Jak nebezpečná je podle vás nesoběstačnost státu ve výrobě potravin?
Začnu trochu šířeji. Myslím, že koronakrize ukázala na některé momenty zranitelnosti státu. Hodně pozornosti se věnovalo závislosti na výrobě ochranných pomůcek v Číně. Ale máme zde i léky. Osmdesát procent léčiv v ČR pochází z dovozu, hodně jsme zde závislí na Indii. V případě globálních krizí, jako byla pandemie koronaviru, je každá nadměrná závislost na dodávkách ze zahraničí rizikem, každý dodavatel může preferovat své národní zájmy – a spoléhat se na nějakou solidaritu či altruismus je ošidné. A jistota, že se to dnes nemůže týkat potravin, není namístě.
Už nyní, po opadnutí prvního náporu krize (a s druhou vlnou epidemie musíme stále počítat), je nutné brát v úvahu některé znepokojivé reálie na globálním trhu s potravinami. Vidíme, že pandemie např. vedla k výpadkům dodávek agrární produkce, došlo ke zdražení transportu potravin, např. cena nákladů při přepravě přes Tichý oceán vzrostla jen v březnu trojnásobně.
Nesoběstačnost při výrobě potravin je pak znát i na cenách v obchodech? Někdo si myslí, že to s tím nesouvisí a že potraviny z dovozu budou vždy levnější...
To si nemyslím. Řada zemí kvůli pandemii omezila export potravin. Je jasné, že to bude negativně ovlivňovat globální i evropský trh a ceny potravin. Právě to se nyní projevuje na pultech našich obchodů.
Varující je pak míra české soběstačnosti např. v masu: podle statistik je to dnes u vepřového masa méně než čtyřicet procent, u drůbežího okolo šedesáti procent a u vajec též okolo šedesáti procent. A třeba v zelenině je to ještě mnohem horší. Proč má Česko nacházející se v mírném pásu třetinovou soběstačnost v zelí nebo necelou pětinovou v petrželi? V takových, chtělo by se říct až „banálních“ komoditách.
Vrátí se někdy doba, kdy jsme byli velmocí v pěstování brambor?
Ta doba, kdy Česko bylo bramborářskou velmocí, je už pryč. Nyní musíme dovážet brambory z Egypta, Alžírska a Turecka. Představuje to i dost rizikový faktor. Nedávno např. bývalý britský ministerský předseda Tony Blair na stránkách prestižní Project Syndicate uvedl, že pandemie těžce dopadne především na rozvojové země a na jejich agrární sektor, což povede i k omezení zemědělské produkce.
Souhlasíte s navyšováním podílu českých potravin v obchodech?
Souhlasím – zvláště pak s ohledem na všechny uvedené souvislosti nepovažuji za nelogické, pokud se více prosazuje výroba českých potravin a razantní zvýšení jejich podílu na prodeji v maloobchodu.
Chci též poznamenat, že pokud byli výrobci léčiv zařazeni vládou do režimu kritické infrastruktury, přičemž tato změna má zajistit dostatek léků i v krizové situaci – je důležité uvažovat o vpravdě strategickém významu potravinové bezpečnosti, což si ale jistě vyžádá i změnu přístupu k zemědělství a k zemědělské výrobě.
Fotogalerie: - Tvrdá rána ekonomice
V případě strategických zásob ochranných prostředků na boj proti epidemiím jsme zažili velké zklamání. Na skladě prostě nebyly. Nečeká nás stejné rozčarování i při případné nutnosti použít potraviny ze státních rezervních zásob?
Aby k tomu nedošlo, musí stát navýšit zásoby potravin ve svých strategických zásobách. Dnes jich má Správa státních hmotných rezerv na 1,3 dne, optimální jsou tři dny. Nicméně i podle vyjádření předsedy SSHR Pavla Švagra se plán navyšování zásob dlouhodobě nedaří plnit a stát Správě nepřerozděluje dostatečně vysoké zdroje. I z toho vyplývá potřeba celostního pohledu a celostní strategie pro zajišťování potravinové bezpečnosti státu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Richter
