S drtivou kritikou práce redaktora Janka Kroupy, k tématu hospodaření na půdě s nevyjasněným vlastníkem, vystoupil generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Přiznal, že ho Kroupa nepřesvědčil, že reportáž o tom, že koncern Agrofert neoprávněně hospodaří na 1700 hektarech půdy a ještě za to pobírá dotace, není „účelovým antibabišovským tažením“. Co si o tom myslíte vy?
Přiznám se, že tuhle kauzu vůbec nesleduji.
Zeptám se tedy obecně, jestli v médiích něco jako antibabišovské tažení probíhalo či probíhá?
Myslím, že ano. A to říkám i přesto že jsem nedávno z ANO vystoupil.
Na obranu svého profesního kolegy Janka Kroupy se tehdy ozval šéf publicistiky České televize Marek Wollner, jenž na sociálních sítích tvrdil, že kauza je ukázkou zvláštních ohledů, které se berou na vítěze voleb, což by mohl být umíráček svobodné žurnalistiky v Českém rozhlase. Přidal se i novinář Jaroslav Kmenta. „Říkám tomu předposranost. Šíří se to ve společnosti jako rakovina. Kritické prostředí nesmí vymizet. Jinak spějeme zpátky k totalitě," řekl. Jsou skutečné média, v tomto případě veřejnoprávní, připosraná k vítězi voleb? Dá se to takto říci?
Veřejnoprávní a mainstreamová média – s výjimkou těch, která pan Babiš vlastní – jsou pod vlivem pražské kavárny. Což mluví za vše.
I Český rozhlas a Česká televize?
Nevím, jestli Český rozhlas, ale Česká televize rozhodně.
Jak hodnotíte práci Janka Kroupy?
Jako novinář mi moc nesedí. Podle mého názoru jsou jeho reportáže příliš postavené na spekulacích.
Není to ale přesně naopak? Že díky kritice Andreje Babiše ze strany značné části médií i politických stran získalo ANO drtivé vítězství v parlamentních volbách? Že naopak ta masivní kritika Babišovi přihrála voliče navíc?
Nechci vám pochlebovat, vy jste z média jiného typu. Velké štěstí pro českou žurnalistiku je, že dominantní už nejsou mainstreamová média a jsou tu jiné alternativní možnosti, jak publikovat. Například Parlamentní listy, Neviditelný pes a podobně. Jsem radši, když mě osloví novinář z tohoto okruhu, protože s vámi mám dobré zkušenosti. Když se ozve Česká televize a podobně, tak je to jenom v případě, že mě chtějí skandalizovat, vytrhávají věci ze souvislosti. S něčím pozitivním se na obrazovku nebo do éteru nedostanu.
Co se týče Marka Wollnera, to je stejný typ investigativce jako Janek Kroupa. Nejsem v žádném případě proti investigaci. Dostal jsem kdysi Cenu křepelek jako novinář. Bylo to ještě v době, kdy to nebyla cena pro juniory, ale byla to cena hlavní. Publicistika musí být opřena o nějaká exaktní fakta. Já v těch reportážích, které byly točené třeba proti Babišovi, jsem shledával snahu trochu spekulovat. Tento způsob mi nesedí.
Analýza Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kterou si nechal vypracovat Český rozhlas, tvrdí, že Kroupova reportáž je nevyvážená a neobjektivní. Předpokládám, že tato analýza naopak objektivní je...
Vidíte. Příliš to nesleduji. Ale zdá se, že se shoduji s tím, co praví tato analýza.
Ptám se vás jako člověka se zkušenosti z práce v ČT, jestli se případná neobjektivita reportáží zhoršila oproti době, kdy jste tam působil?
Jsem dlouholetým kritikem toho, jak na sebe navazují zpravodajství, operativní publicistika a publicistika. Připadá mi, že jsou vytrhovány ze souvislostí. Témata publicistických reportáží jsou vytrhaná téměř chaoticky a náhodně. Neodpovídají společenským potřebám doby. Reportér něco vyslechne v tramvaji nebo metru a natočí o tom publicistickou reportáž. Myslím si, že by operativní i velká publicistika by měla vycházet z nějaké analýzy jevů, které přináší zpravodajství. Co se týče situace v České televizi, tam je naprosto jasné, že jakákoliv strana s výjimkou TOP 09 má trošičku smůlu.
V České televizi vládne duch televizní rebelie. Jsou to vlastně lidé, kteří si myslí, že televize patří jim a mají své představy. Tito lidé se nabalují na ten okruh pražské kavárny. Dokonce si myslím, že na to nemá vliv nejvyšší vedení, včetně generálního ředitele. Byl jsem svědkem toho, když jsem v ČT byl, že to mocenské centrum, které ji ovládá, se nachází v útrobách redakce zpravodajství. Jsou to stále stejní lidé. Někteří sice odešli, jako například kolegyně Drtinová, ale mnozí další tam zůstávají a dodneška ovlivňují, co se bude a jak vysílat. Dá se říci, že generální ředitel – nevím, nakolik to platí ještě dneska – byl vždycky rukojmím lidí, kteří určovali politický směr televize. To je na samostatnou reportáž.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
