„Doba, která byla v 80. letech 20. století, byla asi tou nejlepší dobou ze všech. Bylo to období lásky, míru, klidu, ale i vojenské vyrovnanosti ve vztahu USA–SSSR, svět byl bezpečnější,“ píšete ve svém textu Svůdnost experimentu. Kam řadíte dnešní dobu? Momentálně se ekonomice daří, máme nízkou nezaměstnanost, jsme šestou nejbezpečnější zemí světa. Zdá se, že se nám vede dobře. Je tomu opravdu tak? Má tohle všechno i nějakou odvrácenou tvář?

Pokud se na to celé podíváme, tak zjistíme, že se nacházíme v podivné době. Na jednu stranu máme ekonomiku, která zdánlivě šlape, ale na druhou stranu máme mnoho lidí, kteří jsou zaměstnáni na prekérních pozicích. Jsou to lidé, kteří jsou za svoji práci nespravedlivě odměňováni. To není tolik vidět. Pořád se nám předkládá, že je astronomicky vysoká průměrná mzda, ale kolik lidí na ni dosáhne? Mnoho to není. Kritická je například situace absolventů škol, kdy sotva pobírají mzdu 12 tisíc čistého. Za to si toho moc nepořídí. Navíc k čemu jim jsou demokratické hodnoty, když mají tak málo peněz? Máme sice demokracii, každý si může jezdit, kam se mu zlíbí, koupit si, co se mu zamane. Pokud na to ovšem máte.

Odvrácená strana dnešního systému je tam, kam lidé moc nevidí. Jsou to životy těch lidí, kteří jsou zaměstnávání v šílených pracovních pozicích, které kapitalismus produkuje. Můžeme sem řadit například umývače oken automobilů, doplňovače zboží, pouliční prodejce občerstvení atd. V hantýrce mladých lidí se tyto pracovní pozice nazývají „prací na h*vno“.