V pondělí vyvolala bouři nejen na politické scéně informace Deníku N o tom, že státní zástupce Jaroslav Šaroch navrhuje zastavit trestní stíhání premiéra Andreje Babiše, protože změnil právní názor. I v tiskové zprávě Městského státního zastupitelství znělo, že dozorový státní zástupce „změnil svůj původní právní názor na posouzení věci“. Vše ale musí posoudit jeho nadřízení. Jenže pak vystoupil nejvyšší státní zástupce Zeman s tím, že mediální vyjádření jsou nešťastná, že není nic rozhodnuto a veřejnost neměla být informována „o mezipostupech“. Jenže, co znamená změna právního názoru, když v květnu Šaroch varoval, že pokud policie nedoloží důkazy pro některá tvrzení, tak stíhání zastaví? Jak situaci čtete vy?
Z mého pohledu má věc dvě roviny – právní a lidskou. Pokud jde o právní rovinu, pak si povšimněte, že profesionálové nekomentují, protože skutečně není nic rozhodnuto, a právníci to vědí. Pravdu má i nejvyšší státní zástupce, že to vůbec nemělo a nemuselo jít ven. Je tady ovšem jedno velké ALE, za které mohou vyjadřování politiků a až hysterické dění kolem celé věci včetně Milionu chvilek, a nepochybně i osobnost premiéra, který se umí velmi tvrdě bránit a provokativně vyjadřovat, což vše musí nepochybně na státního zástupce Šarocha působit jako na normálního člověka – podle mne má strach rozhodnout sám v tak exponované, hlídané a politicky využívané až zneužívané kauze, jakou Čapí hnízdo nepochybně je.
Tedy, podle mého názoru v tom nechtěl být pan Šaroch sám, a proto to hodil lidově řečeno „vejš“ a řekl tím – mám-li to stíhat, řekněte mi to, páni nadřízení. Musím říct, že ho lidsky docela chápu. Jsou tu nyní tak zvláštní poměry, že se může i bát toho, že když bez ohledu na právní aspekty věci, které, připomínám, doposud neznáme do detailu nikdo, nevyslyší volání ulice, bude lynčován. Tak chce prostě posvěcení shora, ať navrhuje cokoli – tak to vnímám jako člověk. Jako advokátka vím, že se zatím nic tak dramatického nestalo, tedy že ta hysterie Chvilek a podobně je spíše zcela kontraproduktivní.
Nad celou záležitostí se pozastavuje ministryně spravedlnosti Marie Benešová. „Existuje meritorní rozhodnutí, které má vydávat dozorový státní zástupce. Přiznám se, že tomu nerozumím. Svědčí to o tom, jak pracuje soustava státního zastupitelství. Nepochopitelné, neuchopitelné a rozpačité,“ řekla. Co vy na to?
O práci státního zastupitelství si už právní veřejnost dlouho nedělá iluze. Sama se setkávám s prací státních zástupců v případech dotýkajících se samosprávy, a je to v některých kauzách opravdu tragédie. Odborná neznalost, spíše osobní zaujatost než věcný přístup... nevnímání jasných argumentů... Rok vyšetřují banální věc, mají veškeré listiny, a nejsou schopni buď odložit, nebo obvinit, nechávají lidi v nejistotě, a to, věřte, není žádná legrace, ale stres a zase stres. To, že laická veřejnost na demonstracích útočí na to, že se nesmí nic měnit, tedy že na státní zastupitelství nesmí ministryně spravedlnost ani sáhnout, udělalo z čistě odborné věci politikum, a to nemá v demokratické zemi co dělat. Lidové soudy jsou, doufám, už historie.
Všichni mluví o Čapím hnízdě, kde by nejraději sami vynášeli rozsudek, a mimo pozornost je to, že léta trvá případ dr. Ratha, léta se řešil Lukáš Nečesaný, a řada dalších trestních kauz se táhne také roky. Státní zastupitelství prostě nepracuje dobře, a jen to, že by demonstranti rádi viděli odsouzeného premiéra, a obávají se (byť částečně oprávněně a logicky) možného politického vlivu, není důvodem zakazovat si o nekvalitě práce mluvit, a hlavně by to nemělo být důvodem, že se to tak prostě nechá. Uvědomme si, že výroky na demonstracích, že na státní zastupitelství se nesmí sáhnout, vlastně ta dlouholetá řízení, často nevinným lidem ničící životy, hájí.
A pak – když kauza trvá roky, dělá z obviněného spíše mučedníka. Zkrátka, do těchto věcí by měla mluvit široká odborná veřejnost – advokátní komora, unie obhájců, akademici z fakult, ale rozhodně by o případných reformách neměla rozhodovat laická ulice. Já tedy výrok ministryně spravedlnosti „nepochopitelné, neuchopitelné a rozpačité“ vztahuji nejen na Čapí hnízdo, ale obecně na řadu dalších dlouholetých kauz. Samozřejmě práce některých státních zástupců je zase skvělá – takže ty čím dál častější výkyvy a nelogičnosti jsou patrně vadou systému, který se musí změnit – proti změně ale křičí ta náměstí. I když tomu houby rozumí. Ale tyto věci se prostě nesmí zpolitizovat, a lidové soudy snad už tady taky nikdy nebudou.
Mgr. Marie Benešová
I v souvislosti s vyjádřením ministryně spravedlnosti někdejší politik z řad ODS a TOP 09 František Laudát na sociální síti Facebook uvedl, že státní zastupitelství se v Babišově kauze ztrapnilo natolik, že bude možné zatroubit k postupu proti státnímu zastupitelství. „Dvojitý direkt české spravedlnosti, balte si kufry: Babiš je nevinný a cesta k výměně státních zástupců otevřená. Po jen stěží uvěřitelném veletoči dozorového státního zástupce Šarocha je na cestě dvojité vítězství Andreje Babiše, Zemana i dalších. Vedle možného ukončení konkrétní trestní kauzy se rýsuje něco výrazně podstatnějšího: prosazení zákona o státním zastupitelství v režii současné ministryně Benešové.“ Je to správný předpoklad?
Já osobně bych doporučila politikům, kteří nemají právní vzdělání a v právní praxi se nepohybují, aby hlavně mlčeli, protože to zpolitizování systémům čehokoliv odborného velmi škodí. Tyto věci musí navrhovat opravdu lidé znalí věci. Samozřejmě je pak musí dokázat všem vysvětlit, aby to, co bude navrhováno, bylo srozumitelné a většinou lidí přijato jako správné. Já chápu, že jim vadí propojení politiky a trestních řízení v osobě premiéra, protože to aby v okolí pohledal, ale není to první případ u nás – vzpomeňme politiky, premiéra Nečase, hejtmana Ratha a další.
Je to ale nepochybně první případ, kdy je tak propojena politika a podnikání, a první případ, kdy se s tím premiér tak nepáře, a klidně všechny pošle někam. A ještě si na tom udělá PR, protože to prostě umí. Ale to nelze řešit tak, že jeho odsouzení si objedná ulice – to musí opravdu justice, a té to musí předat dobrý a sebevědomý státní zástupce, který se nebojí. Protože odvahu bude vyžadovat jak návrh obžaloby, tak návrh odložení věci bez potrestání. A dokonce se musíme smířit s tím, že se nakonec zjistí, že Babiš je dle našich zákonů nevinný. Třeba proto, že vyvést majetek z velké firmy, založit malou firmu, na malou firmu získat dotace, a pak tu malou zase „spolknout“ do velké, je sice nemorální, ale není to trestný čin. Výroky o vině prostě musí říkat soudy, ne politikové do mikrofonu ve Sněmovně nebo do mikrofonu na Letné. To by za chvíli mohli starosty odsuzovat na návsích a rovnou je přivazovat na pranýř. Potřebujeme zkrátka fungující státní zastupitelství a fungující justici, které nebudou řešit případy roky. To po politicích chtějme.
Psali jsme:
Myslíte si, že někoho chaos, o kterém mluvíme, překvapuje?
Právníky už dávno ne, a upřímně řečeno, zase až takové drama to není – spíše jde o excesy, ty ale potom zase stojí za to. A pak se jede jaksi setrvačně, a to taky škodí nacházení skutečné spravedlnosti – jako by důležitější byly procesní postupy než ti lidé. A my advokáti v tom musíme umět „plavat“, pokoušet se vnášet do systému zdravý rozum a logiku, na jejichž konci by měla být spravedlnost. Někdy to je nadlidský úkol.
Navíc ten systém je zkostnatělý. Vidíte problém, upozorníte nadřízené, oni to zase pošlou dolů, tedy tam, na koho si stěžujete. To je úmorné. Pokud nezačne například státní zastupitelství vnímat zpětnou vazbu, nic se nezlepší. Přitom například já po nich nechci nic víc, než aby si sami udělali pořádek, do ničeho nezasahuji a nechci nikomu brát jeho pravomoci. Pošlu tzv. nahoru, že vidím jako špatné to dole, například že po roce není schopna policie buď věc odložit, nebo někoho obvinit, že se stále hledá, aby se tzv. našlo, a že dozorující státní zástupce je nečinný, když by asi činný být měl... a co se stane? Pošlou to opět tomuto nečinnému a mně dopis, kde je mi mezi řádky doporučováno, že si mám nastudovat příslušnost. Na podobný dopis jsem proto nedávno drze odpověděla, že příslušnost znám dobře, ale že se na ně obracím proto, aby měli nahoře obrázek o tom, jak se pracuje dole. Je to marný, je to marný, je to marný. Ale k čemu je potom právo, není-li schopno dosáhnout spravedlnosti?
Ekonomický publicista Miroslav Motejlek na sociální síti konstatoval, že Deník N zveřejněním informace Babišovi spíš pomohl. „Není vyloučeno, že Deník N sehrál roli užitečného idiota,“ napsal doslova Motejlek. Do jaké míry je pravděpodobné, že stíhání bude skutečně zastaveno?
S tím bych souhlasila. Roli užitečných idiotů v této kauze ale hraje více subjektů. I Milion chvilek. I někteří politikové. I některé televizní pořady. Čím více budou skandovat, tím více se kolem premiéra semkne hradba jeho věrných a udělají z něho opravdu mučedníka. Vždyť to vidíte na preferencích. Ubyly mu? Ne. Naposledy dokonce trochu vyrostly. Premiérovi by uškodilo jediné – kdyby najednou o kauze Čapí hnízdo všichni mlčeli. Nepsali, netočili, kdyby jeho jméno na demonstracích vůbec nepadalo. A kdyby orgány činné v trestním řízení dělaly v tichu to, co mají. Tedy spíše, co už dávno měly mít uzavřené. Nezávisle jak na premiérovi, tak ale nezávisle i na těch ulicích. Že je z toho toto divadlo, prospívá jen Andreji Babišovi, a to, že se ze standardních vyšetřování dělá politika, škodí nám všem.
Ze Státního fondu životního prostředí ke konci srpna odešel náměstek Leo Steiner, který před časem pozastavil kvůli možnému střetu zájmů bývalého vlastníka Agrofertu premiéra Andreje Babiše národní dotace pro podnik holdingu Agrofert – lihovar v Kutné Hoře. Uvedl to server Seznam Zprávy. Zprávu převzala ČTK. Jaký je tohle signál?
To by měl říct on. Proč odešel, kdo ho k tomu přiměl, a zda se bude bránit. Pokud jde o obecný signál, pak jistě není pozitivní.
Jak se díváte na výtky opozice, která začíná mluvit o ohrožení právního státu a důvěry v nestrannost těchto institucí?
Souvisí to s tím, o čem jsem mluvila. Stalo se z toho obrovské divadlo, namísto aby se za pomoci odborníků s tím začalo něco dít ve Sněmovně a v Senátu – nové zákony, nový systém, nové bezpečnostní prvky proti zneužití čehokoliv. Jakákoli zmínka o státním zastupitelství, a už se útočí na ministryni spravedlnosti, aby odstoupila, ale hned se zase křičí, že státní zastupitelství pracuje špatně. Vědí tedy ti lidé tam, co vlastně chtějí? Demonstruje se „Babiš před soud“, což je podle mne též za hranou právního státu, protože jde o ovlivňování justice, a to dokonce i tehdy, kdybychom si to opravdu mysleli. Ocitli jsme se prostě na křižovatce, kdy se budeme muset rozhodnout, zda chceme jasné a srozumitelné zákony, které každý bude vnímat jako správné, tedy právní stát, nebo trvání tohoto stavu, který někomu sakra vyhovuje. Já jsem pro to první.
Jak se vše odrazí na chystaných protestech kolem 17. listopadu?
Jako člověk, který listopad zažil a ve svém regionu se velmi aktivně zapojil do protestního hnutí směrem ke svobodným volbám a k demokracii, se obávám, že výročí listopadu bude chtít někdo tzv. zprivatizovat pro své politické cíle, a že budeme svědky jedněch tzv. zasloužilých, kteří se budou hádat s jinými tzv. zasloužilými, kdo má právo vůbec výročí připomínat. Budou to provázet patetické výroky, moralizování, výčitky těch dnes méně důležitých, protože by rádi byli důležití více, a soudruzi možná připomenou, jak za nich bylo lépe, což nebylo, a tak dále a tak dále.
Myslím si, že za dané situace nelze Listopad opravdu důstojně a politicky dospěle připomenout. Já osobně proto zůstanu doma, a zavzpomínám si sama na ty dny možná prolistováním fotografií ze zcela zaplněného mohelnického náměstí, na kterém tehdy přišel k mikrofonu za Občanské fórum Václav Klaus poté, co předtím v letu snědl dva chlebíčky...
Byla to krásná doba, protože to byla doba naděje, svobody, lidé se na sebe usmívali a byli k sobě ohleduplní. Budoucí politikové vyzývali k sounáležitosti, spolupráci, a dokonce k velkorysosti vůči soudruhům. Dnes převažuje vytváření skupin jedněch proti druhým, protože rozdělení společnosti mnohým vyhovuje – mohou si na tomto rozdělení budovat své ego. Viz například dění kolem sochy Koněva, spor, který je trapný a ubohý a nikomu nic nepřináší. Podobných jsou vyvolávány desítky, a proto nám pak zcela uniká, že třeba nefunguje státní zastupitelství, nenápadně se zvyšují daně, ukrajují se práva samosprávám, centralizuje se státní správa a tak dále. Měli bychom se prostě vrátit ke zdravému rozumu, chcete-li k „normálnosti“, a hlídat si základní pilíře právního státu a jeho faktické fungování. A nenechat se rozdělovat, ale držet spolu.
O čem svědčí poslední vývoj kolem kauzy Čapí hnízdo?
O tom, o čem svědčí i jiné kauzy. O špatném fungování státního zastupitelství. Řízení jsou často pomalá, výstupy státních zástupců často velmi neodborné, došlapují si na „malé“, ale velkých se bojí... Ne vždy, ale často to tak je. Takže, kdo dnes demonstruje za to, aby se do státního zastupitelství vůbec nezasahovalo, dělá dobrou službu pro všechny aktéry podobných kauz, jakou je Čapí hnízdo, protože ten chaos a zmatečnost jim vyhovuje. Opakovaně jsem vyjádřila, že Andreje Babiše nikdo neporazí demonstracemi ani lidovými soudy z ulic – Adreje Babiše musí porazit podobně silná osobnost, jakou je on sám, ve volbách. Tím mu pak logicky sebere i potenciální vliv na cokoli včetně trestních kauz. Rozsudky na objednávku křičícího davu, ať se týkají kohokoliv, prostě v právním státě nemají co dělat, a ti, kdo po nich volají, volají po konci právního státu, aniž si to asi uvědomují. Navíc ten křik nic neřeší.
Vraťme se proto k podstatě – k dobrým zákonům, k dobrým odborníkům s přirozenou autoritou, kteří je připraví, k opravdovým osobnostem v čele státu, a hlavně, a to bych zdůraznila, k pilířům právního státu. Tak, jak to bylo cílem po listopadu 1989. A máme výhodu – můžeme se poučit z chyb, které se tehdy udělaly. A taky jich bylo. Možná to by mělo být cílem vzpomínky na listopad 1989. Nastartovat další polistopadovou etapu se zahájením v roce 2019 – méně hysterie a více práce na pilířích kvalitního právního státu. Chápu, že to druhé je mnohem těžší. Ale stále jsem optimista, že to musí jít.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
