Jak sám nyní vnímáte chování mezi Evropou a muslimy?
Já nevidím konflikt mezi Evropou a muslimy. Ze strany Evropy a demokratických zemí je na víru nahlíženo jako na právo. Co se týče strany muslimů, je to pro ně totéž. Jde o respektování víry. Extremisté jsou ale jiná otázka.
Jsou podle vás muslimové schopni soužít s Evropany? Respektovat naše pravidla?
Normální muslimové určitě.
To znamená, že bychom je měli rozdělovat na mírumilovné věřící a extremisty?
Ano. Jednak muslimy, kteří jsou extrémní, a ostatní Evropany. Každé náboženství má extrémní vyznavatele, ale většina věřících jsou mírumilovní, věří v boha i v konání dobra. Ne ubližování, a to přidává více naděje. Pokud jde o extrémní muslimy, kteří organizují teroristické útoky, věřte, že devadesát osm procent obětí útoků teroristů jsou právě muslimové. Přidám ještě jednu skutečnost. Ve světě žije asi 1,6 miliardy muslimů, jedno procento je šestnáct milionů. Myslíte, že existuje šestnáct milionů teroristů? Neexistuje. Je třeba rozdělovat na lidi normální bez ohledu na víru a na lidi, kteří jsou extremisty a extremizovat budou z každé strany či náboženství.
Jak podle vás vyřešit současnou situaci s imigranty?
Předně řeknu, že imigrace je přirozený sociální jev. Otázka uprchlictví je něco jiného. Migrant je člověk, který se z nějakého důvodu – sociálního, ekonomického, politického – dostane do jiné země, třeba se zamiluje do dívky a žije tam. Uprchlictví znamená prchat před nebezpečím i smrtí, někdy z míst, kde je zapomenutá válka. Otázka migrantů je otázka tisíců, ale lidí, kteří trpí a jsou v nebezpečí, těch jsou miliony. Jenom ze Sýrie je deset milionů uprchlíků a čekají na návrat domů. Nemají a netouží patřit k nám a nechtějí bydlet někde jinde. Čekají, až násilí skončí a vrátí se domů.
Jednoduché řešení neexistuje. Řešení je ukončit válku, to zaprvé. Pak jsou ještě další dílčí způsoby – například nelegální migrace přes Lýbii, která má dlouhé hranice přes dva tisíce kilometrů a je rozvrácenou zemí. A co máme za výsledek arabského jara? Rozvrácené státy, které slouží jako přestupná stanice k nivelaci a všelijakým radikalismům. Je to složité.
Psali jsme:
Jste ze Sýrie, jak nás vnímají třeba vaši spoluobčané?
Žiji zde skoro padesát let, ale vím, jak je vnímají. Češi a Slováci jsou celkem oblíbení.
Proč?
Mají je rádi, jsou oblíbení po celém světě kvůli kultuře, šikovnosti a mírumilovnosti.
Jaká část z přílivu uprchlíků skutečně potřebuje pomoc? Nejsou mezi nimi právě i migranti?
Urpchlíků je hodně a nejsou jen na moři. A nejsou jen mimo zemi, ale také například uvnitř Sýrie mimo svůj domov. V horách, lesích, ubytováni u příbuzných. Tam je třeba situaci řešit nejen kvůli otázce uprchlíků, ale i humanitární pomoci a vzniku radikalismu.
Někteří politici tvrdí, že bychom jim měli pomáhat přímo na místě, kde válka vypukla. Vytvořit bezpečná území, kam by se uprchlíci uchýlili. Je to ale vůbec možné?
To je správná otázka. Na takové záležitosti by se muselo domluvit celé společenství a jde o prozatímní řešení. Hlavní řešení je ukončit válku a konflikt. Dílčí cesty jsou vytvořit bezpečné zóny, kam se uprchlíci uchýlí, a řešit jejich problém, aby se mohli vrátit domů.
Jak zabránit podobným konfliktům, jaké se dějí ve Francii a teď menší s peticí i v Olomouci?
Je to různé. Ve Francii jsou dva kriminálníci, kteří provedli atentát, nebo tři. Malé množstí vedle ostaních, kteří tam žijí v míru a v pohodě. S Olomoucí bych to nesrovnával. Tam se pár muslimů rozčilovalo kvůli petici proti jejich víře.
Je adekvátní reakce napadnout je fyzicky?
Ne, to není v žádném případě, já ale odsuzují obojí. I tu petici a ještě více násilí. Musíme se na věc podívat i z druhé strany. Urážet jejich víru není tolerantní. Kdybychom chodili kolem sousedů a každý den dráždili psa za plotem, tak mě kousne, jakmile uteče. Je svoboda slova, ale nepovažoval bych tuto svobodu v zesměšňování toho, co není součástí naší kultury. Ani evropské, ani židovské.
Můj názor je, že svoboda slova musí být, jenže svoboda slova na druhé straně neznamená, že bych tu svobodu slova vyzdvihoval v karikaturách jakékoliv víry. To není součástí zdejší kultury, ta je v něčem jiném. V respektování víry jiných lidí.
Psali jsme:
Proč jste si vy sám vybral Evropu?
Já jsem přijel studovat ve dvaceti letech a hned druhý rok jsem se seznámil se svojí ženou, se kterou žiji dodnes. Pak jsem měl praxi v litoměřické nemocnici, narodila se mi dcera. Čekal jsem, až vyroste, a narodil se syn, a už jsem tu. Mám zde přátele, příbuzné.
Žijete tu dlouho, jak s odstupem času nahlížíte například na burky, mnohoženství a podobně?
To je spousta otázek. Každá arabská země má jiné zvyklosti. Mnohoženství jsem v životě viděl jen jeden nebo dva případy člověka, který má dvě ženy. Co se týká nošení pokrývky hlavy, moje maminka ji nosila, ale moje sestry chodily bez ní. Každá žena chodí, v čem se cítí dobře, a pokud by byla silně věřící, má pokrývku hlavy.
Dobře, ale to mluvíte o Sýrii. Jsou jistě jiné země, kde nejsou k ženám zdaleka tak benevolentní. Jde mi spíše o váš pohled na tyto zvyklosti po desítkách let života v Evropě.
Moc velké rozdíly nevidím. Když se na to člověk dívá povrchně, tak se dívá na burku, nebo se na druhé straně dívá na nudistické pláže. Hlavně aby byla možnost identifikace. Lidé by měli brát ohled, v jedné zemi se nosí burka, v jiné krátké sukně a vyzývavé oblečení.
Na co jste si v České republice musel nejvíce zvykat vy sám?
Na zimu. A také na češtinu, která je hrozně těžká. Mladý člověk si to neuvědomuje, jde do toho a hotovo. Plavej. Dvě věci, na které jsem si musel zvyknout nejvíce, jsou podnebí a řeč.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
