Vy žijete část roku v Čechách a část v Americe. Co se vám na životě za velkou louží líbí?
Kristian: Že jsou tam dobří lidé. Jsou vstřícní, milí… jinak samozřejmě oceňuji, že je tam teplo, moře je nádherné. Na zahradě nám rostou pomeranče, citrony… takže teď se těším tam, a když jsem tam, tak se zase těším nazpátek. (smích)
Vy jste se po revoluci vrátili zpátky do tehdejšího Československa, zatímco řada vašich kolegů z umělecké branže zůstala za velkou louží a sem jezdila jen na návštěvu. Co vás táhlo zpátky?
Kristian: Rodinné kořeny. Dědeček byl sochař, otec také. Chci zase tu tradici oživit a udělat, podobně jako to bylo před lety v Táboře, tři generace Kodetů. Takže k tomuto účelu teď hledám dům.
Vzpomínám si, že jste mi před lety vyprávěl humornou historku, jak proběhlo setkání s vaším bratrem Jiřím Kodetem, když jste se tehdy po revoluci z Ameriky vrátili…
Kristian: No jo no, to víte, on byl velký herec, a to se promítalo i do soukromí (smích). Já jsem mu z Ameriky nepsal, abychom ho tady neohrozili. A tak jsme mu ani nedali po revoluci vědět, že přijedeme. Prostě jsme rovnou přijeli. Po třinácti letech jsem šel kolem jeho zahrady, on mě zmerčil a řekl tím svým osobitým způsobem – no prosím tě, že jdeš! Já musel udělat revoluci, aby ses mohl vrátit.
Z jakého důvodu vy jste tehdy vlastně za komunistů odešli?
Co jim ale vadilo na tom, že děláte výstavy?
Kristian: Já jsem nedělal Husáka na kříži, vůbec ne takové věci. Ale volně jsem si maloval, a to je škádlilo. No a prodával jsem…
Právě tento rok si připomínáme třicet let od revoluce. Co se podle vás během těch let povedlo, a co naopak ne? Klidně také srovnejme, jak některé věci fungují tady a jak v Americe…
Jana: Já vám to řeknu na příkladu. My tady už několik let bojujeme s naším sousedem. Už před časem nám od něho na zahradu začala padat suť, zatékalo… a další věci s ním musíme řešit… to by se v Americe v žádném případě nemohlo stát. Tam platíte tak vysoké daně, že když budete mít souseda, který bude mít binec na zahradě, tak ho město donutí, aby s tím něco udělal. Protože ten soused vám vlastně snižuje hodnotu vašeho domu. A to tady prostě je stále problém. V Americe, když neposekám trávu, tak přijde město, poseká to a pošle mi účet. Tam ani nejsou ploty, takže nemohou mít lidé kolem baráku binec, jako se to někdy stává tady, s takovým tím – tohle se možná ještě někdy bude hodit.
Jinak se samozřejmě v České republice zlepšila celá řada věcí, to je jasné.
Kristian: Ano, mně se například líbí, jak se po revoluci opravily domy. Města i vesnice jsou mnohem hezčí. To si myslím, že se opravdu povedlo. Na druhou stranu ale třeba, když jedu po dálnici do Brna, to je vám tedy zážitek. To jedete, silnice se opravuje, a po dvaceti kilometrech vidíte jednoho člověka opřeného o lopatu. Jedete a cítíte se jako na tankodromu. Mám pocit, že to snad nedají nikdy dohromady. To je smutné. A některé politické věci mi přijdou divné…
Co konkrétně? A mimochodem, jak vnímáte Andreje Babiše?
Kristian: No jo no, tak on je nevinný, to všichni už několik dní víme. (smích) No, je to neuvěřitelné. Politika, no, já bych se k ní raději snad neměl vyjadřovat… je to prostě zvláštní doba. Společnost je rozdělená, někdo má hodně málo, někdo má víc a někdo má nejvíc… a mám pocit, že nejvíc mají politici. A víte, co mi vadí? Že v té politice je dnes strašně málo osobností.
A kdo je pro vás v politice osobnost, kterou uznáváte?
Kristian: Tak to byl třeba pan Tigrid… ta předešlá garnitura mi přišla lepší.
Psali jsme:
Pokud si to dobře vybavuji, vy jste po revoluci patřili mezi velké příznivce Václava Klause. Co říkáte teď na nedávno vzniklé hnutí Trikolóra, které založil jeho syn?
Jana: Já mám syna Václava Klause ráda, on je opravdu velmi schopný člověk. Je to velmi chytrý chlap. Ale my jsme takoví zarytí odéesáci (smích). Když je člověk celý život pravičákem, tak prostě zůstanete pravičákem. Takže tu ODS, ať je to, jak je to, vždycky rádi podpoříme. Ohledně té Trikolóry, to uvidíme, co se z toho vyvrbí, tak vždyť je to teprve pár týdnů, co to hnutí vzniklo.
A jak s odstupem těch třiceti porevolučních let vnímáte osobnost Václava Havla?
Kristian: On měl vizi a byl to slušný člověk. Až na to, že dovolil té komunistické straně, aby se zase rozrostla. Sice teď oslabují, ale dnes máme vládu s jejich „podporou“.
Nedá mi to a zeptám se i na váš názor na prezidenta Miloše Zemana…
Kristian: On má svým způsobem někdy i pravdu. Ale víte, myslím, že už by měl spíš odpočívat na té Vysočině.
Jana: Já bych to řekla takto – lidi si Miloše Zemana zvolili, takže je to prostě potřeba respektovat. Můžete mít výhrady, ale je to prostě tak.
Zajímalo by mne, co říkáte na demonstrace, které pořádá spolek Milion chvilek pro demokracii? A máme se skutečně bát o demokracii, jak někteří lidé tvrdí?
Kristian: Ne, to si myslím, že už je tak rozjeté, že o demokracii bych se snad ani nebál. Ale je pravda, že ta kauza toho Babiše je taková neuvěřitelná. On pořád vítězí. Ale pořád si nepřizná, že jsou také čápi, kteří občas zasednou a zničí mu třeba život…
Vy jste mi asi před dvěma lety říkal, že patříte mezi příznivce Donalda Trumpa. Stále to platí?
Kristian: Já mu stále strašně fandím. Nakonec, řekněte mi, co udělal špatně? On má rád Ameriku, bojuje za ni a tvrdě. A to je přece skvělé.
Trump celkem tvrdě vystupuje proti migrantům. Jak vy vidíte tu uprchlickou krizi?
Kristian: No to je samozřejmě průšvih, protože ono jich je prostě strašně moc. A to, když bude pokračovat, tak to bude velký problém.
Jana: Víte, Amerika je vlastně země emigrantů, jenže oni tam tehdy přišli legálně. Ti, proti kterým Trump vystupuje, tam nyní směřují nelegálně. Takže Trump chce, aby to prostě mělo nějakou „formu“. A ne že se tam prostě nahrnou. To by pak byl velký problém. Demokrati dnes hlásí, že jim dají zadarmo zdravotnictví, školství… jenže to prostě nejde. To samozřejmě lidem, kteří tam už třeba generace žijí legálně, vadí. Také je přece v Americe spousta chudých lidí. Tak to by jim pak také měli pomoci…
Kristian: Ano, a to samé je s těmi migranty, kteří proudí do Evropy. Někdo mi vyprávěl, jak nějaký farmář z Německa to vysvětloval – tak já celý život dřel na poli a teď přijde emigrant a dostane to samé, ačkoliv nic nedělá. Tak to samozřejmě těm lidem vadí.
Kristian Kodet. Foto: David Hora
Někteří lidé srovnávají dnešní migranty s tím, jak lidé například v roce 1968 nebo vůbec před revolucí utíkali z Československa. Že jim na Západě také pomáhali. Je to podle vás srovnatelné? Vy to nakonec můžete posoudit z vlastní zkušenosti…
Jana: My jsme tehdy čekali tři měsíce ve Vídni, aby nás prověřili, aby nás tam vůbec pustili. A dnes vlastně může přijít, kdo chce. Ohání se často dětmi, ale ty děti nejsou kolikrát ani jejich.
Ale když ten Hollywood je tak strašně bohatý, tak ať si každého toho emigranta sponzoruje. Ať si je vezmou domů a starají se o ně. Ostatně dříve to také tak bývalo. Abyste mohli přijet, museli jste mít sponzora, který se o vás ze začátku postaral. Ale oni teď jen křičí, jak všechno můžou mít zadarmo. Domů si je ale nikdo nevezme.
Kristian: Když se koukáte na ty záznamy ve zpravodajství, tak jsou to hoši, kteří jsou v plné síle, drží drahé telefony, sedí na lodi. Nevím, je to zvláštní…
Mimochodem, mluví se o tom, že společnost v České republice je nebývale názorově a politicky rozdělená. Jak to vidíte v Americe?
Jana: Je to stejné. Stejně jako tady je i v Americe v této otázce společnost dnes rozdělená. Dříve jste mohl být republikán, demokrat, mohli jste mít před barákem zapíchnutou fangli, že volíte Trumpa. Dnes vám vymlátí okno. Lidi se bojí nosit ty jeho červené čepice. Protože jsou lidé, kteří jsou zlí, nemají ho rádi a třeba vám pak kvůli tomu, že ho podporujete, mohou rozmlátit auto. To dříve prostě nebylo. A to samé si myslím, že je tady.
A tato nálada se v Americe v tomto směru vyhrotila až za vlády Trumpa?
Jana: Ano. Víte co, tam jsou proti němu v podstatě veškerá média. Tam jediná stanice, která o něm nějak pravdivě informuje, je Fox News, a to je kanál, který si musíte zaplatit.
A když si vzpomenu, jak tam měli tehdy někteří hrůzu z toho, když viděli, že Trump vyhrává jeden stát za druhým! Oni byli úplně zoufalí, že ty volby vyhrál.
Proč proti němu vlastně určitá skupina lidí tak brojí?
Jana: On je prostě svůj. Řada lidí ho ale miluje. My jsme byli na jeho mítinku, a to bylo neuvěřitelné. Nic takového jsem nikdy neviděla.
Kristian: To bylo naprosto neuvěřitelné.
Jana: To byla obrovská hala, kde jsme stáli dvě hodiny před otevřením, než nás vůbec pustili dovnitř. První v sále byl Kristian (smích). Proklouzl kolem obrovské fronty ve chvíli, kdy otevřeli dveře. Já ho hledala, protože tam byly tisíce lidí. A on stál hned před pódiem s transparentem Trump (smích).
Kristiane, trošku odbočím, pokud vím, váš obraz se dostal až do Bílého domu. Jak to tehdy bylo?
To už je let… tehdy jsem vystavoval na Manhattanu. Přišli nákupčí z Bílého domu, nafotili mé obrazy a nabídli to panu prezidentovi Reaganovi. On si vybral anděla, který symbolizuje svobodu. Umístili ho na zeď knihovny v sídle prezidentů. Dodnes jsem na to velmi hrdý.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
