Cestujete teď do Štrasburku za synem, který ve Francii chodí prvním rokem na gymnázium. U nás se někdy velmi ostře debatuje o multikulturní výchově ve školách. Navíc ještě s ohledem na teroristický útok v Manchesteru... Jak jsou informování gymnazisté ve Francii?

Každý si může vybrat podle svého přesvědčení. Kdo chce, chodí na judaistiku, muslimové na muslimské náboženství, křesťané na křesťanství. Můj syn navštěvuje hodiny, které lze popsat jako obecné vzdělávání a tam se dozví informace o všech kulturách. Je to nesmírně zajímavé. Má kamarády a kamarádky mezi Číňany, muslimy, černochy, bílými, nikdo to neřeší a nikomu to nedělá problém.

Je v našem zájmu o jiných národech a kulturách něco vědět. Ve školách, ať je to ve Francii nebo v Británii, výchova probíhá tak, aby děti, žáci odmala poznali jiné kultury.

Na situaci v českých školách si stěžuje například aktivista Hynek Charous. Je iniciátorem skupiny Rodiče proti indoktrinaci školáků a snaží se upozorňovat na jednostrannou multikulturní výchovu. Dopis, který poslal školám, jste četl. Na dění v Manchesteru velmi ostře reagoval i takto: „Současní vládní představitelé napříč unijními státy, kteří mají promigrační rétoriku a islamizaci Evropy nikterak nebrání, ale také jejich pomahači, mají na rukou krev obětí nejen masakru muslimského fanatika v Manchesteru.“ Jak to vidíte vy?

Pana Charouse neznám, ale jeho iniciativa mi připadá jako naprosté středověké tmářství. Takovým přístupem nevyřešíme žádný problém. Akorát budeme drženi v neznalosti, v nevědomosti a nic tím nezískáme. Ať se nám to líbí nebo ne, na světě je sedm a půl miliardy lidí a ne všichni jsou bílí a křesťané.