Místopředseda lidovců: Lidé spolupracující s Moskvou zde působí. Ruská ambasáda, takový nadstav diplomatů. Nejsem tak naivní...

Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, jejíž poslanci se pozitivně dívají na Putina, má získat funkci šéfa bezpečnostního výboru. Jak se na tuto situaci díváte? Jsou obavy oprávněné, či zbytečné?

Rozhodně tyto obavy zbytečné nejsou. Vzhledem k preferencím této strany a řady jejich poslanců to rozhodně stojí za diskuzi. Divím se, že vítěz voleb hnutí ANO s tím nakládá tak lehkovážně. Myslel jsem si, že Okamurova strana projeví zájem například o petiční výbor, který má svou činností k přímé demokracii blízko. To bych viděl jako jasnou prioritu a i v samotném názvu mají přímou demokracii.

Domníváte se, že je ohrožena česká atlantická orientace? A proevropská? Čím to je, že tyto organizace ztrácejí u lidí na důvěryhodnosti? Na čí straně je chyba?

Samozřejmě v některých nešťastných krocích představitelů Evropské unie a samozřejmě tím, že například v médiích, která mají nejasné pozadí, se tyto chyby potom zveličují, prezentují a šíří se vyložené nepravdy. Obyčejný občan má problém se v informacích orientovat. Politici standardních stran k tomu přispívají, na úrovni Evropské unie se dělá řada chyb, ale také je zde pokřivený obraz, který není pravdivý. Jde o směs těchto dvou faktorů.

Chybou samozřejmě byla nezvládnutá migrační vlna, Merkelová pochybila ve své politice a to bylo využito i zneužito, zveličeno. Lidé mají tendenci paušalizovat, už nevidí evropskou vazbu a už nevidí pozitiva. Pramení z toho potřeba reformy komunikace a podobně; existují jasné dezinformace, se kterými těžko bojuje.

Jak zajistit, aby Evropské unii lidé zase věřili?

To je velmi těžké. Evropská unie potřebuje trochu přehodnotit priority. Jednoduše má být velká ve velkých věcech a malá v malých věcech. Některé věci, které se na úrovni Evropské unie odehrávají, a také komunikace národních politik je taková, jaké jsou členské státy. Politiku tvoří politici těchto států. A to je v podstatě i Česká republika. Stěžujeme si, že je Unie moc socialistická, moc byrokratická, liberální, a když se podíváme, tak je to často pravda. Ale složení české vlády, jejíž ministři zasedají v Evropě, je stejné. Spousta lidí říká, že Evropská unie implementuje příliš socialismu, levicových, liberálních kroků. Když se podíváte na výsledek českých voleb, vyhráli liberálové. Evropská unie je odrazem členských států a zase jsou to oni, kdo v Bruselu rozhodují.

Velký vliv na rozhodování v Bruselu má Německo a Francie, a to větší, než jiné, menší státy...

Znamená to, že když nebudeme součástí Evropské unie, tak budeme o všem rozhodovat sami? Když se podíváme do historie, vidíme neustálý vliv. Nyní jsme součástí celku, kde se společně rozhoduje a neexistuje přímá úměra velikosti země a počtu poslanců. Německo je asi osmkrát větší, ale má zhruba jen pětkrát více europoslanců. Máme své slovo a musíme tvořit aliance, což Česká republika příliš neumí. Dokonce to jde tak daleko, že v řadě situací stačí získat takzvanou blokační menšinu – sedm států z osmadvaceti – a legislativa, se kterou menšina nesouhlasí, je zablokována.
Toto bylo možné i u tolik diskutovaných uprchlických kvót. Proč se to ministru vnitra nepodařilo a proč kvóty nakonec podpořili i Poláci je spíše otázkou na našeho ministra vnitra a jeho schopnosti vyjednávat. Kdybychom nebyli v Evropské unii, tak nežijeme v izolovaném světě. Naše ekonomie je, chtě nechtě, navázána na ekonomiku Evropské unie a je mylné tvrdit, že bychom se nemuseli přizpůsobovat. Máme možnost parametry spolupráce ovlivňovat. Teď máme alespoň nějaký vliv stanovovat pravidla.

Švýcarsko a Norsko fungují mimo členství v Evropské unii, není to možné i pro nás?

Ti jsou v jiné situaci. Když chce Norsko obchodovat s Evropskou unií, drží se parametrů, které stanovila Evropská unie. Navíc Norsko i Švýcarsko si přístup na evropský trh musí nemilosrdně platit, a to prostřednictvím dotací z takzvaných norských a švýcarských fondů, které slouží pro financování projektů v chudších státech Evropské unie včetně České republiky. Chtějí-li být v Schengenu, vztahují se na ně pravidla o volném pohybu osob a podobně. Představa, že když z Evropské unie vystoupíme, zmizí všechny problémy a výhody zůstanou, je naivní.

Řekl jste, že v posledních volbách vyhrála liberální strana. Hnutí ANO je z vašeho pohledu liberální?

Vyhrála strana, která se deklaruje jako liberální. Jsou členy liberální skupiny na úrovni Evropské unie a je naprosto evidentní, že pokud strana vstupuje do nadnárodní frakce, ztotožňuje se s parametry frakce. Sociální demokracie patří k socialistické frakci, lidovci k lidovecké, ANO k liberální.

Jsou elektronická evidence tržeb, kontrolní hlášení, vznik registrů a další kroky liberálními?

Hodnotově je hnutí ANO liberální. Jejich frakce podporuje sňatky homosexuálů a jejich adopci dětí, eutanázii, to je známka liberalismu. V ekonomice mohou mít pravicový nebo levicovější nádech, mohou chtít méně státních intervencí nebo naopak větší kontrolu státu. To se i napříč Evropskou unií liší. Hodnotově jde ale o liberální stranu a to říkám i přesto, že v minulém období bylo za ANO ve Sněmovně i pár konzervativnějších jedinců.

Hodně se také hovoří o ruské propagandě působící nejen na našem území. Vnímáte nějak její vliv?

Vnímám propagandu, ale nedokážu určit, odkud přichází. Samozřejmě informace a zprávy, které jsou manipulovatelné, nebo nepravdivé, jsou právně vystopovatelné na webech a serverech, které mají k Rusku velmi blízký vztah. Takže ano, minimálně u části věcí se dá prokázat, že mají vztah k Rusku. Také o ruské dezinformační kampani jasně informují naše zpravodajské služby, a to snad i ve zprávách, které jsou veřejné. Jim nemám důvod nevěřit.

Ve Spojených státech padají konkrétní obvinění za spolupráci s Ruskem. Čeká Českou republiku něco podobného? A působí u nás lidé vědomě spolupracující s Moskvou?

Nemohu tušit, jestli nás čeká něco podobného. V Česku máme vlastní právní řád, pravidla chování, legislativu, a pokud přijdeme na cokoliv v rozporu s našimi zákony, vyvodíme důsledky. Lidé spolupracující s Moskvou zde působí, opět se odvolám na informace ze zpravodajských služeb, například ruská ambasáda – v desetimilionové zemi mají takové zastoupení diplomatů, takový nadstav, že to budí podezření, a nejsem tak naivní, že bych věřil, že řeší pouze kulturní a obchodní vztahy.

Má dohoda mezi Spojenými státy a Ruskem ohledně Sýrie šanci na úspěch? Donald Trump a Vladimir Putin se prý setkají, pokud bude právě dohoda týkající se Sýrie.

Myslím, že šanci na úspěch má. Nedokáži to odhadnout, ale chtěl bych, aby tato iniciativa byla úspěšná.

Jak zpětně vnímáte sankce uvalené na Rusko za dění na Ukrajině? Ruské ekonomice se údajně nevede špatně. Mají sankce ještě význam?

Podle mne význam mají. Tlak na jejich zrušení svědčí o tom, že tak bezproblémové pro Rusko nejsou. Sankce přinesly svůj efekt. Jedná se zde o dvě věci, které si někdy pleteme. Jsou sankce Evropské unie vůči Rusku týkající se primárně technologií výrobků, které se používají k vedení války nebo se mohou použít k vedení války. Potom jsou tu sankce reciproční, jež se týkají běžných věcí, jako jsou potraviny a podobně. Ty zavedla Ruská federace jako protiakci na sankce Evropské unie. Takže sankce Evropské unie se týkají primárně záležitostí s vedením války. Evropská unie nezakázala výrobcům vyvážet do Ruska jablka nebo mléčné výrobky, ale součástky na výrobu zbraní.

Koho chcete podpořit v prezidentské kandidatuře? A koho byste naopak nevolil vůbec a proč?

Blízcí jsou mi Jiří Drahoš, Pavel Fischer, ale zajímavé jméno je nyní i Topolánek.

Jak vnímáte vstup Topolánka mezi kandidáty do prezidentských voleb?

Topolánek byl v politice aktivní a byl z mého pohledu relativně úspěšným premiérem, má vhled do politiky. Nyní se pohybuje v byznysu, takže má rozhled i v této oblasti a to je jeho nesporná výhoda proti jiným kandidátům. Co si budeme povídat, když se podíváme na prezidenta a jeho pravomoci, politický kumšt, jaký vidíme u Miloše Zemana, je poměrně důležitý. Jednak by taková osobnost měla vést a spojovat, ale zároveň mít radost z politického řemesla. A tu Topolánek evidentně má. Nejsem ještě stoprocentně rozhodnutý, koho budu volit. Tito tři lidé se jeví jako rozdílní, takže nakonec si asi budu muset udělat tabulku pro a proti.

Mezi jmény jste nezmínil Miloše Zemana. Proč jeho volit nebudete?

Nikdy jsem ho nevolil. Přiznám se, že jeho politika mi není vlastní. Chápu Zemana a není pro mě osobností jako pro většinu lidí – tedy miluj, nebo nenáviď. Zeman má ve spoustě věcech pravdu, v něčem máme názory stejné, ale v celé řadě věcí se liší. Často si protiřečí a jeho činy bývají v rozporu s tím, co říká, v mnoha ohledech není konzistentní. Takže asi tak. Mám také problém s orientací na Čínu. Vztah mezi námi má být férový. Čína je obrovský trh, má co nabídnout a takové až podbízení se a přílišná otevřenost vůči možnosti získávání našeho know-how a patentů, s tím mám problém.

Zeman chystá také další delegaci do Ruska, dokonce s rekordním počtem podnikatelů. Co na to říkáte?

Nemám problém s Ruskem, já mám problém s ruským vedením a současným režimem. Současný směr, který Rusko razí, mě děsí a neměli bychom bagatelizovat výroky Putina o tom, že rozpad Sovětského svazu byl největší chybou. Chce obnovovat ruské ambice včetně satelitů, jako je Česká republika. Mentálně patříme jinam, což však neznamená, že nemáme spolupracovat. Ale raději bych pro občany německou životní úroveň než tu ruskou, protože se ukazuje, že Rusko je skvělá země s velkým potencionálem, ale má smůlu na své lídry. Promarňují svůj potenciál, který mají v lidech i nerostných bohatstvích. Půlka rozpočtu Ruska plyne z prodeje surovin, ropy, zemního plynu, rudy a podobně. To není úplně normální. Chová se jako ropný emirát, ale tato země má na víc. Je třeba změnit filozofii. Budu teď citovat: Velký problém Ruska je, že neví, kde přesně začíná a končí. Měli by se soustředit právě na svůj potenciál a využívat ho ve prospěch svých lidí, než aby se snažili o nová území.