Od roku 2011 se pravidelně v Praze koná festival Prague Pride. Termín je i letos tradiční. Chcete na úvod něco dodat?

V těchto dnech úmorných veder zejména obyvatele Prahy čeká další notná porce tepla. Jde o festival hrdosti osob s odchylkou sexuální orientace.

Současně užívané souhrnné označeni je LGBT… lidé. Tedy lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové. Zájmových skupin se v poslední době ale formuje podstatně více. A to jsou ty tečky. Máme zde I – intersexuálové, Q – queer, to jsou takoví, kteří se do žádných mantinelů nevejdou, C – curious, A – asexuálové, U – unsure, nejistí, F – fetiš, třeba sadomaso.

Nevím, jestli jsem nějakou úchylku neopomenul, ale v abecedě jsou ještě rezervy a fantazii se meze nekladou. Ale že to je pěkné panoptikum...

Liší se letošní festival něčím od minulých ročníků?

Odlišností je více. V obecné rovině se mi zdá ten letošní méně agresivní, dryáčnický. Nesnaží se tolik šokovat, spíše se rafinovaně snaží dostat pod kůži všemi smysly. Psychologové odvedli dobrou práci.

Program nabízí na 100 různých akci, od výstav po bohoslužbu, od party po jógu, od sportu po byznys. Jedna akce mne upoutala: „Duhová rodina je základ státu.“ Pokud to není recese, je to chucpe jako hrom.

Celý festival je jedna obrovská propagace homosexualismu a cílová skupina jsou mladí, nezletilí a děti. Řada akcí pod nevinným obalem výtvarné, hudební či sportovní akce láká, ba vyzývá k účasti dospívající a děti a vztahuje je pozvolna do světa LGBT... Poradny pracují s nezletilými, ba i s dětmi ve věku 10 až 13 let, hnětou bezelstnou dětskou duši a ani se tím netají.

V kampani „Duhové rodiny“ jsou LGBT... vyzýváni k založení homoparentní rodiny a jsou zváni na tematické kurzy a „rodičovské přípravky“. Zkušení homo „rodiče“ jim rádi předají zkušenosti s výchovou dětí.

Neziskovky z kampaně „Jsme fér“ se pyšní získáním 70 tisíc podpisů pod peticí „Manželství pro všechny“. Zaštiťují se „známými osobnostmi“, našel jsem ale jen béčkové umělce.

Jak byste hodnotil výchovu dětí homosexuálními či trans rodiči?

Je známo, že na formování jedince se podílí jednak genetická výbava a jednak vliv prostředí a výchova. S tím prvním nic nenaděláme.

Je jisté, že v rodině nepřizpůsobivých příživníků nevychovají vzdělaného workohołika. Batole může být spokojené s homoparentními rodiči. Problém nastane, jakmile začne brát rozum. Bude si všímat, srovnávat, začne se ptát. Děti jsou kruté a tak se nevyhne poznámkám i posměchu spolužáků. Sám může chování rodičů napodobovat, ale může se mu i příčit. V jeho dušičce bude nepochybně velký zmatek a může z něj jednoduše vyrůst sexuální mrzák.

Je tu ovšem další závažný poznatek, hovořící proti výchově dětí homo rodiči. Při projednávání zákona o sociálně právní ochraně dětí jsme v zájmu zachování odborné péče a proti nekritické preferenci náhradní rodinné péče zkoumali zahraniční zkušenosti. I v normálních pokrevních rodinách se vyskytuje týrání a zneužívání dětí. Dle amerických i britských statistik je zneužívání a fyzické i sexuální násilí mnohonásobně větši v rodinách s adoptivními či pěstounskými rodiči. A to i při velmi pečlivém prověřování budoucích rodičů. Homosexuálové, známí svoji hypersexualitou a promiskuitou, jako adoptivní rodiče? Odpovězte si sami.

Nyní jsou v Poslanecké sněmovně dva návrhy: jeden chce ústavně zakotvit ochranu manželství muže a ženy, druhý požaduje manželství homosexuálů. Jak se k tomu stavíte?

Již od raného středověku pochopili uvážliví panovníci, aristokracie i církev, že rozvoj tradiční rodiny je zásadní pro budoucnost a růst bohatství jejich království, panství či diecéze. A tak uzákoňovali nařízení na podporu rodin. Politické strany napříč spektrem, bijíce se v prsa, deklarují prorodinnou a propopulační politiku jako svoji prioritu. Jenže všichni ti queer a „bi” také chodí k volebním urnám a hlas se počítá, ať je z jakékoli vody. A tak v tichosti zvednou ruku i pro zrovnoprávnění svazku homosexuálního páru s manželstvím muže a ženy. Jsme pro Spartu i Slavii a voliči si nevšimnou nebo zapomenou.

Neměla by mít ochranu tradiční rodina, která zajišťuje biologickou reprodukci a předávání hodnotových kulturních vzorců? Ivo Patta, jenž se dlouhodobě zabývá otázkou důchodové reformy a vlivu ekonomického systému na demografii, upozornil, že stát do roku 1992 vracel rodičům 50 % nákladů na výchovu dětí v rodině. Ale od 1. ledna 1993 zohlednění nákladů na výchovu dětí ze strany státu podle něj kleslo na 12,5 %, čili stát refunduje rodičům pouze osminu nákladů. Místo toho, aby Ministerstvo financí odečetlo 50 % nákladů na výchovu, tedy 40 tisíc ročně, odečte aktuálně pouze částku 24.204 Kč za rok.

Tato kalkulace je velmi zajímavá a děkuji vám za ni. Asi by bylo zajímavé zjistit, ve které kapitole ta refundace tak poklesla. Jinak ta otázka je ostrou kritikou nedostatečnosti propopulačních opatření.

Problém má však neméně závažný aspekt a tím je propastný rozdíl v investici jednotlivých rodin do výchovy dítěte. Rodina má při narození dítěte k vyčerpání na různých dávkách 250 tisíc korun, v plánu je 300 tisíc. Vím o rodinách, které si nechají sumu vysázet, ale použijí ji ke zlepšení finanční situace rodiny jako doplněk všech možných sociálních dávek a benefitů. Do dítěte investují jen minimum prostředků, pokud jej vůbec nenechají na starosti státu v různých dětských zařízeních. Za rok se situace opakuje, dalších 250 tisíc. Slovensko už byznys s plozením donátorů peněz do špatných sociálních poměrů zatrhnulo. My se bojíme křiku neziskovek. Zaplať Bůh za rodiny, které i za cenu poklesu životní úrovně vychovávají své děti zodpovědně a kvalitně.