Velkou debatu vzbudila otázka, zda se na koupaliště smí, nebo nesmí nosit muslimské plavky, takzvané burkiny. Zastánci tvrdí, že je trapné někomu nařizovat podobu plavek a že ještě před 100 lety jsme se koupali také zahalení. Odpůrci argumentují hygienou, ale zejména tvrzením, že jde o další krůček invaze islámu do našich životů, o zavádění jejich představ o normách…

Ta debata o plavkách je zástupná a vlastně zamlžuje podstatu problému. A tahat do ní hygienu nebo pradědův koupací úbor, to už mi přijde úplně mimo. Ve skutečnosti přece jde o něco jiného, o vážné existenciální a koneckonců i existenční otázky, totiž o právo národů bránit své území, svou kulturu, řeč, zvyky a veřejný prostor před vpádem mameluků. Ano, kulturní rámec našich životů definují i takové drobnosti, jako jsou zvyky provázející veřejné koupání, ale opravdu primárně nejde o to, jak moc a co zahalují plavky.

V jakém smyslu?