První otázka se nemůže netýkat uprchlíků, kteří se hrnou na Evropu jednak z Afriky, jednak z Blízkého východu. Kde vidíte větší nebezpečí jak z hlediska klasických ekonomických uprchlíků, tak islamistů?
To je komplikovaná otázka, protože třeba islamisté mohou být radikálnější, mohou dělat větší problémy, ale na druhou stranu se s nimi dá nějak pracovat, protože uznávají autoritu v rámci své skupiny, a pokud se domluvíte s jejich představiteli, dají se dostat nějak pod kontrolu. Problém je ten, že uprchlíci, kteří přicházejí z Afriky, co nejsou muslimové, žádné autority nemají, nejsou nijak organizováni, takže je problém je zvládnout, pokud třeba dojde z jejich strany k nějakému násilí.
Myslíte si, že tedy problematičtější je oblast Sahelu, středí Afrika?
Podle mne je větší problém, že jsou z různých oblastí, že to není jen jedna země. Ti lidé prchají z celého toho pásu v Africe, který pokračuje i přes Arabský poloostrov. Takže říci, že z nějaké oblasti je větší riziko, to podle mne nejde.
„Nezvou“ si ty mladé muže místní evropské komunity, nejdou ti lidé už vlastně najisto, že ve starém kontinentě již mají třeba někoho příbuzného?
Nechci říkat v kolika procentech, ale určitě v hodně to tak je. Vemte si, v jakém ekonomickém stavu ta oblast je – a oni jsou schopni si našetřit nebo sehnat tři tisíce dolarů nebo eur, co potřebují na cestu. Informace, které se dostávají ven z bezpečnostních kruhů, jsou, že většinou to opravdu tak funguje, že se sem dostane jeden od nich, pak si přivede bratry, bratrance, sestry a sestřenice a takto postupně už legálně sem dostávají své rodiny v rámci zákonu o slučování rodin. Takže většinou ten, co jde přes Středozemní moře, tady už někoho z příbuzných má, a pak si jenom přivede své ženské příbuzné, protože se na něho složili všichni.
Psali jsme:
Díky té výrazné semknutosti muslimské komunity, ať již v zemi původu, tak i v místech, kam míří, jdou tedy migranti ve velkém procentu „najisto“. My asi tedy nebudeme cílová země...
Já bych to tak úplně netvrdil, protože situace je už taková, že tlak na společnost v západní Evropě je tak veliký, že oni už se nespokojí jen s tím, že se usídlí někde v Německu, Francii nebo ve Švédsku, ale už mají postupně své blízké i u nás v České republice. Zkouší tady různě podnikat. Neříkám, že to budou nějaké velké vlny, velké tisíce ročně, ale po stovkách už tady podle mne jsou. Oni většinou přijdou do západní Evropy, tam se usídlí, ale potom, jakmile se trošičku aklimatizují, tak se již tlačí do dalších oblastí, kam v první řadě nesměřovali. Vidíte to na příkladu legální migrace, kdy skoro v každém okresním českém městě máte kebab, kde sedí jeden dva Turci. Spočítejte si, kolik máme okresních měst a vynásobte to dvěma a zjistíte, že tu dnes už máme možná několik tisíc muslimů z Turecka, kteří sem přišli většinou přes Německo nebo Rakousko v rámci slučování rodin z Turecka.
Nyní spíše politická otázka – podíváme se na Irák a Sýrii. V obou těchto státech, a to zvláště ještě v Iráku za Saddáma, nebylo příliš preferováno muslimské vyznání. Tam vládla socialistická strana BAAS a obdoba je i v Sýrii. Není ten dnešní stav právě příčina toho, že Západ narušil tamní vztahy a může za to, že i vztahy mezi šíity a sunnity jsou napjaté? Nebo to tamní diktátoři drželi násilím?
Podle mne to tam pod povrchem bylo. Podívejte se, v Čechách se za komunistů tvrdilo, že je tu 98 procent nevěřících a ve skutečnosti se po revoluci minimálně milion lidí přihlásil ke katolické víře. Diktatury to prostě drží násilím a sekularismus tam byl v jistém smyslu nutností, pokud to nechtěli proměnit v náboženský totalitní režim. Samotní muslimové tolik sekularizováni nebyli, na rozdíl od jiných náboženských menšin. Ovšem informace, které jsem měl v té době od Iráčanů, byly, že od roku 1991 Saddám Husajn sám postupně společnost islamizoval. Takže americký zásah tam možná urychlil určité procesy, které už pod povrchem běžely. Lidé se vraceli k tomu, co jim připadalo, že jim vrací stabilitu do života, a to bylo náboženství jejich předků, islám.
Chtěl bych se také zeptat na váš názor na současný Egypt, kdy takzvaná druhá revoluce vynesla do popředí alespoň pro mladé lidi ve městech poměrně populárního generála Sisiho, který vytěsnil Muslimské bratrstvo. Myslíte si, že kdyby vedení této nejlidnatější arabské země kolem Mursího, který je nyní odsouzen na doživotí, zůstalo, dopadlo by to tak jako třeba v Alžírsku nebo dokonce v Libyi? Jak se říkalo, za Muslimského bratrstva v Egyptě nefungovalo téměř vůbec nic.
Já se obávám, že to je trochu zkreslený pohled na tu oblast, protože tam nic nefunguje ani dnes. Muslimské bratrstvo jenom trošičku zhoršilo situaci. Fungování mnoha věcí, ať již společenských, různých služeb, nebo i mezilidských vztahů, bylo napjaté už před nimi a je i nyní, i když bratrstvo není u moci. Protože islám je výsledkem vnitřních procesů společnosti, ať již je to v Egyptě, Iráku nebo Sýrii a tyto oblasti trpí strašným přelidněním a příklon k náboženskému extremismu je jedinou možností pro lidi, kteří tam žijí, jak trochu stabilizovat své životy a dát jim nějakou naději. Protože v tom přelidnění a v tom, že nejsou schopny z dlouhodobého hlediska uživit populace a nabídnout jim stejnou životní úroveň, jakou máme například my v Evropě, tak to právě ty lidi tlačí do extrémismu a do snahy expandovat, dostat se někam jinam, kde by se mohli mít lépe. Logicky je nejblíže Evropa, protože nikde jinde v jejich sousedství se nikdo lépe nemá.
Jenže jsou tu přece také arabské státy, které si žijí takříkajíc nad poměry – Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt, Bahrajn… Tyto státy se moc neangažují, a to nejen v boji proti Islámskému státu, ale ani v pomoci utečencům z jejich „bratrských“ zemí.
Samozřejmě, že se neangažují, protože kolují jisté informace v kruzích, které se věnují této problematice, že vlastně je to úplně stejná logika, jakou uplatňovala Saúdská Arábie a další islámské země v osmdesátých letech dvacátého století. To znamená, že tolerují, že někteří jejich občané podporují aktivity Islámského státu a výměnou za to Islámský stát na ně neútočí a nevede proti nim žádnou válku a zaměřuje se proti jiným. Takže je to vlastně taková tolerance výkupného a je to, co dělaly, když posílaly podporu v osmdesátých letech do Afghánistánu. Bohužel to je i příčina toho, proč jim vyhovuje, že se to všechno tlačí spíše směrem do Evropy. Když máte zkušenosti třeba se Saúdskou Arábií, to je země, o které bych se nebál říci, že je rasistická, protože tam máte jakž takž cenu, pokud jste saúdský občan. Jakmile nejste, tak je úplně jedno, jestli jste muslim, Žid nebo křesťan. Pro ně žádnou cenu nemáte a zachází s vámi kolikrát hůře, než se kdysi zacházelo s otroky. Vždyť je známo, jak tam zacházejí třeba s filipínskými služkami. Tyto země si velmi pečlivě hlídají, aby blahobyt zůstal v rukou jenom úzké elity. Oni prostě dělají jen ekonomický byznys.
Co byste predikoval – dobyde Evropu islám, jak se to již stalo před mnoha staletími, nebo to bude tak, jak to říkal kdysi plukovník Kaddáfí, že „nad Evropou a západním světem zvítězí muslimská děloha“?
Ono je těžké dělat jakékoliv úsudky, když to jde tak radikálně kupředu… Co jsme si mysleli včera, dnes už neplatí. Obávám se, že kdysi Evropa byla řízena určitou myšlenkou, která vycházela z křesťanství a dnešní starý kontinent nemá odvahu hájit svoje zájmy. Evropa by mohla postupně vymřít a zanikla by její kultura, kterou nahradí někdo jiný.
-
Politika a společnost JINÝMA OČIMA
Více k hrozbě terorismu:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
