Server iDnes.cz se expertně věnuje nové strategii US Army pro blízké roky. Ta nebude nacvičovat jen zásahy proti skupinám teroristů (to prý skvěle ovládá z Iráku), ale bude se znovu cvičit i pro vševojskové operace vysoké intenzity a na daleké vzdálenosti. V článku padla jména Rusko a Čína. Jak tomu rozumět?
Kdyby se uvedený server měl něčím zabývat expertně, museli by se k problematice vyjadřovat experti, nikoli pisálkové, redaktoři, publicisti a další neumětelové placení bůhví kým, kteří postrádají i nejzákladnější odborné znalosti vojáka základní služby a rozhled v oboru, kteří vesměs ani nebyli na vojně a nepřičichli ke střelnému prachu na bojišti. Bohužel, samozvaných expertů, především na mezinárodní bezpečnost, máme plnou republiku. Navíc je jak na běžícím pásu vyrábí kdejaká vysoká škola, a to bez ohledu na kvalitu a použitelnost. Problém je v tom, že většina z nich neumí nic jiného než okecávat americké poučky ze školy a přeložit nějaký americký propagandistický článek, nejlépe ten ideově správný. Ti inteligentnější aspoň upraví slovosled a následně zahlcují „svými“ moudry internet a televizi.
Úžasné objevy popisované v článku na iDnes jsou staré i desítky let. Podle uvedených schémat cvičila už naše armáda v dobách Varšavské smlouvy. Rovněž neustálé omílání slova dron jako úžasné novinky umožňující americké vítězství nic nemění na faktu, že bezpilotní letouny byly ve velkém počtu nasazeny už za války ve Vietnamu, tedy koncem šedesátých let minulého století. Jen o tom všemožní mediální „vojenští experti“ nevědí. Potupné porážce US Army v Iráku a Afghánistánu žádné drony nezabránily. Rovněž vychvalování takzvané inteligentní munice má řadu problémů, počínaje cenou. Proto ji američtí „vítězové“ v Iráku a Afghánistánu používali v minimálním množství a především zastaralé kusy s končící záruční dobou. Praktické výsledky se rovněž mnohdy liší od předem připraveného divadla na zkušebních polygonech.
Tvrzení, že americká armáda skvěle ovládá boj proti teroristům v Iráku je doslova komické, počínaje řečněním o úspěšném boji proti improvizovaným nástražným výbušným systémům. Stačí se podívat na statistiku amerických ztrát. Vývoj na bojištích v Iráku a Afghánistánu od roku 2002, tedy za 14 let boje, nelze označit jinak než jako porážku NATO. V neveřejných vojenských materiálech se toto označení objevuje běžně. Po částečném odsunu se američtí „vítězové“ musí opět do uvedených zemí vrátit. I ten odsun byl pěkně ostudný. Z některých základen, zásobovaných už jen letecky, mohli bojovníci US Army odtáhnout až poté, co zaplatili teroristům tučné výkupné, aby jim uvolnili cestu z obklíčení. Poněkud neradostná realita ve srovnání s mediálním cirkusovým představením při průjezdech amerických plechovek a zakládání tajných skladů zbraní v propagandou oblbnutém Česku.
Americká armáda od roku 1945 nikdy neztratila ze zřetele svůj hlavní úkol, kterým je válka proti Rusku a dobytí tohoto území bohatého na suroviny a zotročení jeho obyvatel. Opakovaně probíhají cvičení známá již od padesátých let. Příprava na klasickou válku nikam nezmizela. Pouze se zintenzivnila příprava na válku s Ruskem a rostou zisky zbrojařů.
Uvedený článek a jemu podobné jsou pouze placené propagandistické bláboly, které mají přesvědčit obyvatele, že skvělá americká armáda bleskově porazí Rusko. Proto se nemusíme bát a máme podporovat americkou válku proti Rusku. Bohužel sliby bleskových vítězných válek se obvykle nedaří realizovat, což dokazuje historie. Ztráty nejsou nikdy pouze na jedné straně!
O jaderné válce jsme spolu už hovořili. Podívejme se ale na jeden podstatný detail: jak v případě konvenční války jaderných mocností dosáhnout toho, aby nebyla překročena linie konvenční války. Čili je vůbec představitelné, aby spolu jaderné mocnosti válčily, aniž by ponechaly jaderné zbraně v šuplíku?
Nenasazení jaderných zbraní zajistit nelze. K rozsáhlejšímu střetu zemí vlastnících jaderné zbraně totiž dosud nedošlo, takže ani neexistují vzory jednání. Nějaké pohraniční střílečky v horách mezi Indií, Pákistánem a Čínou patří navíc minulosti. Cílem války je dosažení vítězství, porážka nepřítele, donucení ho ke kapitulaci a obsazení jeho území, aspoň dočasně. Pokud někdo tvrdí něco jiného, plácá nesmysly z hlouposti, nebo záměrně lže.
Věřit nelze ničemu a nikomu, především ne spojencům. Každý nakonec upřednostní svoje zájmy. Problémy začnou už z hlediska nedostatku potravin a energií v zemích, které jsou v jejich produkci nesoběstačné. Je logické, že v případě války bude uzavřena nebo zničena většina produktovodů a Evropa bude mít v průběhu několika měsíců problém s nedostatkem energie. Po zničení několika elektráren přestane fungovat nejen internet, ale i rozvody vody. Po zničení, nebo výrazném poškození několika mostů a železničních uzlů se zhroutí doprava. A k tomu nebudou třeba ani jaderné hlavice. Stejné je to s přehradami jako zásobárnami vody. Bojovníci za americké zájmy a bohužel nejen oni si vydatně užijí „voňavé“ toalety.
V případě války nemají smlouvy mnohdy ani hodnotu papíru, na němž jsou napsány. Světový mír byl od počátku padesátých let dlouhodobě postaven na paritě jaderných sil a strachu z použití jaderných zbraní, především amerických a sovětských. Zdá se, že na americké straně strach účelově odpadl, protože následky války ponese především Evropa.
Od ukončení studené války se podstatně změnila geostrategická situace. Rusko je výrazně slabší než v dobách Varšavské smlouvy. NATO má z hlediska počtu vojáků a různých druhů výzbroje trojnásobnou až více než dvacetinásobnou převahu. Již to prakticky vylučuje možnost záměrného útoku Ruska na NATO. Aspoň pro ty, kteří používají mozek. Dále dosud nikdo z propagandistů NATO nevysvětlil, co by Rusko útokem na Evropu získalo. Tři miniaturní americké kolonie v Pobaltí závislé na dodávkách zkapalněného plynu z druhého konce světa? Nebo totálně rozkradenou a hospodářsky zhroucenou Ukrajinu?
Kolem hranic Ruska se soustřeďují stále větší počty vojáků NATO, což zkracuje na minimum možnosti rozhodování a reakční časy ruské obrany. Můžeme se dočkat i lidského selhání a vypuknutí války na základě dlouhodobého psychického vypětí a stresu někoho z obsluhy jaderných zbraní. Přitom válku, která vypukne, už nepůjde zastavit!
Podle západních odborníků mají ruské pozemní síly pouze 300 000 vojáků, což z hlediska rozlehlosti ruského území nestačí ani na efektivní obranu, natož na útok. K tomu lze připočíst kolem 45 000 příslušníků aeromobilních vojsk a 10 000 příslušníků námořní pěchoty. Těch 45 000 mobilnějších vojáků s bídou a dočasně pokrývá možnost rychlého zásahu při napadení území Ruska v rozsáhlých slabě bráněných prostorech.
Mnohde jsou v Rusku pravděpodobně dlouhé úseky hranic, především pobřeží, které kontroluje nanejvýš nějaký pohraničník, nebo policista. Přitom k útoku může dojít od severokorejských až po polské hranice na severu a východě a od ukrajinské po čečenskou hranici na západě a jihu. Značná část hranice je námořní, což zvýhodňuje USA s jejich bezkonkurenčním obrovitým útočným námořnictvem. Uvedené ohrožení zvyšuje odtávání ledu na severu, který dříve kryl severní pobřeží Ruska proti invazi z moře.
Ruská armáda má navíc zpoždění ve vyzbrojování vůči NATO zhruba deset let. Je to výsledek politiky Michaila Gorbačova, jehož manželka vedla v Moskvě institut placený známým výrobcem barevných revolucí Sorosem, a politiky Borise Jelcina, za jehož vlády pobíhali všude po ruských ministerstvech američtí poradci. Současné ruské „strašně nebezpečné“ zbrojení zatím dotahuje tamní armádu na početní a technologickou úroveň, kterou měla mít vzhledem k velikosti státu zhruba před deseti lety. Pár kusů nových tanků a letadel na situaci nic nemění.
Lze předpokládat, že v případě útoku NATO na Rusko bude snaha využít momentu překvapení s cílem zničit prvním úderem maximum odpalovacích zařízení raket s jadernými hlavicemi, center velení a spojení, částí systému protiraketové obrany, radarových a raketových systémů protivzdušné obrany letišť. V takovém případě by bylo Rusko již na počátku bojů oslabeno a na dostatečně účinnou odpověď by muselo použít jaderné hlavice. Něco takového by samozřejmě propaganda NATO využila k tvrzení, že agresivní Rusko používá jaderné zbraně a vraždí ubohé civilisty. O životy Evropanů americkému velení NATO samozřejmě nejde a pravděpodobně ani mnohým evropským politikům a mediálním pracovníkům. Můžeme tedy očekávat, že ruský jaderný protiúder s chutí pomohou vyprovokovat. Přitom mnozí z nich a jejich rodiny zaplatí americkou válku proti Rusku zdravím a životy stejně jako jejich spoluobčané. Jen jim to pravděpodobně nedochází.
V případě války NATO vs. Rusko si nedovedu představit boj bez nasazení jaderných hlavic. To by si měli uvědomit všichni propagandisté volající po válce s Ruskem a podporující americké provokace a cvičení kolem ruských hranic. Značná část obyvatel Evropy, především Poláků, Němců, Ukrajinců a Britů zaplatí za americkou válku proti Rusku životem nebo zdravím. A budou mezi nimi i ti, kteří ji pomáhají vyvolat! A tipněte si, kdo doplní chybějící obyvatelstvo v Evropě!
Psali jsme:
Ředitel BIS Jiří Lang odchází. Co mu vzkázat na cestu? Jak hodnotit jeho činnost a co říci k současnému stavu BIS? Mimochodem, stane se podle vás jeho nástupcem Jiří Šlachta, jak naznačují některá média, která nemají ráda Andreje Babiše?
S panem Langem jsem se osobně nikdy nesetkal, s jeho podřízenými několikrát. Udělali na mne velmi špatný dojem svojí arogancí a neprofesionalitou. Na základě svojí osobní zkušenosti bych je přirovnal k jejich kolegům ze CIA. Dokázali podělat i naprosto jednoduché případy, které by předlistopadová vojenská kontrarozvědka zvládla bez problémů. Zažil jsem to osobně. Doufejme, že takoví nejsou všichni. Je to do určité míry rovněž důsledek faktu, že za ministra Rumla byly předány do USA seznamy našich agentů v zahraničí, což vedlo k fyzické likvidaci údajně několika tisíc z nich. Něco takového se nepodařilo utajit a samozřejmě to vedlo k tomu, že naše tajné služby jsou nedůvěryhodné a vesměs nabírají průměrné a horší pracovníky a spolupracovníky, mnohdy na základě různého nátlaku a vydírání. Navíc ve vedení našich tajných služeb a jim podřízených pracovišť sedí značné počty různých pohrobků Václava Havla, tedy ideologicky zapálených profesních diletantů ve službách USA, zato bez vlasteneckého cítění.
V současnosti jsou naše tajné služby podle dosažitelných informací do značné míry jen koloniální filiálkou těch amerických. To samozřejmě představuje smrtelné nebezpečí pro jejich pracovníky a spolupracovníky, protože o životě jejich agentů nerozhodují národní, ale americké zájmy. Když se to bude někomu hodit, objeví se i v televizi. Osobně bych pro ně v současnosti nepracoval v žádném případě, protože jim nelze důvěřovat. Je otázkou, zda je BIS aktuálně českou kontrarozvědkou, nebo jen ideologickým a nátlakovým pracovištěm zaměřeným na prosazování amerických zájmů.
Aktuálně se BIS místo boje proti skutečnému nepříteli ohrožujícímu naši vlast a národ, tedy islámskému terorismu a evropské totalitě, zabývá především fízlováním vlasteneckých občanů a na americkou objednávku vymýšlením teorií potvrzujících ohrožení naší republiky ruskou propagandou, hybridní válkou a samozřejmě fašistickou xenofobií odmítající nádherný multikulturalismus. Už to je vizitkou práce pana Langa. Vzkázal bych mu, ať začne urychleně a utajeně psát paměti. Časem to bude jedinečné čtení, možná i pro státního zástupce. Předpokládám, že si rovněž odnáší dostatek důkazů a znalostí, aby si mohl do budoucna zachránit život.
Plukovník Šlachta je v současnosti natolik politicky zprofanovanou osobou, že v žádné demokratické, nebo i jen civilizované zemi by se nemohl stát šéfem kontrarozvědky. Z tohoto hlediska je zcela lhostejné, co a zda provedl, či neprovedl. Celá záležitost kolem jeho útvaru by především měla být jasně vyšetřena. Už fakt, že se problematika jeho útvaru řeší v médiích, včetně jeho vlastních vystoupení, je z bezpečnostního hlediska naprosto neuvěřitelná. V zemi s normálně fungující státní správou by takový člověk nemohl dostat ani nejnižší bezpečnostní prověrku a nesměl by se objevit v bezpečnostních složkách. Ovšem v americké kolonii firmy ANO je možné všechno a je to doklad stále rychlejšího záměrného rozkladu státu podporovaného z USA. A kupodivu se ještě najdou voliči, kteří něco takového nadšeně podporují.
Česká armáda začala dělat na sociálních sítích i jinde kampaň vyzývající občany ke službě v aktivních zálohách ACR pod heslem a ve stylu služba podle vlastních možností. Doporučujete občanům takový krok a AZ AČR takovou prezentaci?
Český pilíř NATO a obránce bruselské demokracie vedený hercem jako odborným vojenským reprezentantem firmy ANO má problémy. Zájemců o službu je málo, přestože náboráři za podpory ČT i dalších médií lžou jak americká propaganda. Z několika brigád se staly pro nedostatek vojáků pluky a ani ty nejsou zdaleka na plánovaných počtech.
Když jsem v červnu 2013 odcházel z Ministerstva obrany pod nenávistným tlakem politruků a absolventů sovětských politických škol (někteří tam pracují s podporou herce dodnes), byla personální situace v armádě doslova ostudná. V rámci nedávné akce Bahna 2016 jsem měl možnost si pohovořit s vojáky a zjistil jsem, že současná situace je ještě horší. Důvodem je zcela stupidní kariérní systém, pomíjející zásluhovost a potlačující iniciativu, a snaha zbavovat se většiny vojáků s praxí před dosažením nároku na výsluhu. Zvláště nevýhodné je to pro ty, kteří chtějí v armádě pracovat delší dobu. Po tom, co jsem slyšel, se divím, že se do naší armády vůbec někdo hlásí. Jako perspektivní lze označit pouze některá místa pro vybrané politické protekčňáky a sexuální podpory vyšších velitelů, náčelníků a dalších papalášů jako pozůstatek doby vlády soudruha generála Picka, údajného, ale opravdu jen údajného vojenského odborníka.
Už slovní spojení „služba podle vlastních možností“ je projevem zoufalství armádních náborářů. Nedovedu si představit funkční a bojeschopnou armádu, kde bude několik kategorií vojáků podle použitelnosti v boji, ale za stejný plat. Už to představuje výrazný „stimul a lákadlo“ pro vstup do AČR. A to je už do určité míry současná realita. Jen mne udivuje, že se do armády nehrnou všemožní političtí neziskovkáři, kteří bojují na internetu proti Rusku ze všech sil. Ale ti se opravdovému boji na hony vyhýbají stejně jako možnosti ubytovat si doma nějakého migranta. Nakonec budou do armády nabírat inkluzivní chovance ministryně školství. Při slavnostních nástupech a cvičeních jim budou za peníze daňových poplatníků asistenti z neziskovek pod velením absolventů amerických generálských škol pro křováky utírat zadky a vyměňovat pleny.
V současné bezpečnostní situaci se každý rozumný člověk vyhne službě v aktivní záloze, stejně jako v takzvané dobrovolné záloze. Tím se rozhodně nechci dotknout svých známých v aktivní záloze. Jsou to většinou poctiví nadšenci, ale v případě války je čekají těžká rozhodnutí. Jen každého varuji před tím, že bude navlečen do uniformy a zneužit v agresivní válce NATO proti Rusku. První po profesionálech budou aktivní záložáci a osoby, které se nechají zaregistrovat jako dobrovolné zálohy. Budou po ruce na seznamech a rychle použitelní. A zatímco někde padnou za větší zisky amerických nadnárodních korporací, nebude mít doma kdo chránit naše lidi před islámskými teroristy a odstraňovat následky jaderných úderů. Pokud se chce kdokoli připravovat na obranu, rozhodně ne v rámci naší armády a pod vedením reprezentanta firmy ANO, která je hlavní převodovou pákou amerických zájmů.
V Evropě je veselo po Brexitu. Je toho řečeno mnoho, jedna myšlenka obohatila i pole bezpečnostní politiky. Německý ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier zopakoval nápad, že by EU měla vytvořit společnou armádu. Jde o snahu emancipovat se od USA, které jsou dominantní silou v NATO?
Evropské vojenské síly existují už dávno. Jen jsou jaksi neviditelné. Bohužel to není dáno technologií stealth. Stále se budují jakési nadnárodní evropské prapory, brigády a specializovaná pracoviště. Vždy je kolem toho především plno řečí. Realita je však slabší. Vedení EU si totiž dlouhodobě uvědomuje, že reálné přímé vojenské ohrožení Evropy neexistuje. Proto do zbrojení a válčení logicky investovalo minimálně a situace se mění díky brutálnímu americkému tlaku. Prozatím největší ohrožení představují islámští teroristé, kteří se opírají o početnou islámskou komunitu v Evropě. Zde jsou třeba především početné a národně spolehlivé policejní sbory, nikoli armáda řízená z Bruselu.
Budování opravdu funkční evropské armády má několik protivníků. Především jsou to USA, které chtějí stále ovládat silou Evropu pomocí NATO a vytvářením napětí ve vztahu s Ruskem. Evropská nadnárodní vojenská formace by takovou možnost omezovala. Mohlo by dokonce dojít k tomu, že EU by přestala být závislá vojensky na USA, což by byla pro americké zájmy katastrofa a hrdinové by museli táhnout domů. Mezi národními armádami, jejich vojsky vyčleněnými pro NATO, dalšími pro eurosbor a dalšími, která bojují za americké zájmy v zahraničních misích, existuje nepřehledný zmatek.
Současná snaha o vytvoření euroarmády má zajistit především maximalizaci kontroly Bruselu nad členskými státy EU a minimalizaci jejich obranyschopnosti vůči jak islamizaci prosazované eurokomisaři, tak vůči totalitě z EU. Nebyla by to tedy armáda, ale spíše sbor ozbrojenců určených k terorizování vlastních občanů. Mimochodem i proto není dobré se hrnout do naší armády, která může být zneužita proti vlasti a národu. Euroarmáda by tak měla především posílit útlak evropského obyvatelstva, samozřejmě za jeho peníze a ve prospěch USA. Je to jen další důvod k odchodu ze žaláře evropských národů.
Stačí se podívat na zoufalou snahu po ještě centralizovanější Evropě, kterou po Brexitu prosazuje totalitářské vedení v Bruselu. Jourová, Telička, Sobotka, Dienstbier, Svoboda, Herman i soudruh Halík volají po silnější (totalitnější) Evropě. Na emancipaci a vytvoření evropských sil chránících evropské zájmy bez ohledu na americké války měli evropští politici více než půl století, a neudělali nic. A najednou opravdové nadšení pro euroarmádu (jako protiváhu NATO) ze strany těch, kteří dělají z Evropy žalář národů? Něčemu takovému snad může věřit jen volič firmy ANO.
Dovedu si představit takovou evropskou armádu. Vpředu politický náčelník NATO generál-komisař soudruh Petr Pavel s americkou vlajkou a za ním naši vojáci z aktivních záloh a dobrovolných aktivních záloh táhnoucí válčit proti Rusku za zájmy USA a jejich oligarchů privatizujících Evropu.
Istanbulem otřásl teroristický útok a světem diplomacie krátce před tím dvě informace. Zaprvé Turecko se snaží normalizovat vztahy s Izraelem. A zadruhé, o totéž se snaží s Ruskem, což je možná větší bomba. Dohromady vzato, co se to děje?
Turecko zaslouženě doplácí na dlouhodobou politiku svého vedení, které se orientovalo na podporu islámského terorismu a zároveň provádělo genocidu Kurdů a Arménů. To vše s podporou USA. Současné Turecko je ukázkovým příkladem pořekadla, že kdo s čím zachází, tím také schází. Islámští teroristé a jim podobní fanatici, ať už z takzvaného Islámského státu, tak z části takzvané umírněné opozice, bojují za islám, nikoli za Turecko, které je podporuje. Bojují za takový islám, který je moc islámský i pro mnohé Turky podporující spolupráci se Saúdskou Arábií – Mekkou islámského terorismu. V případě potřeby jsou teroristé schopni a ochotni zničit nejen Evropu, ale i muslimské Turecko. To se najednou dostává do podobné pozice jako Evropa, jejíž vedení poslušně páchá v americkém zájmu přípravu genocidy vlastních obyvatel islamizací.
Od islámského terorismu se odvíjí i změna vztahu Turecka k Izraeli. Ten byl zařazen mezi téměř nepřátelské země, zvláště poté, co v EU zvítězili přátelé palestinských teroristů, vesměs latentní antisemité. Ti se snažili a snaží prosazovat všemožné nespravedlivé sankce proti Izraeli za to, že brání svoje občany na svém území proti islámskému terorismu. Zde je třeba připomenout konvoje z Turecka přivážející pomoc a pravděpodobně i bojově použitelný materiál na takzvaná palestinská území. Vývoj je podobný situaci na Krymu, kde je ochrana výrazné většiny tamních Rusů ze strany Ruska proti genocidě ze strany ukrajinských fašistů důvodem k sankcím ze strany EU. Braň svoji zemi a svůj národ a z hlediska křesťansko-socialistických multikulturních komisařů se stáváš zločincem.
Nelze se zbavit dojmu, že vládnoucí zájmové skupiny v USA a EU doslova hází svého nejspolehlivějšího spojence a jediný demokratický stát Blízkého a Středního východu přes palubu. Zároveň se snad pokouší prosadit v Izraeli jakýsi zrůdný multikulturalismus, který by svými následky překonal i holocaust. Nelze se proto divit pomalu se rozšiřující spolupráci Izraele s Ruskem, které s islámským terorismem dlouhodobě a úspěšně bojuje bez ohledu na nenávist USA a evropské sankce.
Kdyby situace nebyla tragická, byla by komická. Opět musíme řešit problém, kdo je kdo. Zdá se, že i nadšenému islamizátoru Evropy Erdoganovi konečně dochází, že jeho milovaná země má především posloužit americkým zájmům ve válce proti Rusku. Nemám o Erdoganovi žádné iluze. Je to nepřítel Evropy a nepřítel křesťanství. Ale na rozdíl od ukrajinských oligarchů a mnohých evropských politiků, zrazujících a prodávajících vlastní země a národy, to není takový zkorumpovaný blb, aby nechal zničit Turecko v americké válce proti Rusku. Je mu jasné, že ztráty na obyvatelstvu by nahradila vlna primitivních útočníků a migrantů především z Afriky. Patrně mu rovněž dochází, že převážná většina Evropanů nechce v Evropě Turky ani islám. Erdogan se v poslední chvíli chytá záchranné brzdy a snaží se o reálnou politiku, výhodnou pro přežití Turecka. Je vidět, že mu především záleží na vlastní zemi, na rozdíl od eurokomisařů a jejich sluhů v Evropě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
