Máte zkušenost s podnikáním v obchodu a ve službách. Jak se dnes v ČR podniká? A co byste chtěla udělat pro to, aby se alespoň v Jihočeském kraji podnikalo lépe?
Jako každý jsem si musela projít těžším začátkem. Sehnání investic, prostoru k podnikání. Pokud bych měla zhodnotit, jak se dnes podniká v ČR, musela bych to rozdělit na dobu před Covidem a dobu po Covidu. Před Covidem byl dostatek práce, a tím pádem i pracovních míst. Tedy, dle mého názoru, bylo vše na nejlepší cestě.
V současné situaci bych podnikání rozdělila také do skupin. Na odvětví a podnikatele, které Covid zasáhl přímo. Tedy zcela jim znemožnil podnikání. Uzavření restaurací, kadeřnictví a dalších oborů, zejména ve službách a obchodu. A na straně druhé například stavební firmy, které, pokud nebyli nakaženi jejich pracovníci, mohly pracovat bez omezení. Toto rozdělení platí i teď. Pokud vezmeme v úvahu třeba restaurace, nejsou plné jako před Covidem. Lidé, samozřejmě z obavy z nakažení, omezují návštěvy těchto zařízení. Bohužel, nevidím v nejbližší době naději, že by mělo dojít k výraznému zlepšení. Spíš – i v důsledku vládních nařízení – naopak.
Vedení Jihočeského kraje musí ulehčit podnikatelům a firmám jejich podnikání. A to přístupem. Přiblížením se k nim. Tedy například umožnit jim veškerou komunikaci i v elektronické podobě. Dále by bylo na místě stavební zakázky velkých rozsahů rozdělit na menší, a to tak, aby se i drobný podnikatel nebo živnostník mohl účastnit výběrových řízení. Dále podporou cestovního ruchu. Snažit se nabídnout turistům i jiné lokality než jen Český Krumlov, který je přehlcen.
Jana Pupavová, kandidátka SPD na hejtmanku Jihočeského kraje
SPD není příliš vnímána jako strana, která podnikatelům, živnostníkům a jejich problémům věnuje tolik pozornosti. Jak je to ve skutečnosti? Co vaše hnutí podnikatelům nabízí?
Nemyslím si, že by hnutí nevěnovalo dostatečnou pozornost podnikatelům. SPD navrhuje zásadní zjednodušení daňového systému pro malé podnikatele, firmy a živnostníky. Prosazuje systém paušálů u daně z příjmů, což mělo SPD v programu již v minulých volbách. Jsme pro zrušení elektronické evidence tržeb.
Navrhli jsme ve Sněmovně povinnost odvodu DPH u právnických osob až ze skutečně zaplacených faktur, podali jsme také návrh na snížení sazby DPH u firem s nižším obratem. V rámci koronavirové krize jsme ve Sněmovně podali cca 30 návrhů na efektivní pomoc OSVČ a malým firmám, které se týkaly podoby a výše kompenzačního bonusu, ošetřovného či odpuštění povinných zdravotních a sociálních odvodů.
Před volbami jste upozorňovala na neutěšený stav jihočeských nemocnic. Co vás na něm znepokojuje nejvíce?
Zdravotní péče je v Jihočeském kraji na velmi dobré úrovni, nemocnice jsou kvalitně vybavené, ale co nás znepokojuje, je nedostatek lékařů a středního zdravotnického personálu. Řada odborných lékařů již přesluhuje, dětského lékaře je umění skoro najít, a to nemluvím ani o zubařích. U odborných lékařů jsou dlouhé čekací doby a fronty.
Z tohoto důvodu je pro nás velmi důležité, aby naši občané měli dostupnou a kvalitní zdravotní péči.
Prioritou pro hnutí SPD je růst platů lékařů a středního zdravotnického personálu, ale i sjednocení způsobu odměňování zaměstnanců všech nemocnic, které mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Medikům a absolventům chceme nabízet jednorázovou finanční výpomoc či bydlení hrazené krajem za závazek, že v daném regionu zůstanou po určitou dobu pracovat.
Musíme také zajistit pro rodiny lékařů, kteří by k nám přišli pracovat, například školku pro děti či pro partnera práci.
Chceme, aby lékaři a zdravotnický personál neutíkal do ciziny, ale zůstali u nás v Jihočeském kraji.
Říkáte, že lékařská péče musí být dostupná pro všechny stejně. Jde toho ale vůbec dosáhnout v kraji, kde se zásadně liší dojezdové vzdálenosti třeba na Šumavě od vzdáleností ve městech? A je vůbec možné, aby „venkovské špitály“, třeba v Sušici, byly na stejné úrovni jako klinika v krajském městě? Co tedy znamená ta „péče pro všechny stejně“?
Jihočeský kraj stále „roste“ a z tohoto důvodu je mimo jiné také nedostatek lékařů samozřejmostí. Jak již jsem psala v předchozí otázce, prioritou musí být dostatek lékařů a v tom kraj může hrát velkou roli. Zejména tak, že udělá maximum pro rozšíření a posílení kapacity praktických a zubních lékařů pro dospělé a děti na celém území kraje, včetně všeobecných a stomatologických pohotovostí minimálně v každém okresním městě či okrese.
Kraje mají též zákonodárnou iniciativu a vy hovoříte o tom, že byste ji chtěla využít například ke zrušení inkluze ve školství. Proč považujete právě inkluzi za takový problém?
Inkluzivní vzdělávání nebo inkluze je proces, jehož snahou je nastavení takového systému vzdělávání, který umožňuje všem dětem bez rozdílu plnit povinnou školní docházku, resp. navštěvovat školu, ideálně v místě jejich bydliště. Cílem inkluze je podporovat rovné šance dětí na vzdělávání včetně těch, které mají speciální potřeby.
V jedné třídě se tak společně vzdělávají děti zdravotně postižené i děti bez postižení, děti zvláště nadané i výukově slabší, až nevzdělatelné, děti cizinců, děti různých etnik nebo např. děti pocházející ze sociálně znevýhodněného prostředí.
A tady nastává problém s dětmi s mentálními handicapy, protože je vezmeme od specialistů a místo nich k nim posadíme asistenty s několikatýdenním kurzem. Tím jim vlastně škodíme. Nejedná se o děti s fyzickými handicapy, které jsou např. na vozíčku, protože ty již dávno do normálních škol chodí a nejsou s nimi žádné problémy. Kvůli nim se přece nemusel zavádět finančně nákladný systém inkluzivního vzdělávání. Ta inkluze byla zavedena především proto, aby děti s poruchami učení nebyly diskriminovány v pomocných, zvláštních či jak se dnes nazývají ve speciálních školách.
Každé dítě s mentálním handicapem musí mít, jak již jsem zmínila, odborného asistenta s absolvovaným bakalářským studiem, což je podmínka vzdělání, avšak praxe je jiná. A jak je možné se individuálně věnovat každému dítěti, když je ve třídě 20–25 dětí? Děti ve třídě jsou rušeny postiženými dětmi a jejich asistenty a učitelé musí přizpůsobit výuku nejslabším, podprůměrným žákům, a talentované děti se nudí a ruší ostatní. Tím se v základním školství ještě více snižuje již tak nízká kvalita vzdělávání. Proto se řada rodičů dětí základním školám s provozovanou inkluzí vyhýbá a posílají své děti do soukromých škol, které však musí platit. Takže na to zase naopak doplácejí rodiče, jejichž děti by měly mít základní školy bezplatné. Tudíž je vidět, že inkluzivní vzdělávání je nevýhodné a zničující pro obě strany včetně pedagogů.
Takže podle mého názoru ve školství přestává být prioritou výuka, ale stává se z něj, i pod vlivem působení různých politických neziskových organizací, takový socializační indoktrinační systém, který má již nyní i ekonomické dopady, protože školství nevychovává odborníky ani potřebné dělnické profese, ale neužitečné osoby závislé na sociálních podporách.
Inkluze tak, jak je v současné době nastavena, je velkým problémem. Nesouhlasí s ní většina učitelů. Její realizace brzdí rozvoj většiny žáků. Jsem pro individuální přístup a zařazení všech žáků do takových škol, které co nejlépe a co nejefektivněji budou rozvíjet jejich schopnosti.
Svého času se i prezident Miloš Zeman silně postavil proti inkluzi ve školství.
Také říkáte, že školství by mělo být důsledně apolitické, bez skryté podpory neziskových organizací. Měl by do toho tedy vstupovat kraj jako zřizovatel, aby tomu zamezil?
Ano. Doposud veškerá kontrola a komunikace je vedena z pozice úředníků. My prosazujeme také samosprávnou kontrolu kraje, prostřednictvím školních rad, kde kraj jako zřizovatel obsazuje třetinu míst. Školské rady vykonávají svoji činnost jen formálně a naší snahou bude činnost aktivizovat a stahovat od členů školských rad informace o dění ve škole a naopak členy školských rad informovat, na které problémy se v té které škole mají soustředit a zjišťovat jak jsou řešeny.
Prostě zlepšit komunikaci nejen mezi školními radami a vedením školy, ale také mezi zástupci školních rad delegovaných krajem a radou kraje či zastupitelstvem kraje. Budeme přísně dbát na dodržování Školského zákona 561/2004 Sb., kde je jasně napsáno: „Ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace“.
Máte dvě dcery ve věku druhého stupně základní školy a vlastní zkušenost s českým školstvím z období devadesátých let. Můžete tedy srovnávat – jak se české školství od té doby proměnilo?
Školy se zaměřily zejména na zavádění atraktivních forem výuky, rodiče si mohli pro své děti vybrat školu podle kvality, a to nutilo ředitele škol přilákat žáky, protože každým žákem se mu zvyšoval rozpočet. Změna financování školství v devadesátých letech – od systému financování na třídu na systém financování na žáka ovšem přinesla i řadu problémů zejména v malých městech a obcích, což si vynutilo další následné korekce. Jak dokazují výsledky hodnocení OECD, naši žáci opouštějí přední příčky v úrovni a výsledcích vzdělanosti. Přílišný tlak na vnější formu výuky upozadil její obsah, který musí být naprostým základem. Snaha udržet si, kvůli přísunu financí, žáka, vedla ke snížení vzdělávacích nároků. Nadměrné množství zaváděných maturitních oborů zase vedlo na některých nově vzniklých školách ke snížení kvality maturity.
Změnou k horšímu bylo i zrušení okresních úřadů a převod kompetenci ve školství na obce a kraje. Malé obce (školky a základní školy) se zde trvale potýkají s nedostatkem financí a kraj (střední školy) je zase příliš velká jednotka na to, aby dobře znal konkrétní prostředí a mohl operativně koordinovat potřeby vývoje a jednotlivých aktérů ve školství a adekvátně na ně reagovat.
Když už jsme začali o srovnávání devadesátých let se současností – mnozí mají pocit, že od té doby ve společnosti a ve veřejné debatě ubylo svobody. Některé názory jsou dnes potlačovány, nálepkovány a označovány za „dezinformační“. Sdílíte jako „dítě devadesátých let“ také tento dojem?
Ano, oproti období 90. let je ve veřejném prostoru svoboda slova a svobodná výměna názoru výrazně omezena. Souvisí to i s výraznou proměnou podoby mediálního trhu. Tehdy existovala ohromná pluralita názoru a konkurence zejména v segmentu tištěných médií, existovala minimálně desítka konkurenčních politických celostátních deníku – od komunistických Halo novin po konzervativní pravicový Český deník. Zde se mohli realizovat autoři v celé šíři politického spektra.
Obdobně svobodné prostředí existovalo i v celoplošných televizích, kde ještě pracovala stará garda novinářských profesionálů a nikoli jednostranní političtí aktivisté vzešlí ze spacákové revoluce na Kavčích horách na přelomu let 2000 až 2001. Nyní úzký trh tištěných deníků ovládá hrstka majitelů s vlastními politickými zájmy, mnozí autoři tam mají zapovězený přístup.
Totéž platí ještě více o České televizi, jejíž zpravodajství a publicistika nejsou svobodné a nezávislé, ale jde o prodlouženou ruku některých politických subjektů. Naštěstí zde, na rozdíl od 90. let, existuje prostor internetu a sociálních sítí, který umožňuje být slyšen i autorům a názorům, které do médií hlavního proudu nemají přístup. V opačném případě by už nemohlo být o svobodné politické soutěži a demokracii ani řeči. Stejně tak je nepřijatelnou změnou k horšímu, tehdy nemyslitelná, osobní, mnohdy až vulgární, dehonestace některých autorů namísto věcné polemiky. Argumentaci ad rem nahradily nenávistné útoky ad hominem.
Zlomem v našich porevolučních dějinách byl v roce 2004 vstup do Evropské unie. Tehdy byl přijímán s nadšením, dnes se ukazuje řada problémů. SPD se nebrání debatě o krajním řešení v podobě vystoupení z EU. Co na to říkáte vy?
Evropská unie popírá mimo jiné dvě své základní myšlenky. Hlásá sice jednotu v rozmanitosti, ale v praxi rozmanitost popírá. A dále je založena na principu subsidiarity, to znamená, že by mělo být rozhodováno tam, kde je to nejúčinnější. Ale Evropská unie svá rozhodnutí a řízení centralizuje. Tedy činí pravý opak toho, co by mělo být její základem a posláním.
Evropská unie nám zničila naše zemědělství, proto radikálně zdražují potraviny. Nemáme dostatek vlastních kvalitních potravin pro naše občany a EU k nám dováží drahý odpad. Například nám diktuje, co? kde? a kolik? můžeme čeho vyprodukovat. Uveďme si konkrétní příklad pěstování cukrové řepy a její zpracování. Naše cukrovarnické závody jsme museli zavřít, a tím jsme ji přestali i pěstovat. Těch příkladů je mnoho. Například naše tradiční plodina brambory v současné době v obchodech stojí zhruba stejně jako banány. V roce 1990 jsme pěstovali brambory na ploše 109 tisíc hektarů, v roce 2017 jen 23 418 hektarů! Je to způsobeno přímým záměrem velkých států, kde dotace zvýhodňují jejich výrobce, kterým následně naši zemědělci nemohou konkurovat.
Vystoupení z EU musí proběhnout na základě referenda tak, jako proběhl náš vstup. Počítat s dobrovolným reformováním současné EU je naivní. V případě vystoupení musí být dohodnuta nová pravidla, která musí podporovat ekonomickou spolupráci v Evropě a respektovat práva a svobodu národních států. Musíme mimo jiné budovat úzké vztahy se sousedy a státy V4.
Druhý legislativní návrh, o kterém prý uvažujete, je zrušení televizních koncesionářských poplatků pro Českou televizi. Proč by podle vás měl být tento celkem standardní způsob financování veřejnoprávní televize zrušen?
Co se týká zrušení televizních koncesionářských poplatků – Česká televize špatně hospodaří, má nevyvážené zpravodajství, a jako veřejnoprávní subjekt, který je financován převážně daňovými poplatníky, odmítá zveřejňovat uzavřené dodavatelsko-odběratelské smlouvy i platy vedoucích pracovníků či moderátorů. Naše hnutí chce proto prosadit zrušení poplatků alespoň důchodcům, samoživitelům.
Vraťme se ještě na závěr na krajskou úroveň: Jaké jsou podle vás v současnosti největší problémy Jihočeského kraje, kromě těch, co už jsme probrali?
Do Jihočeského kraje kandidují naši zástupci za hnutí SPD proto, aby současný stav ve způsobu řízení kraje změnili tak, aby kraj co nejvíce zohledňoval a zároveň uspokojil potřeby zde žijících občanů.
Prioritou je pro nás mimo oblast zdravotnictví, kterou jsem již zde zmiňovala, dále podpora pracujícím rodinám, seniorům a zdravotně postiženým. Budeme podporovat výstavbu nových domů pro seniory, jakožto i podporu péče o seniory v rodinách. Navrhujeme výstavbu nového hospicu a zlepšíme síť domácí hospicové péče. Zajistíme podporu výstavby dostupných startovacích bytů pro mladé rodiny. Rodina na prvním místě. Podporujeme výuku učňovských oborů a technického vzdělávání z krajského rozpočtu. Chceme větší propojení škol s podniky v našem kraji. V bezpečnosti chceme více peněz na prevenci kriminality a na případná opatření kraje. Nechceme žádnou podporu migrace a islamizace!
Dalším bodem našeho programu je podpora regionálního podnikání, podpora venkova, regionální produkce potravin a v neposlední řadě i podpora cestovního ruchu, jelikož náš kraj je jedním z turisticky nejatraktivnějších regionů v České republice. Zajistíme více peněz na opravy kulturních památek, podporu volnočasových a sportovních aktivit a lokálních kulturních akcí. Mimo jiné chceme ulehčit našim občanům od hluku a smogu v obcích, které potřebují obchvaty, budeme proto intenzivně podporovat výstavbu takových obchvatů a zajistíme i více peněz do oprav silnic II. a III. tříd. Prioritou je také zlepšení Integrovaného dopravního systému Jihočeského kraje. Snížíme stávající byrokracii a zajistíme maximální transparentnost při výběrových řízení.
Občané našeho kraje pro nás na prvním místě.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
