Česká ekonomika hlásí v letošním roce samé dobré zprávy. V prvním čtvrtletí rostla meziročně o více než čtyři procenta, příznivý trend pokračoval i ve druhém. Nejsou to až překvapivě optimistické výsledky?

Naplňuje se vize, že by rok 2015 skutečně mohl být rokem definitivního odpoutání se z krize, která u nás začala v roce 2009 a prakticky trvala až do roku 2013. Už loňský rok byl docela zajímavým startem, i když vývoj v jednotlivých kvartálech byl nerovnoměrný. Nicméně čísla, která máme dnes k dispozici – a jde o HDP, které roste čtyřmi procenty, průmysl osmi procenty, stavební výroba rovněž – jsou opravdu vynikající a svědčí o tom, že ekonomika dohání to, co během té pětileté krize ztratila.

V situaci, kdy se ekonomice daří, neměla by vláda mít vyšší ambice než předkládat návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 70 miliard, což kritizují, ať už exministr financí Miroslav Kalousek, nebo politici ODS?

Víte, já jsem tu makroekonomii skoro čtyřicet let na fakultě přednášel a vždy mám hrozné bolení žaludku, když slyším tyhle učebnicové kecy, neumím to nazvat jinak než bláboly. Prostě ekonomika se chová úplně jinak, než se chovají učebnice makroekonomie. Pointa je v tom, že máme velmi deformovanou hospodářskou politiku. A teď to nemyslím hanlivě na kohokoli, ať jsou u vlády socialisti nebo parta kolem ODS nebo TOP 09, to je úplně jedno. Už od počátku devadesátých let, a v tom dávám velkou vinu panu exprezidentovi Václavu Klausovi, kterého si jinak jako ekonomického teoretika velmi vážím a uznávám ho, jsme přestali mít jistou osu v hospodářské politice v symbióze rozhodujících makroekonomických veličin, čili vyvážit ekonomický růst, rozpočtovou přiměřenost, optimální míru nezaměstnanosti a přijatelnou míru inflace, ať aspoň jmenuji ty hlavní. Ještě bych mohl započítat platební bilanci. Jako bylo do roku 1989 osou hospodářské politiky tempo ekonomického růstu a tomu bylo podřizováno prakticky všechno v centrálně plánované ekonomice, tak poté se osou hospodářské politiky stal schodek státního rozpočtu.