Máme za sebou komunální a senátní volby. Komunálky se většinou hodnotí těžko, každý si najde nějaký svůj úspěch. Přesto, byly referendem o vládě, či nikoliv?
Byly, protože pokud vláda rozděluje společnost tak silně, jako tato, jsou každé volby příležitostí ji oslabit. V tomto smyslu vláda ale referendum ustála, a dokonce z něj vyšla trochu posílena. Jednoznačné je to v Senátu. V obecních volbách ale zároveň zdvojnásobilo své zastoupení také hnutí SPD.
Kdybych měl jmenovat jednoho velkého vítěze uplynulých voleb, byla by to Hana Marvanová, která v Praze získala do magistrátu nejvíce preferenčních hlasů ze všech zvolených zastupitelů, přestože byla původně na nevolitelném místě, a vzápětí byla zvolena i senátorkou na Jižním Městě.
Největším poraženým je Andrej Babiš, který prohrál souboj o jihlavský senátní obvod, do něhož nasadil svou spoluobžalovanou Janu Nagyovou, a hlavně všechnu politickou autoritu a energii. Nepochybně proto, aby na Nagyové ozkoušel své vlastní šance ve volbách prezidentských, protože v obojích je potřeba získat nad 50 % hlasů. Nevyšlo to, a tak teď kandidaturu na Hrad nebude riskovat.
Z okrajových poražených bych ale zmínil ještě exministra zahraničí Tomáše Petříčka. Jeho projekt Solidarita, zahrnující zelené, sociální demokracii a několik menších stran v Praze, získal poloviční podporu oproti samostatné kandidátce ČSSD vedené loni Janou Maláčovou. Na Žižkově, kde to znám zvlášť důvěrně, protože jsem tam vyhrál dvakrát se stejným výsledkem jako letos Marvanová na magistrátu, kandidoval Petříček také a jím vedená kandidátka tu získala necelá tři procenta. Kde zůstali všichni jeho liberální milci? Byl hlupák, když si myslel, že cílem jejich lásky byla liberální sociální demokracie, a ne zničení levice, které jím bylo ve skutečnosti. Snad už to teď chápe i on, ale moc šancí tomu nedávám.
Současný kolaps trhu s elektřinou v Evropě je důsledkem toho, že ve skutečnosti se o žádný trh nejedná, protože jeho zavedení do sektoru s přirozeným monopolem, jako je energetika, prostě není možné. Energetický sektor v Evropské unii je dobrým příkladem škod, které tržní fundamentalismus napáchal v daném odvětví po celém světě. Korporace shrabují zisky, zatímco lidé platí absurdní ceny, popisuje bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis v textu nazvaném Je na čase opustit blud trhu s elektřinou a zrušit ho, který vyšel česky v Deníku Referendum. Co si o tom myslíte vy?
Pro koho byste raději hlasovali ve 2. kole prezidentské volby?Anketa
Varufakis má pravdu v tom, že trh s elektřinou je chiméra, protože jde o přirozený monopol. Tedy alespoň ve světě, kde hlavními zdroji zůstávají investičně vysoce nákladné a centralizované zdroje, a v tomto ohledu je jedno, zda jsou to zdroje jaderné, uhelné nebo vodní. Cesta, jak se se situací vypořádat, byla ale trojí: 1) simulovat trh, což udělala EU; 2) zestátnit zdroje, jak navrhuje Varufakis; 3) anebo je decentralizovat a tím vytvořit reálný trh s obnovitelnou energií, protože jedině obnovitelné zdroje mohou být skutečně decentralizované.
Simulovaný trh selhal včetně systému povolenek – lidé je nenávidí, protože v nich vidí dotace zelenému byznysu a jednu z příčin vysokých cen energií. Jsou ale jen součástí, nikoli příčinou problému. To, že selhal simulovaný trh, vidí dnes každý. Mnohem zásadnější vliv na to mají ale protiruské sankce. Ženou nahoru ceny jakékoli energie.
Myslím, že by bylo fér si přiznat, že sankce nesplnily svůj účel, a nejenže neodradily Rusko od pokračování v započaté válce, ani nijak zásadně nepoškodily ruskou ekonomiku, tím méně ji přivedly ke kolapsu, jak třeba naše vláda pitomoučce doufala, ale že naopak nejvíc poškozují obyvatele evropských zemí včetně Česka. Že mnohé domácnosti a firmy ohrožují existenčně. Pokud něco nefunguje, tak to zruším, ne? Pokud teda nemám na očích silné ideologické brýle. Sankce podle mne mají být zrušeny – ne proto, že je Rusko fajn a Putin super strejda –, ale proto, že sankce nefungujou, jak bylo zamýšleno, a poškozují hlavně nás.
Často slýchávám kecy o tzv. nepopulárních krocích, které odvážný politik přesto musí udělat. Rád bych tedy doporučil vládě, aby tento u svých – bohatých – voličů, kteří si přejí vidět Moskvu shořet a Putina deportovat do gulagu, nepopulární krok navrhla. Evropské předsednictví je k tomu výborná příležitost.
Česká vláda je nyní kritizována kvůli svému přístupu k inflaci a k energetické krizi. Zvláště ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) vydávající protichůdná prohlášení, nejnověji o zastropování cen elektřiny, zda půjde o celou spotřebu či jen část. Z ankety PL.cz vyplynulo, že v jeho výrocích se neorientují ani politici napříč spektrem. Jak jste na tom vy?
Vláda mezitím zastropování schválila. Strop je ale příliš vysoko – pomůže, ale nezachrání. Navíc mě fascinuje jedna věc. Když jsem rok pod Janou Maláčovou loni dělal na ministerstvu práce, jako dnes si pamatuji řev tehdejší opozice, ale často i hnutí ANO, nad každou plošnou pomocí. Ať to byla vyšší rodičovská, zvýšení minimální mzdy, výchovné k důchodům nebo jakákoli pomoc během covidu – řev zněl unisono vždycky tentýž: podpora nemá být plošná, musí být adresná.
Rok se s rokem sešel a bankéř Síkela ve vládě prosadil plošné zastropování cen energií, takže z něj má užitek člověk, který bere 300 tisíc měsíčně, který bere 50 tisíc měsíčně, i ten, který bere minimální mzdu 16.200 korun. Kde jsou piráti s jejich digitalizací? Kde jsou kecy o „chytrých řešeních“? Člověk s příjmem nad 300 tisíc přece žádný strop na energie nepotřebuje, proč mu ho vláda dává jako dárek z daní nás všech? Jiný příklad: pět tisíc důchodcům od Babišovy vlády tehdejší opozice kritizovala jako o život, ale letos dala stejných 5 tisíc před volbami rodinám na každé dítě. V čem byl rozdíl? Jen ve voličské skupině. To uvádím navíc, abych jen neopakoval to, co říkají všichni.
A s čím souhlasím – že vláda vládne pomalu, nechává problémy vyhnívat, aby na lidech ušetřila, a vlastně ani moc pomáhat nechce, chce to jen předstírat.
Chová se středopravicová vláda v době energetické krize asociálně vůči sociálně slabším vrstvám?
Nejenom asociálně, vláda je průběžně ještě moralizuje. Vemte si svetry, topte méně, uskrovněte se. Z úst těch lidí v drahých oblecích a v kostýmcích, jezdících auty s řidiči a s majáčkem, je to hanebná sprosťárna.
Vláda má ale i druhou tvář. Tou promlouvá s něžnou vlídností k bohatým lidem a k podnikatelům. V jejich prospěch vládne překvapivě rychle – zrušila silniční daň, zrušila EET, nezvýšila odvody za zaměstnance do zdravotního pojištění (placené z daní), odmítá obnovení daňové progrese tak, že by lidem s nízkými příjmy daně a odvody snížila, a lidem s vysokými příjmy by je naopak zvedla.
A jen velice neochotně se vláda odhodlává ke zdanění energetického odvětví a bank, aby vůbec měla na rostoucí „válečné“ výdaje státu.
Šéf nejsilnější opoziční strany Andrej Babiš (ANO) tvrdí, že teď máme nejhorší vládu polistopadové éry. Vy jste v anketě před časem uvedl, že nyní je to spíše vláda patlalů, a že jsme tu měli i horší...
Každá aktuální vláda je prostě víc na očích, takže snáz vypadá nejhůř. Podle výpočtu odboráře Josefa Středuly už vláda ODS udělala strukturální díru do státního rozpočtu ve výši 240 miliard, když v to zahrneme i zrušení výpočtu daně z příjmu ze superhrubé mzdy z roku 2019, které prosadila s hnutím ANO. Strukturální zde znamená ne jednorázovou: ODS připravila každý budoucí státní rozpočet o tuto částku. To zas bude nářku na Starém bělidle, až přijde řeč na narůstání státního dluhu. Jestli k němu minulá vláda přispěla vysokými rozpočtovými výdaji (např. pomocí během covidu), tak k němu nynější vláda přispěla naprosto choromyslnými škrty v rozpočtových příjmech. Obojí navíc zvedlo inflaci, obojí!
Pořád ale zatím nedochází ke zlodějinám, které chystaly vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase. Ty chtěly prodat nemocnice, pojišťovny, lesy, dráhy, poštu, prostě rozkrást ten zbytek majetku, který ještě máme. Tehdy se tomu podařilo zabránit obrovskými statisícovými demonstracemi. Tohle zatím tato vláda nenavrhuje, tedy krom výstřelků paní Pekarové Adamové, ale tu není naštěstí potřeba brát příliš vážně, ona žádný skutečný vliv nemá.
Z čeho mám ale velmi vážnou obavu – je nárůst zbrojení, výdajů na něj i na vývoz zbraní, na mysli mám teď vývoz komerční. Je mi šoufl, když čtu, že si ho Jan Hamáček, který se po loňském volebním propadáku stal zbrojním lobbistou, pochvaluje. Půlka skončí přes prostředníky v rukou velmi rizikových zemí jako tomu bylo vždy, pokud ne rovnou u teroristů. Tento „druhý život“ Jana Hamáčka je pro sociální demokracii v mých očích ještě větší ostuda než jeho nevalné předsedování.
Jak přežijete zimní období vy, a jak se na ni připravují lidé ve vesnici?
Včera jsem dodělal dřevo na celou zimu. I ostatní u nás na vsi ho už mají připravené. Takže může přijít Rus nebo Američan, nebo i oba.
Co může z této zapeklité situace vzniknout? Mnozí mají obavy z budoucího vývoje…
Nejvíc záleží na tom, jestli bude válka pokračovat a jestli nebude dokonce eskalovat. Od toho se odvíjí vše. Pro mne je mír požadavkem nad všechny ostatní, protože žádné zastropování cen, žádné snížení ani zvýšení daní nebo minimální mzdy, nebo to nebo ono, nemůže situaci vyřešit. V tom jsou také například požadavky odborů vůči vládě na sobotní demonstraci od začátku polovičaté. Nemyslím jednostranný, ponižující mír – ale spravedlivý mír. A nechci slyšet, že to není možné. Každá válka končí nakonec mírem a jen velmi málokdy úplným zničením jedné strany konfliktu. Častější je, že si jedna ze stran, nebo obě, uvědomí, že toho, čeho chtějí válkou dosáhnout, válkou dosáhnout nelze. Čím dříve si to uvědomí i Rusko a Západ spolu s Ukrajinou, tím lépe.
Evropa tuto zkušenost udělala stokrát, mnohem, mnohem víckrát, než je jedna absolutní zkušenost s kapitulací hitlerovského Německa a s jeho úplnou porážkou. Proto si také mnozí fandové války dávají tolik záležet na neustálém přirovnávání Putina k Hitlerovi: jde jim o absolutní válku a o absolutní kapitulaci Ruska.
Další rozpadlý stát v blízkosti Evropy ale není naším zájmem. První, největší a poslední jednoznačnou předností Evropské unie je mír na kontinentu. EU tu není proto, aby plnila přání Washingtonu, ale aby zprostředkovala mír – třeba i Washingtonu, Moskvě i Kyjevu navzdory – dřív, než válka přeroste na její území, a dřív, než ji její důsledky smetou.
A nejsilnější zbraní Evropy je ta nejparadoxnější – získat pro mír USA, protože bez vůle Spojených států tato válka neskončí. Chci jakoukoli vládu, která toto pochopí, a budu s kýmkoli demonstrovat proti vládě, která to odmítá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
