Ruský a čínský prezident při jednání v Pekingu uvedli, že jsou proti dalšímu rozšíření Severoatlantické aliance. Ve společném prohlášení také NATO vyzvali, aby „upustilo od myšlení z dob studené války“. Dá se mluvit o určitém „sbližování mocností“, jak některá média píší?
Jedna věc je propaganda, tedy to, co si máme dle rozhodnutí strany a vlády myslet. Druhá věc je skutečná podstata věci. Podle mě je skutečná podstata věci v tom, že Čína to západnímu světu přímo vzorově natřela. A nejkrásnější na tom je, že při tom použila strategii, na které stojí genialita dobrého vojáka Švejka.
Opravdu „našeho“ Švejka? V jakém smyslu?
Když Jaroslav Hašek v roce 1915 dezertoval z rakouské armády, celou dobu se v Rusku od počátku přátelil s Číňany. Čínská kultura, kterou do té doby neznal, ho tak fascinovala, že dokonce v roce 1920 začal na univerzitě v Irkutsku studovat orientální jazyky. Čínští přátelé ho seznámili jak se slavnou větou: „základem války je lest“, která je mottem důležité čínské knihy Umění války, tak s taoismem. S taoismem, který se řídí pravidlem, že soupeře je nutné přemoci jeho vlastní silou. A úplně nejlepší je, když soupeře přemůžete tím, že mu splníte jeho přání. To je ta nejgeniálnější lest na světě. A na základě tohohle poznatku dotvořil Hašek filozoficky Švejka do podoby, která dodnes fascinuje svět. Podstata Švejka není v čecháčkovství, jak jsou přesvědčeni nikoliv Češi, ale „čecháčci“, ale v taoismu. Zničit soupeře tak, že splníme jeho přání. Například nadporučík Lukáš si přeje vlastnit psa – knírače. Tak mu Švejk splní přání. A když pak praskne, že byl pes ukraden vysokému důstojníkovi, putuje nadporučík Lukáš na frontu. Vachmajstr Flanderka má zase přání chytnout ruského špiona. Švejk mu opět jeho přání splní, to jest nechá ho v iluzi, že Švejk je ruským špionem. Tím se následně z Flanderky stane největší blb v okrese. Poručík Dub má pro změnu přání, aby mu vojáci prokazovali úctu. Tak mu Švejk jeho přání splní, čímž se z Duba stane nejsměšnější figurka u pluku. A stejným způsobem to provedla Čína západnímu světu. Doběhla ho jak malého kluka.
Fotogalerie: - Proti olympiádě v Pekingu
Jak?
Čína pochopila, že západní svět má tři základní přání:
1. Lidé v západních zemích si přáli, aby nemuseli pracovat manuálně.
2. Obchodníci v západních zemích si přáli, aby mohli vydělávat na levné pracovní síle.
3. Levicoví intelektuálové v západních zemí si přáli mít čas na vymýšlení teorií, kterými by přivedli k dokonalosti dosud nedokonalý svět.
A tak Čína západnímu světu všechna tato tři přání splnila. Uplynulo pár let, a průmysl v západních zemích takřka zkolaboval. Z Detroitu, někdejšího průmyslového giganta, se stalo město duchů. Padly i západní ocelárny a železárny. A když začala covidová krize, tak si západní svět nedokázal ani vyrobit roušky. I v tomto byl ostudně závislý na Číně. A teď západní svět zjistil, že i většina léků se vyrábí v Číně.
A náhle si Čína – jaký div – začíná diktovat ceny. A ještě nás drží pod krkem prostřednictvím čipů, které si také už nedokážeme vyrobit. Jediné, čeho máme dostatek, jsou nejrůznější nové „ismy“. Multikulturalismy, enviromentalismy, genderismy, zvířecí studia, levandulové lingvistiky... Rovněž vznikají studie, že mezi mužem a ženou není rozdíl, a že označení muž a žena jsou pouze sociální konstrukt. A kupodivu velmoci Rusko a Čína od nás tyhle teorie odmítají kupovat, ačkoliv by z jejich zemí udělaly lepší svět. Kdyby ti, kdo řídí západní svět, znali Švejka, případně ho nepovažovali jen za blba, nikdy by Číně na její taoistickou lest neskočili.
Mám pocit, že se tím vším poměrně dobře bavíte. Ale co s tím?
Jo, to já nevím. Já jsem jen prostý spisovatel, a ještě z Brna. Nicméně taoisti by celou věc řešili tak, že by akceptovali daný stav. Prostě by si přiznali, že naletěli jako malí kluci, a přemýšleli by, jak z té šlamastiky ven. Jenže západní svět jako by nebyl schopný sebereflexe. Místo toho, aby si přiznal, že naletěl na elementární čínské šidítko, tak se snaží odvést pozornost jinam. Viz nyní Rusko a Ukrajina. Na to, aby člověk pochopil, o co tady jde, stačí vidět vynikající americký film Vrtěti psem s Dustinem Hoffmanem a Robertem De Niro. Pokud někdo film neviděl, tak je to o tom, jak i ty největší maléry jde zastřít narychlo vyvolanou spravedlivou válkou za svobodu a demokracii. A tím odpovídám na vaši původní otázku. A určitě to tak je, leda by to tak nebylo. Hlavně to, co říkám, neberte moc vážně, já nejsem žádný génius. Ta válka, kterou se nyní hrozí, se zcela určitě bude týkat svobody, demokracie a vůbec lepšího světa. Jinak by se snad ani neslušelo.
Fotogalerie: - Proti dodávkám zbraní
Je dobře, že se ČR do tohoto konfliktu zapojuje?
Tak určitě. Kdo jiný, když se Němci, místo aby rachotili zbraněmi, snaží s Ruskem obchodovat. A to jen proto, aby jim Rusko v budoucnu dodávalo výhodně plyn. A až nám Rusko přestane plyn dodávat, nebo nám ho neúnosně zdraží, protože jsme povinni bojovat za svobodu a demokracii, žádný strach. Němci nám ruský plyn dodají. Sice si něco přirazí, ale kdo by na to dbal. Myslím, že za všechno mluví komický fakt, že Němci jako pomoc nyní dodali Ukrajině helmy. A helmy, jak známo, nezabíjejí, ale chrání. A my posíláme dělostřeleckou munici, jejímž účelem je zabíjet. Možná by bylo dobré položit si otázku, kdo v celé hře sehrává roli užitečného idiota a kdo má naopak fištrón.
Psali jsme:
To, co říkáte, nezní pro náš svět příliš dobře. Vidíte pověstné „světlo na konci tunelu“?
Ale samozřejmě. Všechny mé knihy končí důsledně happyendem. Včetně románu Holky z nezisku, abych si udělal reklamu.
Ale nejdřív o tom, co je na celé věci nejzábavnější. Žijeme ve světě, v němž jsme hlavami pomazanými nuceni k tomu, abychom respektovali a ctili tradice a zvyklosti i té nejmenší menšiny. A zároveň ty samé hlavy pomazané vyvolávají válečné nálady proti tradicím a zvyklostem Ruska a Číny, na jejichž surovinách a výrobcích jsme již dnes osudově závislí. Jako by hlavám pomazaným nedocházelo, že Rusové a Číňané nejsou indiáni.
Ani to ovšem nezní příliš optimisticky…
Největší starost jsem měl vždy o to, co bude, až se velmoci Rusko a Čína spojí. Jako že je už přestane bavit to věčné okopávání kotníků. Zkrátka až se spojí a nechají západní svět s asiatskou záludností roztomile vyhladovět. Ale dnes už se toho nebojím. Je smutným faktem, že Rusové, když na to přijde, umějí žít i v zemljance a nesejde jim na tom, že se umyjí jednou za čtrnáct dní u potůčku. To už zákeřně ukázali Francouzům i Němcům. Bohužel přežijí i Číňané. Díky konfuciánské tradici většina Číňanů ví, kde je jejich místo ve společnosti a tuto skutečnost akceptují. To jim, bohužel, dodává nespravedlivě na síle. Nicméně o nás, o euroamerický svět, starost nemám. Nás totiž bude hřát u srdce vždy vědomí, že my víme všechno nejlépe, a že jedině my jsme zárukou toho, že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. A to bych na tom viděl jako to nejoptimističtější. A to si musíme dnes a denně opakovat.
Psali jsme:
autor: David Hora
