Turbulentní rok 2022 je skoro za námi a jakkoli máme za sebou několik covidových let, letošek byl bez pochyb nejtěžší. Jaké události ve spojitosti s mediálním světem stojí za připomenutí a komentář?

V první řadě je to krok Elona Muska. Nákup Twitteru za nadhodnocenou cenu a s následným zničením cenzurních mechanismů i vyhozením managementu byl krok, který ukázal všem, že pro někoho má svoboda slova větší cenu než peníze. Ukázal, že jedinec proti „deep state“ i proti velké části společnosti může vítězit nejen ve filmu. Jestli je „osvobození ptáčka“ od „probuzených“ mravokárců, podle kterých je demokracie jenom pro slušné a poslušné, definitivní, nebo zda někdo Muskovi vysvětlí, že moc je lepší než svoboda...

Proniknutí woke kultury do Evropy a ovládnutí mediální politiky Bruselu šílenstvím „boje“ proti fake news. Přestože rozumíme tomu, co jsou informace – „snížení neurčitosti systému“ (informací je jednička, ale i nula, opakem je absence informace, nikoliv dezinformace), stále jsme se z teorie, formulované C. E. Shannonem neposunuli k poznání proměnlivosti dekódování jednou zakódované informace a tvrzení, že každé dekódování je nové zakódování. Označení „pes“ pro psa je pravdivá informace (v jazyce čeština, v jiných jazycích je to jinak). Označení „pes“ pro kočku je v této řeči (kódování) nepravdivá informace. Není to ale dezinformace. Označení „vořech“ pro psa je informace pravdivá, pokud víme, co máme rozumět pod pojmem vořech. Pokud dotyčný pes nesplňuje tyto vlastnosti pro nás, neznamená to, že je nemůže splňovat pro toho, kdo dotyčné označení zvolil. Stále to není dezinformace, i když naše hodnocení může ovlivnit.

Dezinformace prostě neexistuje. Pokud neporozumíme příčině, účelu a jazyku klamání, je i dezinformace informace. Lidé začali lhát jeden druhému prakticky ihned, jak vynalezli jazyk – primárně jako způsob, jak prosadit svou při nedostatku informací u toho druhého. V teorii her se tomu říká hry s neúplnými informacemi. Je na nich založena tvorba cen na burze i celý kapitalismus.

Marcus Tullius Cicero tvrdí, že „Lháři obvykle nevěříme ani tenkrát, když mluví pravdu“.