně bojovala proti Islámskému státu za potlesku Západu, a když nedávno napadla turecká armáda kurdskou oblast na severu Sýrie, tak bylo ticho po pěšině. Co si o tom myslíte?
Kurdy jsme využili v okamžiku, když jsme je potřebovali. Jak jste řekl, oni nesli největší sílu pozemních bojů a byli jediní, kteří dokázali porážet Islámský stát na zemi, ať už na území Iráku či Sýrie. Využívali jsme je, nikdy jsme jim nedali nějakou podporu. Náboje jsme posílali do Jordánska, poslali jsme něco iráckým Kurdům, kteří jsou ale mnohem lépe vybavení než ti syrští. Syrským Kurdům jsme neposlali nikdy nic...
A v okamžiku, kdy byl poražen Islámský stát, jsme nechali Turky, aby si tam dělali svoji politiku. Což je v podstatě genocida kurdského národa. Začalo to anexí v Sýrii. Nejdříve to bylo město u hranic, jehož jméno si nepamatuji, pak šli na Afrín. Erdogan se netají tím, že chce potlačit Kurdy na celé Rožavě. Rozhodně neřekl poslední slovo. My místo toho, abychom Kurdy podpořili, mlčíme, děláme mrtvé brouky a necháme Turky vyvražďovat kurdské civilisty na území Sýrie. Člen NATO napadl v uvozovkách Spojené státy, překročil hranice, provádí kurdskou genocidu, a my držíme hubu.
Včetně nás, tedy České republiky. Prý měli Kurdové u nás otevřenou kancelář v Praze, a po nátlaku Turecka ji museli zavřít?
Ano. Oni tady v roce 2015 otevřeli kancelář, protože jeden kurdský představitel tvrdil, že Česká republika má zájem o spolupráci. Takže Kurdové přijeli do České republiky v první řadě s tím, že jim někdo pomůže. Česká republika jim nepomohla a bylo jim naznačeno, aby odsud odešli, protože to zhoršuje česko–turecké vztahy, a nikdo jim nepomůže. Tak se po pár měsících sebrali a z České republiky odešli.
Tento týden svět sledoval nepokoje na hranici Pásma Gazy s Izraelem po otevření americké ambasády v Jeruzalémě, kterému padlo za oběť několik desítek Palestinců. Objevují se odsudky vůči izraelské armádě, že pálila do civilistů ostrými, jiní ale upozorňují i na chování Palestinců, konkrétně Hamásu, který k hranici posílal ženy i děti. Sám máte na facebooku video, jak palestinský otec posílá malého synka vstříc ozbrojeným izraelským vojákům a křičí na ně „zabijte ho“... U toho máte připsáno, ať si každý udělá názor sám. Nevím tedy, jestli toto video je z tohoto pondělka?
Není to z tohoto pondělka. Na vaši otázku bych dokázal odpovědět, ale ne takhle do telefonu. Je to hlubší.
Rozumím. Není to černobílé ani jednoduché...
Přesně tak. Je tam provázanost se Saúdy a s jinými arabskými zeměmi. Co je cílem, kdo to organizoval, na to se takto jednoduše odpovědět nedá.
Psali jsme:
Američané vypověděli jadernou dohodu s Íránem. Hrozí nějaký horký konflikt Američanů, případně Izraelců, s Íránem?
To bych si vůbec neodvážil predikovat. Vzájemná nevraživost Íránu a Izraele je dlouhodobá a nějakým způsobem se pořád oťukávají, viz teď ty útoky v Sýrii. Jestli hrozí nějaký konflikt, nedokážu říci.
Nedávno jsme si připomněli konec druhé světové války. Zatímco za minulého režimu se bagatelizovalo či dokonce mlčelo o podílu Američanů na osvobození západních Čech – což se nyní napravuje každoročními slavnostmi v Plzni –, dnes tak trochu jako by se upozaďoval kvůli napjatým vztahům Západu s Ruskem podíl sovětské armády na osvobození naší země. Není to chyba? Nechováme se v tomto podobně jako minulý režim?
Myslím si to. Začalo to už v devadesátých letech, kdy přebarvovali tank na růžovo. Tank ale nebyl pomníkem ruským okupantům, nebyl pomníkem komunistickým funkcionářům, ale byl to pomník věnovaný klukům, kteří tady padli. Bylo to ovlivněné tím, že po pádu komunismu byla taková euforie, že jsme se zbavili té hlavy v Moskvě. Ale i tak mi to příšlo nefér a nesouhlasil jsem s tím. Dneska je skutečně vyzdvihována účast Američanů, kterou nikdo nezpochybňuje, ale účast Sovětů na osvobozování naší vlasti upadá do pozadí.
Natáčel jsem na hřbitově padlých rudoarmějců, kde možná někoho potkáte 8. a 9. května, jinak tam nepotkáte nikoho kromě Rusů, protože jsou potlačováni do pozadí. Myslím, že to není správné. Ti kluci, kteří tady padli, nebojovali za žádnou ideologii, ale chtěli porazit Němce, přežít válku a vrátit se domů. To, že tam byl Stalin a mělo to pak následky dál, za to ti kluci, kteří tady zemřeli, rozhodně nemůžou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
