Rozběhl jste spoustu akcí po republice a rozšířil aktivity. Co vás vlastně přimělo zase více se podílet na politickém životě a kandidovat na senátora?

Politický život jsem nikdy neopustil. Jistě víte, že jsem se pohyboval i v komunální sféře. K daleko intenzivnějšímu zapojení mne dovedl současný katastrofální stav české politiky. Ale byl to také doslova tlak spoluobčanů. Přiznám se, že jsem již nemohl jít ani na nákup, abych nemusel odpovídat na otázky, kdy do toho konečně vlítnu a udělám pořádek. Dovedete si jistě představit, jak takový požadavek zavazuje. Ale abych se vrátil k úrovni české politiky. Ne, že by někdy byla na nějaké oslnivé úrovni, ale to, co se děje dnes je tak děsivé, že to přímo ohrožuje náš národ a naši zemi. Jelikož tady žijeme a ještě tady nejspíš nějakou dobu žít budeme, je třeba, abychom osud věcí svých vzali do vlastních rukou. Pasivitou a čekáním na nějakého spasitele zvenku nic nezískáme.

V programu máte zrušení Senátu, zavedení trestu smrti pro zvlášť závažné zločiny, řadu prvků přímé demokracie, snížení daňové zátěže u podnikatelů nebo zrušení koncesionářských poplatků. Těch bodů je spousta. Můžete k některým blíž vysvětlit, jak si realizaci představujete?

Dnes jsou lidé zmateni tím, že všechny strany mají stejný program, zhruba tak, jak jste naznačila v otázce. Jak by také ne, když všichni opisují náš program starý desítky let. A příkladů je opravdu hodně. O přistěhovalcích a nebezpečích z jejich přívalu plynoucích jsem hovořil na republikánském sjezdu již v roce 1991 – kde byli a co dělali v té době současní bojovníci proti imigraci? Rozhodně nebyli na základní škole, aby se mohli vymlouvat, že tehdy chyběli. V roce 1992 jsem jako poslanec Federálního shromáždění požadoval referendum, které by rozhodlo o osudu České a Slovenské federativní republiky. Po mně vystoupil jiný federální poslanec, který označil referendum za nesmysl a mne za populistu. Jak se ten federální poslanec odmítající referendum jmenoval? Miloš Zeman. A dnes je z něj propagátor referenda. V roce 1997 jsme protestovali proti vstupu do Evropské unie. Václav Klaus tehdy pyšně podepisoval přístupové dokumenty. A dnes je z něho hlavní kritik Evropské unie a bojovník za její zrušení, který s oblibou vykřikuje na každém německém shromáždění, jak je třeba Evropskou unii zrušit. Otázkou je, proč nás do ní tedy zavlekl.

Takto bych mohl uvádět jeden příklad za druhým. Včetně snížení daňové zátěže a zjednodušení zákonů, což předpokládá i zrušení EET (živnostníkům a drobným podnikatelům bude samozřejmě refundován nákup pokladen při jejich odevzdání do sběrných surovin), snížení věku pro odchod do důchodu. Dále zvýšení péče o rodiny s dětmi, protože právě zvýšení porodnosti potřebujeme jako záruku budoucnosti národa. Spoléhat se na to, že se nám tady namnoží afričtí inženýři a doktoři a budou tak udržovat v chodu ekonomiku a důchodový systém, je největší blábol posledních let. Zrušení koncesionářských poplatků za televizi a rozhlas, protože tyto organizace mnohokrát jasně prokázaly, že nejsou veřejnoprávními, takže si žádnou podporu z kapes daňových poplatníků nezaslouží.

Kdo má tedy včas a jasně  formulovaný názor, kdo předkládá včas jasná řešení? Je tedy originál. A kdo naopak je ubohá zpozdilá kopie, bez vlastního názoru, neschopná se orientovat v čase a prostoru, natož aby viděla dál, než na špičku svého nosu? A podotýkám, že se tato charakteristika vztahuje na celou tu vládně parlamentní Bandu šesti a dvou půlek.

A teď k vaší prezidentské kandidatuře. Už sbíráte podpisy. Jsou známá některá jména lidí, kteří budou usilovat „o Hrad“. Jak vnímáte protikandidáty? A pokud bude kandidovat i současný prezident Miloš Zeman, jak chcete jeho příznivce, kterých je bezpochyby dost, přimět, aby volili právě vás?

Jak je jistě patrné i z předchozích odpovědí, mám vyhraněný názor, ale zároveň jej nikomu nevnucuji. Rozhodnout se musí každý sám. Současný prezident má jistě hodně příznivců, které získal především tím, že říká to, co lidé chtějí slyšet. Jeho volba byla ovšem také volbou z nouze. Když bylo na výběr mezi ním a Schlaffenbergem. Nyní bude situace naprosto odlišná. Omlouvám se příznivcům pana Zemana, ale bohužel moje osobní zkušenost s ním má nádech trpkosti a zrady. Jako příklad vám uvedu následující. Byl velmi chladný a temný lednový den roku 1998. Byl jsem doma v Brně a psa by člověk ven nevyhnal. Nikdy před tímto dnem a nikdy později mi již pan Zeman nevolal. Ten den ale neustále drnčel telefon a přátelský hlas předsedy Poslanecké sněmovny mne neustále lákal do Prahy. Že prý má pro mne důležité informace před volbami, apod. Žena řekla, nikam nejezdi, stejně jedeme za několik dní na volbu prezidenta, tak proč se hnát do Prahy kvůli potlachu s Milošem. Za chvíli znovu drnčí telefon a znovu Miloš. A jestli prý nepřijedu, tak udělá pressfoyer pro komunisty a ti budou mít tím pádem větší předvolební reklamu. Žena řekla opět ne, tak jsem stejně odvětil naléhavému hlasu. A za hodinu znovu. Tentokrát jsem ženu neposlechl, a vyrazil do Prahy. V podloubí Malostranského náměstí u vchodu do Sněmovny na mne čekali tři vazouni, z nichž každý vážil alespoň dvakrát tolik než já. Vrhli se na mne a odvlekli mne na Pankrác, kde jsem pobyl do té doby, než byl pan Havel zvolen v klidu a o jeden jediný hlas, ten můj, popáté prezidentem. Předpokládám, že se již nedivíte, že k osobě současného prezidenta mám spíš chladnější vztah.     

Na vašich webových stránkách píšete: „Ti, kdo chtějí zničit náš národ, vedou boj na život a na smrt proti naší národní identitě. Všechny prostředky jsou jim pro odstranění národa dobré – demografický úpadek, imigrační příliv, morální a kulturní zvrácenost. A vůbec nezáleží na tom, zda nositeli těchto útoků jsou socialisté, anarchisté nebo uctívači zlatého telete.“ Proč si myslíte, že někdo má zájem zničit český národ?

Národy vždy byly překážkou na cestě těch, kdo chtěli z lidí vytvořit beztvarou masu otroků, snadnou ovladatelnou, která by zajišťovala blahobyt vyvolených. A je úplně jedno, zda to byla komunistická internacionála, budovatelé nového světového pořádku, ilumináti, nebo ti, kdo se řídí protokoly. Když se nepovedlo setřít národy prostřednictvím komunistické ideologie, zkoušejí to budováním evropského státu a národa. Dříve možná tyto teorie mohly ledaskomu připadat jako sci-fi. Život však přináší stále více důkazů o manipulaci s veřejností nejhrubšího zrna. Uplácení papeže, aby věřící naočkoval volit demokratickou kandidátku v USA. To je přeci skandál, který by měl otřást celým světem. Lidé si však zvykají a dnes strpí i to, co by je ještě před dvaceti lety okamžitě vyhnalo do ulic. Z lidí se stávají ovce přemýšlející jen o tom, jak se dnes dosyta najíst. Z ovcí se potom tvoří stádo, které již dnes lze nahnat prakticky kamkoliv a to bez odporu.

Pravda je, že český národ není a nikdy nebyl příliš bojovný. Spíše se čekalo, až jak to dopadne a bude možné se přidat na stranu vítěze. Nejsme však jediný národ Evropy a ten úpadek je zřejmý i u podstatně větších nebo bojovnějších národů.

Věnujete se hodně problematice migrační krize. Na Facebooku jste vysvětloval, proč se k nám „přivandrovalcům“ nechce. „Je to tím, že naše země je chudá. Že naše životní úroveň je ve srovnání třeba se životní úrovní Německa přímo žebrácká. Nám se to ani tak nemusí zdát, protože jsme si na tu bídu během života zvykli. Avšak přivandrovalci jsou nejlepším ukazatelem, jak na tom doopravdy jsme, protože jdou zcela logicky za nejlepším. Bída je slabé slovo, jsme žebráci.“ Možná by se dalo přidat, že jen někteří jsme žebráci, tedy po finanční stránce. Je ovšem spousta lidí, kteří jaksi neví, co s penězi…

Nemám zapotřebí se vozit na nějaké módní proti přivandrovalecké krizi, když jsem na tento problém upozornil na začátku devadesátých let, ještě než pořádně vznikl. Bohužel většina národa je chudá. Samozřejmě je zde i dost těch, kdo skutečně nevědí co s penězi. Když hodinky, tak alespoň Breitling, a ne jedny, ale hned patery. Každý rok poslední model alespoň Mercedesu a jachtu k tomu. Ale to již napsal Honoré de Balzac: „Za každým velkým majetkem se skrývá zločin.“ Ovšem tito lidé tady s námi nežijí. Dokonce tady ani neutrácejí své peníze a tím pádem z nich nic nemáme. A je jedno, zda to je ministr financí, uhlobaron, král hazardu, finančník spravující portfolio rodiny bývalého prezidenta anebo poradce současného prezidenta financující konglomerát exotického původu. Vezměme si třeba ministra financí, jeho firma je na třetím místě, co se týká výše obratu, avšak neumístila se ani v první dvacítce plátců daní. Co z něho tedy máme? Když si chce něco koupit, jede do zahraničí. Proč nedá vydělat místním obchodníkům, když už je odírá a likviduje prostřednictvím nesmyslné EET?