V úterý se konala další demonstrace Milionu chvilek pro demokracii, narychlo přesunutá na Václavské náměstí z kapacitních důvodů. Jak hodnotíte její průběh? Zaznělo něco nového?

Zaujalo mě několik věcí. Zřejmě jednobarevně sladěný šatník Mikuláše Mináře, který v zimě v létě má na sobě pokaždé úbor svou barvou připomínající oděv hitlerjugend. Dále mě osobně irituje neustálé čtení jejich proklamací – jen tak dokládají svou evidentní roli loutek. Pak, ač sami premiéra Babiše zvou lhářem, tak od nich samých zaznívá z předpřipravených proslovů řada lží, při nichž si přivlastňují zásluhy, které jim nepatří. Například to, že díky nim snad ještě ČT není hlásnou troubou vlády, nebo že i díky nim ještě sedí v nejvyšším státním zastupitelství Pavel Zeman, což jsou evidentní kraviny. S tím tihle dva hlídací pejsci a zahrádkáři, jak sami sebe nazvali, nemají nic společného.

No a zcela nově uvedli, že příště dají prostor na demonstraci představitelům „demokratických“ stran. Samozřejmě po jejich soudu. Takže na oko údajně apolitická neziskovka se již veřejně transformuje v politickou. Kterou je ale reálně už od samého vzniku.

Co říkáte nové formě „hlasitého protestu“ s bubny? Účastníci také hojně využívali křídy, což kromě pražských chodníků odnesl například i vůz novinářů z iDnes.cz, který demonstranti celý popsali vzkazy a polepili letáky z demonstrace.

Je mi to proti srsti, protože od tohohle smývatelného vandalismu, jak někdo docela trefně poznamenal, je už jen krůček k vandalismu skutečnému. A pak dva krůčky třeba i k lehčímu násilí. Ostatně všichni víme, co dokáže zfanatizovaný dav, a sleduju-li zrzavou českou Gretu a jejího kloboučníka, jakým způsobem proklamují a opájí se mocí nad davem pod nimi, pak mi z toho běhá mráz po zádech. Taky je zajímavé podívat se, jaké slušné nápisy oni slušní demonstranti psali.