Pane docente, Francii nedávno zasáhly masové protesty, ulice dokonce hořely. Co bylo rozbuškou? Šlo o běžné demonstrace, kterými je Francie proslulá, nebo je to vážnější?
Vážnější to je, protože Macron rozhodl, že se zvýší DPH na pohonné hmoty, a to bylo už trochu moc. Cena dávno přerostla jedno euro za litr a Francouzi s tím jsou hrozně nespokojeni. Nadávají prezidentovi, že je prezidentem bohatých. Macron zase tvrdí, že je prezidentem zaměstnavatelů a vychází vstříc těm, kteří nabízejí pracovní příležitosti a potřebují úlevy na podnikání.
Fotogalerie: - Braňme svobodu slova
Tady se to střetává. On je na straně podnikatelů a lidé, kteří mají čím dál větší problémy, mu nadávají, že je prezidentem bohatých a je potřeba, aby také myslel na chudé nebo chudší. Dokonce jeden z mluvčích toho hnutí žlutých vest ho nazval Marií Antoinettou dnešních dnů. Marie Antoinetta tehdy lidem vzkázala, že když nemají na chleba, ať si kupují koláče. Toto dnes říkají o Macronovi. Navíc mu vytýkají, že proti nim postavil ozbrojené síly, hlavně četnictvo a také hasiče, přičemž pařížští hasiči jsou vojáci z povolání. To jsou skutečně ozbrojené síly. A lidé prezidentu Macronovi říkají, že je teď v mráčku ze slzného plynu obklopen policisty a hasiči, kteří tam nikoho nepustí. Demonstranti chtěli do blízkosti prezidenta jít protestovat, ale nemá dnes nikdo šanci se tam dostat.
Francie teď hodně vře a je zajímavé, že je to spontánní hnutí. Nejprve se všechno šířilo po sítích. Levice zaspala, zaspaly i levicové odbory, které v tom zprvu nejely a pořád hledají, jaký k tomu zaujmout přístup, ale dnes jsou až druzí.
Četl jsem někde analýzu, která právě zmiňovala i tuhle skutečnost, že protesty nebyly vyvolány odbory nebo levicovým hnutím, ale že do ulic vyšla střední třída, která se do značné míry cítí být zrazena i prezidentem, protože se po nich chtělo, aby ve velkém kupovali dieslová auta, a teď jim někdo říká, že mají přejít na ekologická řešení, která jsou drahá…
Ano, tohle tam je hodně silné. Nezapomínejme, že ve Francii je na všech dálnicích velmi drahé mýtné, což je dnes zhruba 60 procent ceny benzínu nebo nafty, a tím se všechno násobí. Spousta Francouzů dojíždí do práce svými auty. Je tam sice systém vlakového spojení, po Paříži je vynikající metro, ale mnoha lidem to nestačí, protože pak musejí dojíždět dál. Zní tam teď požadavek, aby se nejenom zpátky snížilo DPH na pohonné hmoty, ale také aby se zaměstnavatelé podíleli na nákladech svých zaměstnanců na dojíždění do práce, lidé volají po benefitech.
Francouzský ministr vnitra obvinil z vyvolání nepokojů při protestech „ultrapravicové buřiče“. Zaznamenal jsem též snahu to celé spojit s Marine Le Penovou. Bylo to tak?
Ministr vnitra není dlouho ve funkci, jeho předchůdce byl podstatně zkušenější. Marine Le Penová se tomuto bránila. Vyjádřila se na podporu demonstrantů, to ano. Jako jedna z prvních političek začala cítit příležitost, že by se k tomu mohla připojit, ale hned se distancovala od násilností, které protesty provázely, od rozbíjení luxusních prodejen, od rabování, zapalování a podobných událostí. Celé to ale po 50 letech začíná připomínat slavný rok 1968, který tam byl. Jaro 1968 tam také propuklo velice spontánně. Ani komunisté v tom zprvu nejeli, a že to tenkrát ještě nebyla okrajová partaj, ale silná strana, která měla tehdy přes 20 procent ve volbách. I komunisté k tomu tehdy chvíli hledali vztah, a než ho našli, bylo po všem. Dnes už je francouzská komunistická strana zcela okrajovou, ale překvapivé bylo, že ani odbory v tom nejdřív nebyly zapojeny a byly zaskočeny.
Lze říci, že to, co nyní ve Francii proběhlo, byl začátek nějakého delšího procesu, nebo to odeznělo a bude nějakou dobu klid, dokud v lidech zase „nebouchnou saze“?
Zatím se zdá, že vrchol, kdy v jednu chvíli jich bylo 200 tisíc, mají za sebou. Teď už to šlo pod 200 tisíc. Ale je to otázka. Barikády tam byly poprvé po 50 letech. Překvapilo mě, že to nebylo v té staré, historické Paříži, kde jsou ještě úzké uličky a dají se tam dobře stavět barikády, ale oni to začali dělat na Champs-Élysées a podobných bulvárech, které jsou 40–60 metrů široké, tam se barikády stavějí hůř. Zapalování aut, rabování a poškozování luxusního zboží, to k tomu patří.
Původně byla snaha demonstranty odkázat na Martova pole pod Eiffelovu věž, kde by je naše ambasáda měla hned pod svými okny, ale tam oni nechtěli. Naopak chtějí protestovat tam, kde je centrum luxusu, pýchy a rozežranosti.
Fotogalerie: - Pouliční boje v Paříži
Co tohle celé vypovídá o pozici prezidenta Macrona? Jak to s ním vypadá do budoucna a jak je na tom, i co se týče popularity v porovnání se svými předchůdci?
Macron měl po prvním roce ještě větší propad popularity než Sarkozy, ještě ho překonal. Předcházející prezidenti tak velký propad neměli. Francois Hollande, který byl před ním, si propad popularity způsoboval svým nevhodným chováním v osobním životě. Toto je daleko vážnější, nejde o osobní život, ale jde o něco horšího. Je to o systému a způsobu výkonu funkce prezidenta.
Nebyl jsem také velkým stoupencem Macrona a pořád k němu hledám vztah, ale musím mu uznat, že je to mimořádně inteligentní člověk, skvělý řečník a předtím nikdy neměl žádnou funkci, nebyl ani starostou, ale umí státnicky promluvit. To se mu musí nechat. Jenže toho se Francouzi moc nenajedí. Když pak lidé vidí, jak jim před očima narůstají životní náklady, už toho začínají mít dost a jeho skvělý projev přestává působit.
Prezident Macron to podle vás nevnímá, nebo mu to je jedno? Pokud jsou problémy tak vážné, nemůže si tím on i celá vládnoucí třída podřezávat větev?
Do hlav jim nevidím. Emmanuel Macron si jasně vybral už jako kandidát. Vybral si, že bude na straně podnikatelů. Zdůvodňuje to tak, že je na straně těch, kteří vytvářejí nové pracovní příležitosti, a vypadá to, že z toho neuhne. Jeho premiér mu je hluboce oddán, nezaoponuje mu a ostatní ministři také ne. O Francii se říká, že je to poloprezidentský režim, ale teď už to je spíš třičtvrtěprezidentský režim.
Pokud jde o Macronovu budoucnost, do jaké míry můžeme dnes odhadovat, zda má šance na druhé zvolení? Nebo je na takové soudy brzy?
Možná tak brzo není. Tempo, jakým se Macron diskredituje, a tempo, jakým ztrácí podporu, je hrozně vysoké a rychlé. Na jeho obranu bych řekl, že Francie si léta žije nad své poměry, žije na dluh. Jednou radikální řez musel přijít a zrovna to teď padá na Macrona. Hollande tyto nepopulární věci trochu oddaloval a na Emmanuela Macrona, já mu říkám Emánek, na Emánka to teď padá. Bude to padat čím dál výrazněji a rychleji, takže si myslím, že za tři a půl roku už asi nebude kandidovat.
Fotogalerie: - Francie povstala
Nakolik lze říci, ke komu se přelévá podpora, která mu mizí?
Znovu se do hry vrací Jean-Luc Mélenchon. Znovu vystupuje, znovu říká, že měl pravdu a Macronovi to všechno vytýkal už dávno předtím a všechno se potvrzuje. Mélenchon založil hnutí Neporobená nebo Neskloněná Francie a říká, že tyto protesty jsou konkrétním projevem neporobené Francie, která se hlásí o svá práva a o své slovo. Možná ho to zase vrátí do hry, i když jemu se blíží sedmdesátka, to je problém. Ale mezi mladšími nikoho moc není vidět. Socialisté prohráli strašným způsobem, měli mladé politiky, třeba Manuel Valls, ale úplně shořeli.
Můžeme očekávat, že protesty Francouzů budou pokračovat, nebo se něco dalšího objeví?
Možná to na chvilku opadne, ale může to vybouchnout zase někde jinde. Francie se blíží k deseti procentům nezaměstnanosti. Proti Francii jsme my svým způsobem se dvěma procenty rájem na zemi. Co oni by za to dali. Nezaměstnanost může ve Francii dále narůstat a může to vést k dalším problémům, probíhá delokalizace výroby, kterou mimo jiné někdy pošlou i do České republiky, někdy do Rumunska nebo ještě dál, kde je levnější pracovní síla. Nelze vyloučit, že pak někomu chytnou saze, až se třeba dozví, že se zavírá velký průmyslový podnik a stěhuje se někam na východ.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
