Fotogalerie: - Pochodem proti islámu
Fotogalerie: - Islám v ČR nechceme
Vykonal jste pouť do Mekky?
Zatím jsem neměl možnost, ale jako všichni muslimové doufám, že pouť do Mekky budu jednou moci vykonat.
Jak byste argumentoval člověku, který organizaci Mozaiky označí za nástroj islámské propagandy?
Asi bych se ho zeptal, proč si to myslí... Naším cílem je pozitivně ovlivnit rozvoj kultury soužití, není až tak důležité, že jsme zrovna muslimové. Patříme prostě k jedné ze skupin, jichž se společné soužití týká. Chceme být aktivní, přispět k tomu, aby se problémy, kterým čelí společnost, v níž žijeme, pracujeme a vychováváme děti, vyřešily.
Můžete, jak jste to udělal na přednášce o ISIS, říci, s jakými reakcemi se v Česku jako muslim setkáváte?
Vyprávěl jsem tento příběh. Seděl jsem jednou s přáteli a připojilo se k nám několik lidí, které jsem neznal. Chvíli jsme si povídali a potom se mě zeptali na jméno. Řekl jsem jim, jak se jmenuji, a nastalo dlouhé ticho. Po nějaké době dokázal jeden z nich zareagovat, řekl něco ve smyslu, ale to nevadí, vždyť jsme všichni lidi... To je takový velmi nenápadný, ale výmluvný příklad toho, jak někteří lidé uvažují. Zároveň je to ale komické, proč by mělo někomu vadit, že se jmenuju Hüseyin?
Setkal jste se někdy jako muslim i s otevřeným nepřátelstvím?
Já mám poměrně štěstí. Na první pohled si lidé nevšímají toho, že jsem cizinec. Obvykle si skutečně myslí, že jsem z Moravy. Zažil jsem ale nepříjemné chvíle například s kamarádem, který je Kyrgyz a má výrazně šikmé oči, anebo s dalšími přáteli, kteří mají tmavší pleť.
Asi nejagresivnější projev nenávisti jsem zažil, když jsem z baru svého známého „vykázal“ skupinku opilých turistů, kteří mi paradoxně nadávali, že jsem Čech. Vulgární přídavná jména před slovem Čech raději vynechám.
Jak vnímáte džihádisty bojující za Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS)?
Jak napsal Fethullah Gülen, skutečný muslim nemůže být teroristou, terorista nemůže být skutečným muslimem. Muslimové, ale i všichni ostatní nemohou dělat nic jiného, než činy ISIS odsoudit. To, co dělají, nemá nic společného s islámem ani etnickým původem těch takzvaných bojovníků. Tyto nálepky se jen hodily k tomu, aby dokázaly sjednotit dost pěšáků, kteří jsou potřeba především k pašování drog a benzínu. Ti, kdo z něj profitují, jsou profesionální zločinci. Jsou to lidé, kteří z rozpadajícího se Iráku uprchli do syrské armády, mají profesionální výcvik a podařilo se jim využít zoufalství, do něhož oblast uvrhly dlouhodobé konflikty a politická nestabilita. Důvody, které jsou podle mě rozhodující pro to, že jsou jednotlivci ochotní se k té zrůdné mašinérii přidávat, jsou dva a rozhodně neplatí jen na Blízkém východě. Jsou to chudoba a nevzdělanost.
Turecký velvyslanec v Česku Ahmet Necati Bigali mi řekl, že by se mělo bojovat ruku v ruce proti ISIS, ale i Asadově režimu v Sýrii. Jste stejného názoru?
Já nezastupuji veřejnou instituci, takže mi nepřísluší jakkoliv komentovat současnou tureckou zahraniční politiku. Můžu říci jen svůj osobní pocit. Snažíte-li se svrhnout systém, ale nedokážete na jeho místě vytvořit lepší demokratickou alternativu, existuje nebezpečí, že to, proti čemu nakonec stanete, bude ještě horší než to, proti čemu jste původně bojovali. Zde je tím horším ISIS. Společnosti i jejich politické představitele drží na nohou určitá sociální evoluce. Jako vnější pozorovatel si myslím, že turecká zahraniční politika – ani v Egyptě, ani v Sýrii – není úplně konzistentní a efektivní. Myslím, že dnes potřebujeme přístup založený na větší vůli k jednotě a kompromisu.
Co si myslíte o multikulturním soužití v Evropě? Začíná převládat názor, že tento koncept nefunguje...
Multikulturalismus sám o sobě je skoro nemožné hodnotit, protože to není příčina, ale důsledek. Evropa před určitou dobou otevřela, musela otevřít, své brány lidem z mnoha velmi různých kultur. Dnes už se nemůžeme ptát, jestli chceme nebo nechceme multikulturní společnost. Na to je dost pozdě, druhá světová válka neskončila včera. Dnes už není možné říci tak a teď se všichni vrátíme domů. Není to myslitelné ani ekonomicky a bylo by to v rozporu s hodnotami, které Evropa reprezentuje.
Myslím, že místo těchto hodnocení je nutné začít odpovídat na otázku, co můžeme udělat, abychom přes všechny rozdíly dokázali společně žít. Tuto orientaci je třeba realizovat i na politické úrovni včetně těch nejvyšších, jak to dělá Evropská unie. Snahy politiků různými xenofobními komentáři prodloužit svůj politický život nebo získat body, které jinde ztratili, vedou jen k tomu, že se zvyšuje napětí, jež ve společnosti existuje.
V Evropě se zdvihá vlna antiislamismu, v Česku ji reprezentuje platforma Islám v ČR nechceme. Jak k tomu přistupují běžní muslimové žijící v Česku?
Jako „běžného muslima“ mě to samozřejmě znepokojuje. Ta platforma ale nevznikla jen tak. Souvisí-li většina toho, co se tu lidé o islámu dozvědí, s násilím nebo terorismem, nedokážu říci, jestli bych taky třeba nebyl jejím členem, kdybych se tu narodil.
Je úplně přirozené, že každý chce, aby místo, kde žije, bylo bezpečné a klidné. To je lidský reflex. Když v restauraci u vedlejšího stolu někdo křičí, obtěžuje vás to, protože cítíte, že narušuje váš prostor. Podle mě ale není rozhodující, jestli se v té pomyslné restauraci podává vepřový řízek nebo třeba kebab. Je třeba, abychom se všichni naučili mluvit tak, abychom hosty u vedlejších stolů neobtěžovali. Abychom se naučili vzájemné úctě. Když se budeme snažit jen z jídelního lístku odstranit některé položky, k ničemu to nepovede.
Rámeček: Kdo je Hüseyin Özörencik
Narodil se v Turecku, ve městě Balikesir, odkud odešel do Istanbulu. Od roku 2002 ale žije v České republice. Studoval zde ekonomické teorie. V roce 2005 společně s přáteli ještě jako student založil občanské sdružení Mozaiky. Inspiroval je turecký myslitel Fethullah Gülen. Cílem sdružení je podílet se na hledání toho, jak můžeme přes rozdíly, které mezi námi existují, společně v klidu žít.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
