Co jste říkal událostem v Turecku, tedy pokusu o převrat a nově vyhlášení vyjímečného stavu v zemi?

Když jsem slyšel první zprávy, že zavírají mosty přes Bospor, tak první, co mě napadlo, že se chystá nějaký teroristický útok, protože jich bohužel v posledních měsících nebylo málo. Sledoval jsem televizi Al-Jazeeru, která má svoje redaktory všude po Turecku a turecká vláda má k ní blízko, protože Katar podporuje stranu AKP. Byl tedy pro mne šok, že v Turecku probíhá převrat, vojenský převrat, což nebylo samozřejmě poprvé. Vždycky znamenal obrovský zásah do života Turků a občanů Turecka a vrátilo to zemi několik let až desetiletí zpátky do hluboké ekonomické i politické recese. To bylo jak v sedmdesátých, tak i v osmdesátých letech, kdy byla situace velice nestabilní a probíhaly boje a čistky. S nástupem vlády Erdogana a strany AKP se situace ustálila a ekonomika nastartovala a běžela nahoru docela strmě. Turecko začalo prosperovat a okolní svět začal vnímat Turecko jako vlivnou a silnou zem, která nejenom, že je členem NATO, ale ukázala, že může být vzorem pro demokracii i ekonomický rozvoj i jako země, kterou vede nějaká islamistická strana, může být úspěšná a může sloužit svým občanům.

Jedním slovem, byl to pro mne šok a hned mě napadla spousta scénářů, jak by se to mohlo všechno rozpadnout. A kdyby nedej Bůh došlo na občanskou válku v Turecku, byl by konec. A hlavně, nás Kurdy by to ohromným způsobem poškodilo. Mohlo by to znamenat, že by Kurdové museli čekat dalších sto let, než by se dostali k situaci, ve které se nyní nacházejí. Nikdy se dříve nemluvilo o vyhlášení kurdského státu, nebo že by Kurdové měli svůj vlastní stát a nikdy jsme k tomu neměli tak blízko, jako dnes. Kdyby se ten převrat dotáhl do konce, tak by naše šance velmi klesly a hlavně by se zkomplikovala kurdská otázka v rámci Turecka.