Když jsme spolu mluvili loni naposledy, řekl jste mi, že nás Andrej Babiš připravuje o demokracii. Poté, co vláda dostala důvěru, objevily se úvahy, že je to konec první České republiky, jak ji známe. Mění se skutečně vše, co se v republice vytvořilo od roku 1989, jak?
Vše se nemění, samozřejmě jsou některé věci, do kterých podle mého Andrej Babiš se snahou změnit asi nepůjde, protože by to mohlo zvednout část populace, například mladou generaci, nebo naopak tu starší, třeba kvůli sociálním záležitostem. Nicméně to, co jsem říkal před rokem, platí.
Fotogalerie: - Sněmovna o kůrovci
Co si myslíte o Robertu Šlachtovi?Anketa
Samotné jednání o důvěře bylo bouřlivé, před Sněmovnou se demonstrovalo, Andreje Babiše rozčililo, že po něm lidé házeli předměty. Ve Sněmovně pak došlo ke konfliktu s Miroslavem Kalouskem. Co všechno tohle říká o atmosféře v České republice?
Za tuto atmosféru v první řadě – pokud bych měl použít škálu – může prezident Miloš Zeman a Babiš hned následuje. Oba dva jsou jako politici verbálně velmi agresivní, ať už šlo o Zemana v minulých volbách, kdy část společnosti urážel a dnes se to pro něj stalo standardem, viz pražská kavárna. Pokud se týká Babiše, tak si vzpomínám, protože jsem byl v jeho hledáčku, jakým způsobem začínal v politice. Stačí si v archivu České televize najít naše střetnutí ve věci zelené nafty pro zemědělce. Všechno byl matrix, všechno všichni rozkradli, já jsem ten nový... A začínal velmi agresivně. Ale je až druhý za Zemanem. Popravdě řečeno už v devadesátých letech se Zeman prosadil tím, že – byť na tehdejší dobu v jiné póze než dnes – byl tím, kdo přinesl do politiky agresivitu. Je jedním ze startovních modelů. Zeman a Babiš rozdělili společnost a samozřejmě to pro ně zatím nese nějakou výhodu, ale to se může lehce obrátit v nevýhodu.
Právě na roli prezidenta Zemana jsem se chtěla zeptat v další otázce. Jak hodnotíte jeho aktivitu v rámci sestavování vlády? Měl by se spíše držet zpátky tak, jak ho někteří kritizují? A co říci potom k Babišovi, který v podstatě svým chováním poskytl Zemanovi prostor a umožnil mu do vyjednávání takto zasahovat?
Souhlasím s tím, že Babiš není politik. Politika je do jisté míry řemeslo, vedle idejí, které by měly tvořit jakousi obálku a nadstavbu, jsou v ní některé postupy, které se dají označit za řemeslo, a to zjevně nezvládá. Žádný premiér vlastně nebyl tak slabý ve vztahu k prezidentovi, aby neprosadil nominanta, kterého pošle na Hrad. I přes možné hendikepy, které měla celá řada kandidátů na ministry, kdyby se objevilo něco vážného, měl by nominanta stáhnout. Ale to by měl předjednávat dopředu, a ne tak činit na veřejnosti, prakticky on-line za přítomností médií. Pokud se týká Zemana, tak pro jeho chování nejen při sestavování nemám slov. Dopustil bych se asi urážky. Člověk, který tohle představuje, nemá v pozici prezidenta co dělat. A na tom si trvám.
Ing. František Laudát
Nezbývá tedy než se zeptat: Co udělat, aby se situace uklidnila?
V současném politickém spektru nevidím nikoho, kdo by byl schopen tuto situaci uklidnit, respektive takto: leckdo by ji možná uklidnil, ale pokud se nezmění názor poměrně veliké části – téměř poloviční části aktivních voličů, tak se s tím nic nestane. Absurdní na tom je, že ti lidé myslí, že jak Zeman, tak Babiš solí takzvané pravdoláskaře, solí Evropskou unii a tak dále. Popravdě řečeno jim vlastně fandí ta nejohroženější část české společnosti, která – pokud ji zavedou a že vedou Českou republiku do pekel – bude první, kdo na to doplatí.
Vezměte si například – nemohu říci, že bych se tím bavil, je mi z toho smutno, ale vezměte si, že obrovská podpora Zemanova i Babišova hnutí pochází například z Ostravska, z Moravskoslezského kraje, Ústeckého kraje. Pokud začnou nějaké problémy, například kontroly na hranicích a podobně. A kdo nejvíce jezdí do Německa? Lidé z Karlovarska, Ústeckého kraje. Do Polska jezdí lidé z Moravskoslezského kraje a využívají toho ekonomicky. Oni si volebními preferencemi ve skutečnosti, ač si to nejsou schopni připustit, nebo jim to nedochází, pro budoucnost řežou větev sami pod sebou.
I na voliče se chci zeptat, protože sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. „Vyhmátl“ to Andrej Babiš? Reagují lidé na hesla: „makáme na tom, zařídíme to“?
Spíše se domnívám, že česká společnost byla unavena těmi stávajícími politiky. Oni nepřinášejí žádnou další vizi. Vizí byla po devadesátém roce Klausova ekonomická transformace, vizí byl do jisté míry vstup do Evropské unie, velký projekt bylo Havlovo „otevřít se světu“ a dát nějaké liberální demokratické svobody. Ale potom už vlastně ODS po odchodu Klause nic nenabízela. Popravdě řečeno z dnešních stran, kdyby vládly České republice, by nejméně škodila asi ODS, všechny ostatní škodí, nebo mohou škodit, pokud by se dostaly k moci. Nebo jsou na okraji. Každý má vlastně politiku a strategie, které nemají co dělat v moderním světě, nejsou perspektivní, a naopak kopírují problémy a postupy, které vedly k problémům v řadě světových států.
Psali jsme:
Souhlasíte tedy s tvrzením, že za takzvané odumírání politických stran si strany mohu především samy?
Samozřejmě. Mohou. Kdo jiný, že? Musíte hledat nějaké vzorce, jak oslovit lidi. Fatální selhání pro českou společnost po roce devadesát bylo provázání ODS k moci. To byla fatální chyba, lidé se zklamali, inteligentní voliči, pracovití a ti, co se o sebe umí postarat, volili ODS. Kdyby je volili dál a chodili v takovém počtu k volbám, stabilita by byla větší. Varoval jsem před tím a dnes je ODS strana poškozená. Fiala i Stanjura mají moji plnou podporu, jsou světlé výjimky. Ale lidé, jak se s nimi bavím, dokonce i v Praze, kde ODS měla tradiční baštu, pořád vzpomínají na minulost a ta se nedá tak lehce zapomenout. V tom je obrovské zklamání. Samozřejmě, že se na tom podílí ty politické strany a mohou si za to samy.
To, co se stalo za Topolánka, ale bylo na to založeno i po takzvaném sarajevském atentátu, kdy do ODS z nějakého důvodu přišla jistá vlna lidí a najednou už kolem roku 2000 byli v řadě míst u moci. To byli lidé, kteří otevřeli kmotrům cestu, stali se součásti struktur a už to jelo. Nebyl jsem součástí vysoké politiky, takže možná by mi někdo oponoval. Samozřejmě mnoho věcí bylo zmaštěno kolem privatizace, dostali se k majetku takzvaně zelináři a veksláci, nicméně vládlo společenské nadšení a společnost byla ochotna to tolerovat, ale už nebyla ochotna tolerovat, co se dělo koncem devadesátých let, respektive začátkem minulé dekády. Samozřejmě Babiš vykryl rozčarování lidí.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Jak se tedy Češi vlastně mají? Dle makroekonomů už předstihujeme některé západní země, na druhou stranu, řada občanů nemá nashromážděny rezervy k přežití ani na jeden měsíc.
Samozřejmě makro čísla o něčem vypovídají, ale česká společnost za socialismu byla vždy o něco bohatší, než byla oficiální čísla. Dokonce jsem se pobavil – potom došlo ke krachu, tak se to nerealizovalo, ale vím, že argentinský premiér, nebo ministr kdysi prohlásil, že vyšle do České republiky nějaké ekonomy, aby zkoumali, proč se mají čeští občané lépe než v Argentině, i když Argentina má větší hrubý domácí produkt na hlavu. Jestli šedá ekonomika, nevím, ale čeští občané si alespoň donedávna vytvářeli obrovské hodnoty vlastní prací doma, viz chaty, rekreace, domy a podobně. Vlastní prací si nezávisle na státu vydřeli majetky větší, než odpovídají standardům. Když to někdo zahrne do přesnější statistky, opravdu ten rozdíl není vůči Německu, nebo Rakousku až tak propastný.
Samozřejmě je tu stále mezera ne čtyřiceti, ale padesáti let, když to začalo zničením první republiky nacistickou okupací a z toho se republika po válce už nevzpamatovala a za socialismu už vůbec ne. Kdyby se tehdy česká společnost dávala dohromady ekonomicky, tak jsme dnes podstatně dál, než bylo Rakousko a Německo. Možná je to silné tvrzení, ale jsem o tom přesvědčen. Co se týká současné úrovně, tak jsme se v historii nikdy neměli a nejen za existence České republiky nebo Československa tak dobře jako dnes, ale to ještě vůbec nic neznamená. Chudoba je vždy relativní, vždy se rovnáváme s někým jiným. Vždy je dobré se rovnat k těm nejlepším, ne k těm špatným. V tom je česká společnost správná, že chce mít životní úroveň srovnatelnou s Beneluxem, Švédskem, Spojenými státy, Švýcarskem. Hodně Švýcarskem, což tady rezonuje.
Jak se stát stará o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Lze schvalovat záměr vlády razantně zvýšit důchody?
V řadě položek jsme na tom podstatně lépe, než je například Norsko. Byl jsem členem sociálního výboru a jsou věci, o nichž se tady nemluví a nechce mluvit. Stále tady někdo vznáší další a další nároky. Co se týká mateřské dovolené, mateřských škol, norské vlády už mají řadu volebních období za cíl dosáhnout toho, co v Česku je dokonce ještě z éry socialismu. Tady je v některých oblastech velmi rozvinutý sociální stát. Co je problém, jsou penze, a zase v poměru k těm nejrozvinutějším zemím se nemůžeme rovnat například s Kanadou. Co mě na českém sociálním modelu, který je jeden z nejrovnostářštějších na světě včetně penzí, štve, že tím sítem propadají některé skupinky lidí, nebo jednotlivci, kteří mají neuvěřitelné problémy, skutečně kardinální životní problémy a stát není schopen to řešit. Samoživitelka, která má pět stovek na jídlo na měsíc, to se nesmí stát. V tom, jak se levicové vlády snaží všechno dát do paragrafu a zákona, ale život je podstatně květnatější. Sociální odbory a podobných, kterých je jako hub po dešti, by měly mít legislativní možnost a realizovat projekty, které by tyto lidi vyhledávaly a byly jim schopny mimo i ten rámec sešněrovaných zákonů poskytnout pomoc. To je vůbec nejslabší místo českého sociálního sytému.
A pak dlouhodobě velké fiasko hrozí s penzemi. To nikdo neřeší, Nečas se o to pokusil, socialisté s Babišem to zrušili a nenabízejí žádnou alternativu. Přitom si určitě vzpomeneme na silné žvásty, jak uděláme komisi, a nedokázali kromě několika úprav, které stejně nebudou mít dlouhého trvání, vůbec nic. Staré ruší. Velmi rádi ruší, ale nenabízejí novou kvalitu, žádné nové řešení, což jsou do budoucna třaskaviny. Ale ti pánové, kteří to spískali, už tady nebudou a noví budou říkat: my za to nemůžeme. Jenže jsou věci, které se řeší v dlouhodobých horizontech. Nevidím sociální situaci dramaticky, spíše situace konkrétních jedinců, kteří propadají sítem, tam by bylo potřeba s tím něco dělat. Co se týká sociálně slabých rodin, podpora státu by měla směřovat na vyřešení problémů, nikoliv na udržování lidí v problémech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
