Zvládne Fialova vláda covid lépe než Babišova?Anketa
Při volbě předsedy Poslanecké sněmovny došlo k odmítnutí kandidatury kandidáta hnutí ANO Karla Havlíčka se zdůvodněním, že překážkou jeho kandidatury je ministerská funkce. Souhlasíte s takovým výkladem článku 32 Ústavy, podle kterého neslučitelnost vládní a sněmovní funkce znamená nemožnost kandidovat? (Objevily se i jiné výklady, například že by volbou do nové funkce stará funkce automaticky zanikla, nebo že by bylo možné novou funkci nabýt dodatečně po řádném ukončení funkce původní).
Funkce člena vlády a předsedy Poslanecké sněmovny jsou neslučitelné. Karel Havlíček byl oprávněně navržen, aby však mohl být zvolen, musela by k začátku hlasování jeho funkce ve vládě zaniknout přijetím jeho demise prezidentem republiky nebo by jej prezident musel odvolat. Pakliže by byl zvolen, vznikne neústavní stav. Pokud Ústava nestanoví automatický zánik funkce, tak neslučitelné funkce nezanikají, ale jedna z nich má být ukončena.
V roce 1998 byl navržen do funkce člena a předsedy Mandátového a imunitního výboru člen vlády Miloslav Výborný. I členství ve výboru Poslanecké sněmovny je neslučitelné s členstvím ve vládě. Miloslav Výborný proto podal 15. 7. 1998 demisi, kterou tentýž den přijal prezident republiky Václav Havel. Dne 17. 7. 1998 pak byl zvolen členem a následně předsedou Mandátového a imunitního výboru na ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny. Samotná vláda, v které byl členem, podala svou demisi až 17. 7. 1998 a ukončila svou činnost jmenováním vlády nové 22. 7. 1998.
Poslanci se odkázali na stanovisko Legislativního odboru Poslanecké sněmovny. Ten si v minulosti připsal několik podivných „zářezů“, třeba posoudil jako nezákonné, když Rada České televize odvolala svůj poradní orgán dozorčí komisi, třebaže soud později na tomto postupu nic nezákonného neshledal. Jakou máte vy zkušenost se sněmovními legislativci?
Rada České televize postupovala podle práva, když se rozhodla změnit složení svého poradního orgánu – dozorčí komise. Ovšem samotnou práci legislativců Poslanecké sněmovny hodnotím velmi vysoko. Jsou to podstatně lepší legislativci než na mnohých ministerstvech.
Neměla by se na základě letošní zkušenosti vyjasnit formulace článku 32? Ukázala se jeho problematičnost v momentu „předání moci“, kdy vláda odchází do opozice, během ustavující schůze je ještě ve funkci a její členové tak nemohou kandidovat do sněmovních funkcí, pro které by jako špičkoví kandidáti nastávající opozice byli naopak nejvhodnějšími kandidáty...
Příklad Miloslava Výborného z roku 1998 ukazuje, že se nic měnit nemusí. Prostě ministr, který chce funkci v Poslanecké sněmovně, podá demisi a tu rychle příjme prezident. Kdyby skutečně byla většinová shoda na tom, že Karel Havlíček bude předsedou Poslanecké sněmovny, jistě by podal demisi. Ovšem jeho kandidatura neměla většinovou podporu a bylo zřejmé, že zvolen nebude. Proto neodstoupil z vládní funkce.
Někteří právníci upozorňovali, že tento proces funguje oboustranně, a že pokud se poslanec stal ministrem, nepovažovalo se za nezbytné formálně rezignovat na sněmovní funkce, bralo se to tak, že zkrátka zanikají jmenováním do vlády. Byl tedy takový postup ve světle současného výkladu sněmovní legislativy protiústavní?
Poslanec se ministrem stát může, protože obě funkce jsou slučitelné. Pokud by se však chtěl stát ministrem předseda či místopředseda Poslanecké sněmovny, musel by se svého místa ve vedení sněmovny vzdát ještě před svým jmenováním do vlády.
Příkladem je Stanislav Gross, který byl do 4. 4. 2000 místopředsedou Poslanecké sněmovny, kdy se této funkce vzdal, aby mohl být následující den jmenován ministrem vnitra. A to platí i pro jiné funkce. Sám jsem byl až do 18. 4. 2006 poslancem a téhož dne jsem byl jmenován státním zástupcem, což jsou neslučitelné funkce. Dopoledne jsem se vzdal mandátu poslance a odpoledne jsem mohl být jmenován státním zástupcem. Tyto funkce lze vykonávat po sobě, ale ne zároveň vedle sebe.
Psali jsme:
Pokud by v okamžiku volby byla vláda v demisi, hledělo by se na ministra jako na nezpůsobilého ke kandidatuře do sněmovních funkcí? Vždyť z vlády v demisi formálně vůbec nejde podat demisi osobní, situace by tedy neměla řešení…
I při ve vládě ve stavu demise lze podat demisi individuální, protože obě mohou být motivovány různými důvody. Například ministr utrpí vážný úraz a už nechce pokračovat, byť je vláda v demisi. Vláda ve stavu demise totiž může vládnout ještě několik měsíců. Neslučitelnost členství ve vládě a předsedy Poslanecké sněmovny je dána bez ohledu na to, zda je vláda ve stavu demise. Navíc při volbě předsedy Poslanecké sněmovny na ustavující schůzi po volbách ještě vláda ve stavu demise zpravidla nebude, protože ji podává až po ukončení ustavující schůze.
Máte dojem, že přístup nové koalice, která při většině poslanců 108:92 prosazuje ve vedení sněmovny poměr 5:2, je ukázkou změny ve jménu demokracie a slušnosti, o které vládní politici často mluví?
Vítěz jedná podle hesla „vítěz bere vše“ a opozici nechá jen drobky. Je to důsledek volebního vítězství a mocenská realita. Kdo prohrál, dostane jen to, co mu vítěz přenechá. Tak to v demokracii chodí, vládne vítěz voleb. Je však pokrytecké nazývat to poměrným zastoupením. To, že SPD s 20 poslanci nemá místopředsedu Poslanecké sněmovny, zatímco Piráti se 4 poslanci ano, je důsledkem držby moci. O poměrnosti mám jiné představy.
Fotogalerie: - Hlava sněmovny zvolena
Druhá věc, která v prvním týdnu nové Sněmovny vzbudila rozruch, je ustavení poslaneckých klubů. Někteří právníci poukazují na znění § 77 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, podle kterého smí ustavovat kluby na počátku volebního období pouze strany a hnutí, které kandidovaly. V případě ODS, TOP 09, lidovců, STAN a Pirátů tato podmínka podle některých nebyla naplněna, protože samostatně nekandidovaly. Lze tedy říci, že jejich kluby byly ustaveny v rozporu se zákonem?
Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny má dvě minimální hranice počtu poslanců pro vznik klubu. Základní je deset poslanců. Novelou v roce 2006 byla na návrh Strany zelených doplněna speciální možnost na začátku volebního období ustavit i klub s nejméně třemi poslanci, ovšem jen za samostatně kandidující stranu ve volbách. A zde je kámen úrazu. Piráti nekandidovali sami, ale v rámci koalice se STANem. Je jejich věcí, že zvolili koalici a doplatili na to.
Jedním z důsledků kandidování v koalici je, že buď ustaví zvolení poslanci společný koaliční klub, anebo mohou ustavit vlastní kluby, pokud je jich deset. Snížená hranice minimálního počtu 3 poslanců se jich netýká, protože nekandovali jako samostatná strana. Je jasné, že se jich koaliční partneři ze STANu, ODS, TOP a lidovců zastanou a uznají jejich klub, aby nezhoršili vztahy ve vznikající vládní koalici. Ale řeč zákona je jasná. Existence a poskytování státního finančního příspěvku takovému klubu jsou nezákonné. Je to malá domů pro Piráty. Konečně Pirát je jiné označení pro námořního lupiče. Nelze se pak divit, že se k veřejným penězům chovají tak, jak plyne z jejich názvu.
V nové vládě budou hned tři ministři, kteří nebudou mít oficiálně žádné ministerstvo. Přesto premiér od počátku říká, že se budou věnovat určité konkrétní agendě a budou mít pod sebou určité „kvaziministerstvo“, složené z úředníků úřadu vlády. Není to tak trochu obcházení článku 79 Ústavy, ve které stojí, že „ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem“?
Tito ministři bez portfeje nemají úřady. Jsou jen do počtu pro uspokojení koaličních požadavků. V praxi je jejich vliv malý. Někdy se snaží cpát do působností rezortních ministrů, ale ti je mohou vyslechnout a pak se na jejich názory vykašlat. Nic se nestane. Skutečně významní politici do funkcí ministrů bez ministerstva nejdou. Jsou to ministři druhé kategorie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
