Jak je to se svobodou médií v Rusku? Podle žebříčku Reportérů bez hranic se Rusko v této oblasti ocitlo na 147. místě ze 168 zemí. Což je dost nelichotivé. Odpovídá to vašim zkušenostem?
Státní a velká média jsou jednoznačně podřízena státu a v tomto ohledu je to velice špatné. Na druhou stranu jsou v Rusku média víceméně nebo naprosto svobodná. Například list Novaja gazeta, což je taková povolená opozice. Ale i některé normální noviny jako Nezavisimaja gazeta, Vědomosti, Kommersant, které se chovají velmi svobodně na poměry, které v zemi panují. Pak jsou tam média jako Rádio Svoboda, ruské vysílání BBC či Deutsche Welle, kde o nějaké nesvobodě a cenzuře nemůže býti řeči. Pravdou je, že to nejsou média ruská, ale působí na ruském mediálním trhu. Jsou velice důležitá. Musíme ale připustit, že rozhodující pro vytváření veřejného mínění v Rusku jsou velké státní televize, které jsou plně v režii státu.
Když už se zmiňujete o televizích, jedna opoziční tam přeci jen je – Televize Dožď...
Ano. To je velice důležitá televize. Je internetová, dělají ji mladí nadšenci doslova na koleně. Je to televize skutečně výtečná. Proto jí stát dělá velké problémy, aby pokud možno vysílat nemohla. Ale zatím se na mediálním trhu drží. Úžasné je, za jaké peníze vytváří své hodnoty. Televize Dožď byla schopná dělat poslední parlamentní volby za desítky tisíc rublů. Což jsou naprosto komické peníze z pohledu jakékoliv televizní produkce.
Jakým tlakům opoziční média čelí?
Dělá se to tak, aby to nevypadalo jako cenzurní zásah. Jedná se o údajné daňové úniky či nedoplatky jiného druhu, údajné porušování mediálního zákona. Tento autoritářský stát si vždy najde způsob jak média potlačit. Elektronická média jsou závislá na šiřitelích signálu, což je pozice neobyčejně zranitelná.
Hrozí, že Putin Novoju gazetu zakáže? Anebo je povolená proto, aby mohl říci – podívejte jaká je u nás svoboda tisku, vycházejí tu i opoziční noviny?
Sám si odpovídáte. Takhle nějak to je. Když Novaja gazeta vyjde na papíře, tak kdo si ji z těch 145 milionů lidí koupí, když má náklad několik desítek tisíc a omezený dosah na oblast Moskvy. Takže si říkají – co bychom se báli média, které nemá na masové veřejné mínění takřka žádný vliv. Mějme v rukou státní televize a na to ostatní se můžeme vykašlat. I když se v Rusku začíná uvažovat v čínských intencích o jistém omezení šíření internetu. Musíme se nechat překvapit, jak to bude vypadat dál. Ale v situaci, ve které se dnešní blokované a izolované Rusko ocitá, by se klidně mohlo stát, že by něco takového přišlo.
Nejznámější novinářkou Novoj gazety byla Anna Politkovská, která byla zavražděná. Vy jste překládal dvě její knížky, takže jste její tragický osud určitě sledoval. Vím o tom, že její vrazi byli odsouzeni, dokonce na doživotí. Ale zjistil se motiv jejich činu, či případně jestli za tím nestál někdo mocnější?
Vražda Anny Politkovské je nesmírně bolestivá. Těch soudních procesů bylo několik. Trvalo dlouho, než se podařilo s jejími vrahy něco udělat. Objednavatelé této vraždy nejsou známi. Anna Politkovská a její osud je pro mě potvrzením toho, že novináři v Rusku to mají nejenom velice těžké, ale že jejich profese je smrtonosná.
Byla v Rusku vůbec někdy média relativně svobodná?
Opravdu svobodná byla tak od roku 1987 v době perestrojky – ta, která si troufla a na tu proklamovanou glasnosť si zvykla – a pak v Jelcinově epoše v devadesátých letech minulého století. Od chvíle, kdy se k moci dostal Vladimir Putin, je tato šance svobodných médií v Rusku velmi výrazně omezována. A tento proces bohužel pokračuje a utahování šroubů je stále citelnější.
Nejdůležitější médium je ale televize. Nejsledovanější je První kanál. Je pravda, že v některých odlehlých místech Ruska lidé prakticky nemají jinou možnost jak získat informace, než z této televize?
Není to problém jenom odlehlých koutů. V Rusku je sice evidováno 55 milionů internetových přípojek – což je nadějeplné – ale babičky a dědečkové sedí u ruských televizních státních kanálů. A co tam slyší, to tamní obyvatelstvo považuje za bernou minci. To je největší problém současné ruské společnosti.
Úplně nejaktuálněji přišla z Ruska zpráva, že byla zablokována facebooková stránka, která vyzývala k demonstraci na podporu Alexeje Navalného. To je asi novinka, nevím o tom, že by se něco podobného v Rusku dříve stalo?
Co se týká kauzy Alexeje Navalného a jeho bratra, to je veliký průšvih. Takže se v tomto případě možná dočkáme toho, že státní politika, která zatím váhala, se rozhodne i k takovýmto krokům.
Jak to s Navalným vidíte?
V případě Navalného je zajímavé, že už jednou před soudem stál. Nakonec dostal podmínku, protože byl kandidát na post moskevského primátora. Samozřejmě ruská justice má v současné situaci možnost sáhnout po něčem takovém znovu. To jest opět to relativizovat, dát mu podmínku. Ale u desetiletého trestu je málo pravděpodobná. Signál kauzy Navalnyj spočívá v tom, že ten režim, který se cítí bezprostředně ohrožen, bude používat stále tvrdší prostředky.
Když se tedy objeví nějaký kritik režimu, který by mohl mít úspěch, hrozí mu vězení, jako tomu bylo třeba v případě Michaila Chodorkovského?
Je to tak. Tohle byla v roce 2003 kauza Michaila Chodorkovského. Ten šel bezpodmínečně do kriminálu, deset let si odseděl. Loni před Vánoci ho Putin jako svého osobního vězně propustil. Ovšem za podmínek, které neznáme. Jenom je můžeme tušit. Chodorkovskij Putinův režim příliš nekritizuje a žije někde ve Švýcarsku. Navalnyj je trochu jiná kauza, protože neútočil na tak vysoké pozice jako Chodorkovskij. Byl to jenom politický a občanský aktivista. Přesto dosáhl značného věhlasu. Když to srovnávám, tak to vypadá, že režimu začínají vadit i lidé, kteří jsou jenom občanskými aktivisty a vlastně žádnou reálnou moc nemají. Poukazuji na to, že Michail Chodorkovskij měl v rukou společnost Jukos, což byla největší a nejmocnější nestátní komerční instituce v Rusku na přelomu století a tisíciletí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
