Hlavním tématem debaty v posledním týdnu byl „boj proti dezinformacím“, který má vést zvláštní centrum při ministerstvu vnitra. Ministr Chovanec ujišťuje, že centrum nebude sloužit k cenzuře, ale přesto – nehrozí podle vás, že bude centrum zneužíváno k omezování svobody slova?
Ministr Chovanec dává především zprávu mladým lidem, kteří si volí životní cestu. Vzkazuje jim, neučte se nic užitečného, nechoďte na brigády. Angažujte se v neziskovkách. My pro vás vytvoříme úplně zbytečná pracovní místa a zajistíme vám pohodlný život.
A svoboda slova?
Tady musíme pochopit celkový kontext. Ve starších dobách tomu bylo tak, že část voličů chtěla třeba nízké daně, jiná část voličů vysoké daně a různí politici nebo strany hájili zájmy jedné nebo druhé skupiny. Jenže dnes máme situaci, kdy všichni lidé chtějí v zásadě totéž a politická třída chce opak. Politici a aktivisté tedy stojí před problémem, jak vládnout lidem, kteří je nenávidí, a jak dokonce získat jejich hlasy ve volbách. Mají v zásadě tři možnosti. Zaprvé omezit politickou soutěž a vyřadit z voleb skutečnou opozici. Zadruhé dovést si vlastní voliče. Zatřetí zabránit tomu, aby lidé začali přemýšlet. A přesně o to jde i skupině ministra Chovance – změnit zemi na prostor, kde nebude probíhat žádná diskuse a pouze se budou omílat stupidní slogany multikulturní ideologie.
Takže ano. Jednání ministra Chovance zřetelně směřuje k likvidaci svobody slova jako základní ústavní svobody.
Jak ale zabránit tomu, aby lidé byli manipulováni nepravdivými informacemi?
Nejlépe tak, že vláda začne lidem dávat úplné a pravdivé informace a že státní sdělovací prostředky umožní srovnávání různých politických stanovisek. Dnes lidé vědí, že jim politici lžou. Vědí, že to, co říkají státní sdělovací prostředky o imigraci a islámu, je nepravdivé. Vědí, že probíhá cenzura. Slyší, že u nás žádní islámští imigranti nejsou, a pak je potkávají na ulicích. Slyší, že je islámská komunita integrovaná, a pak se dozvídají, že islámští fundamentalisté žalují české školy. Pak si obyvatelé pochopitelně hledají informace, jak to jen jde, a často uvěří nějakému drbu.
Ale jak říkám, existuje pouze jedna možnost, jak to napravit. Začít lidem říkat pravdu.
V poslední době sledujeme čím dál častěji boj některých politiků či aktivistů proti odlišným názorům, balený do boje proti dezinformacím či proti hate speech. Proč začíná být svoboda slova pro tyto lidi tak nepohodlná? Jsou to skoro přesně dva roky, když po vystřílení redakce hodně nekorektního časopisu Charlie Hebdo ti samí lidé ujišťovali, že svobodu slova si nikdy nenecháme vzít, tak co se od té doby změnilo?
Řeči o tom, že si svobodu nenecháme vzít, byly určeny pouze k chlácholení veřejnosti. Kdyby to politici mysleli vážně, následovaly by úder proti radikálním mešitám a masové deportace. Ale politici nepodnikli ani to nejmenší. Většina politické třídy a většina profesionálních aktivistů totiž ve skutečnosti respektuje právo muslimů zabít každého, kdo se dopustí urážky islámu. Stejně jako respektují právo muslimů vychovávat své děti v nenávisti vůči původnímu evropskému obyvatelstvu, útočit na synagogy a chovat se i v dalších ohledech jako dobyvatelé v pustošené zemi.
Psali jsme:
Mimochodem, hlavní tvůrkyní vnitráckého centra proti dezinformacím má být paní Eva Romancovová, manželka známého politického geografa a komentátora, často zvaného do České televize a dalších mainstreamových médií. Není to jediný případ, mluví se o řadě dalších provázaných „rodin“ napojených různými formami na veřejné rozpočty. Co tato provázanost vypovídá o současné společnosti a jejích čelných představitelích?
Nová „superelita“ zahrnuje pět skupin lidí: politiky a vysoké státní úředníky, kapitány bank a korporací, klíčové pracovníky celostátních médií, aktivisty největších neziskovek a lidi z vedení univerzit a vědeckých organizací. Většinou je to i propojené rodinnými vazbami: manželka je manažerkou nadnárodní korporace, manžel šéfredaktorem významného listu, dcera má vlastní neziskovku. Lidé v téhle vrstvě často střídají pracovní místa v korporacích, neziskovkách i státní správě. Všechny ty lidi spojuje pohled na stejný svět, stejné vzorce chování, společný zájem na drancování státních dotací a především nenávist vůči obyčejným pracujícím lidem.
Hodně se mluví o tom, že současný stav, maximálně vyhovující těmto elitám, by se mohl změnit v souvislosti se zvolením Donalda Trumpa prezidentem USA. Do jaké míry je vůbec možné tento provázaný systém změnit?
Proti Trumpovi se spojily zmíněné elity napříč politickým spektrem, vrhly do boje všechno, co měly, a přesto jej nedokázaly porazit. Je dost možné, že to je začátek zásadní globální změny a že se také do značné míry opakují dějiny českých zemí. V Sovětském svazu se již rozcházeli se stalinismem a místní nohsledové ještě stavěli Stalinův pomník na Letné. Dnešní pražská kavárna je ve stejné situaci. Otrocky se hlásí ke stupidnímu ideologickému proudu, který již prohrál.
A jestli Trump uspěje, nebo zda bude převálcován byrokratickými aparáty? To dnes nikdo nedokáže říct. Nicméně obě strany si uvědomují, že se jedná o střetnutí rozhodující pro další osud svobodného světa. Já sázím z řady důvodů spíše na Trumpa a s ním i na obyčejné pracující lidi.
Se světem globálních elit a neziskových organizací souvisí i jiná zpráva z posledního týdne. Rektor Jihočeské univerzity v novinovém rozhovoru promluvil velmi otevřeně o tom, že některé společenskovědní obory typu „gender studies“ zcela cíleně produkují zaměstnance neziskových organizací parazitujících na veřejném prostoru. To je od pana rektora vzhledem k tomu, že je na veřejných zdrojích též závislý, celkem odvážné, nemyslíte? A co po takových slovech může čekat?
Pravděpodobně vůbec nic. Zaprvé proto, že představitelky gender studies jsou uvnitř vědecké komunity nenáviděny. Málokdo se o tom odváží otevřeně mluvit, ale nikdo není rád za kolegyně, které nezvládají základní pravidla vědecké práce a neustále vyvádějí hysterické scény. Takže tichá většina dává panu rektorovi za pravdu. V jeho prospěch hovoří i to, že většinu funkčního období má teprve před sebou, takže jeho pozice je pevná. Navíc budějovická univerzita není totéž co pražská Fakulta humanitní studií. Nejspíš se tedy nestane nic jiného, než se nějací ubozí zneuznaní aktivisté druhé kategorie pokusí udělat rámus a zviditelnit tak vlastní jména. Doporučuji absolutně nereagovat.
Když už jsme u tohoto tématu. Jiný rektor, tentokrát Jiří Smetana z pražské UMPRUM, po listopadovém incidentu během demonstrace Bloku proti islámu před jeho školou (studenti tehdy rušili akci hudbou z amplionů a z oken vyvěsili transparent vyjadřující lásku k islámu – pozn. redakce) prohlásil, že pořádat „v akademické oblasti“ protiislámské akce je provokace, a studenty pochválil, že jejich reakce byla „shodná s akademickým pohledem“. Vyhlašovat autoritativně jakýsi „akademický pohled“ (i když odhlédneme od toho, co je jeho obsahem), to nezní moc demokraticky. Z vaší zkušenosti, má skutečně většina akademiků sklon uvažovat jako pan rektor Smetana?
Nejednalo se o Blok proti islámu, ale Blok proti islamizaci, malou skupinu přívrženců Jany Volfové. Přišli cíleně provokovat před okna umělecké školy a studenti zareagovali podle očekávání. Vsaďte se, že kdyby šlo o demonstraci proti nacismu, vyvěsili by na UMPRUM hákové kříže. Rektor se potřebuje zavděčit svým voličům, podle očekávání se tedy studentů zastal. Že to provedl velmi hloupě, to je druhá věc.
Podle mne je daleko zajímavější tendence některých korporací pohrávat si s protibělošským rasismem, a dokonce hrubě urážet své zákazníky. Facebook a Ikea jsou tím známy už dlouho, v poslední době se přidaly i Česká spořitelna a Lidl. Někteří velmi naivní ekonomové mají za to, že tenhle druh organizací se bude orientovat na zvyšování zisků, a tudíž se přizpůsobí tomu, co chtějí zákazníci. Omyl! Každý, kdo někdy pracoval ve vedení korporace, dobře ví, že o vašem úspěchu nebo neúspěchu rozhoduje schopnost intrikovat a zalíbit se nadřízeným. Na zájmy akcionářů i zákazníků můžete s klidem kašlat. Vzniká pak prostředí, kde je selský rozum spíše na překážku a které je vysoce náchylné k šíření stupidních ideologií.
V nedávné minulosti rozproudil debatu také názor zástupce zaměstnavatelů, že by stát měl ekonomickými nástroji motivovat žáky ke studiu technických oborů. Cestou je podle něj zpoplatnění „nepotřebných“ oborů, zejména společenskovědních. Okamžitě se ozvala kritika, že pan podnikatel vůbec nechápe, jak to funguje, a že nikdo neví, co bude potřeba za dvacet let. Mělo by se takto, cestou „motivace“, zasahovat do vzdělávacího trhu?
Samozřejmě! Jako daňový poplatník se budu rád podílet na studiu inženýrů, protože vím, že v zemi, kde bude hodně kvalifikovaných techniků, se mi bude dobře žít. Stejně ochotně si připlatím za studium lékařů, pokud budu mít záruku, že neodejdou do zahraničí. Možná i na studium tří sociologů a jednoho antropologa. Ale proč bych měl ze svých daní financovat stovky a tisíce úplně zbytečných intelektuálů?
Jestli jsme svobodní občané, můžeme si také vybrat, co budeme financovat. A nikdo se zdravým rozumem nemůže přispívat na výchovu „odborníků“ v oborech jako studia neziskového sektoru, kulturní ekologie nebo ženská studia. Je přece jasné, že ti lidé mohou najít uplatnění pouze v nějakém dalším Chovancově centru pro vymývání mozků.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jakub Vosáhlo
