Jak nebezpečná je podle vás nesoběstačnost státu ve výrobě potravin? 

Začnu trochu šířeji. Myslím, že koronakrize ukázala na některé momenty zranitelnosti státu. Hodně pozornosti se věnovalo závislosti na výrobě ochranných pomůcek v Číně. Ale máme zde i léky. Osmdesát procent léčiv v ČR pochází z dovozu, hodně jsme zde závislí na Indii. V případě globálních krizí, jako byla pandemie koronaviru, je každá nadměrná závislost na dodávkách ze zahraničí rizikem, každý dodavatel může preferovat své národní zájmy – a spoléhat se na nějakou solidaritu či altruismus je ošidné. A jistota, že se to dnes nemůže týkat potravin, není namístě.

Už nyní, po opadnutí prvního náporu krize (a s druhou vlnou epidemie musíme stále počítat), je nutné brát v úvahu některé znepokojivé reálie na globálním trhu s potravinami. Vidíme, že pandemie např. vedla k výpadkům dodávek agrární produkce, došlo ke zdražení transportu potravin, např. cena nákladů při přepravě přes Tichý oceán vzrostla jen v březnu trojnásobně. 

Nesoběstačnost při výrobě potravin je pak znát i na cenách v obchodech? Někdo si myslí, že to s tím nesouvisí a že potraviny z dovozu budou vždy levnější...