S jakými pocity přijímáte zprávy o dalších teroristických útocích, třeba v Petrohradě?

Potvrzují zvyšování teroristických útoků ze strany Islámského státu, potažmo radikálního islámu. Je logické, že se to nevyhnulo Rusku, když operuje v Sýrii. Pro nás to znamená jediný úkol, musíme těm věcem věnovat pozornost, připravovat se, zdokonalovat výcvik policistů i integrovaného záchranného systému a věnovat se branné přípravě obyvatel a věcem, které s tím souvisí.

V našem posledním rozhovoru jste mi řekl, že je na nás, jak se s terorismem vyrovnáme. „Jak se s ním vyrovnáme jako společnost, je problém náš, nikoliv teroristů.“ Útoky přibývají, budeme se více bát, nebo se snad dokonce staneme vůči dalším podobným tragédiím imunní?

Jednak společnost obecně trošku otupí. Až toho bude více, stane se to velmi negativním koloritem našeho způsobu života. Já to beru tak, že činům toho, kdo mi chce ublížit, nezabráním. Mohu ale udělat vše pro to, abych se lépe bránil nebo ho odradil, a o to se musíme snažit. Nevyřešíme konflikty v arabském světě, mezi šíity a sunnity a tak dále. Můžeme jen být tak vybavení, že se k nám migranti vůbec nedostanou, nebo narazí na velké problémy, takže se jim ani nevyplatí uvažovat, že by se chovali podobně v našem prostředí.

Liší se od nás nějak Rusové? Po útoku začali ještě více používat metro a hromadnou dopravu, aby tak ukázali, že se nebojí. Naopak v západní Evropě se lidé bojí shlukovat. V čem je rozdíl, v čem jsou Rusové jiní?